Když se Marcinko v roce 2017 vracel do extraligy z ne příliš vydařeného angažmá v KHL, kde hájil barvy Kunlunu, určitě sám nečekal, jak skvělé období ho u Ocelářů čeká. Nakonec z toho byly čtyři mistrovské tituly a nesmazatelná stopa v srdcích fanoučků Třince. Nyní však načne novou kapitolu v Brně, což je místo, kde má vedení klubu přinejmenším stejně vysoké cíle jako ve Slezsku.

Tomáši, o vašem přesunu do Brna se mluvilo už dlouho. Bylo to kvůli rodině?

"Ano. Poslední sezony byly těžké, protože jsme jako rodina byli častěji od sebe než spolu. Máme dvě úžasné děti. Malá se narodila před šesti týdny, dceři je 2,5 roku. Byl jsem bez nich častěji než s nimi, to samé se týká mé ženy. To je hlavní důvod, proč jsem se rozhodl opustit Třinec. S mým agentem jsme se bavili o možnostech. Řekl jsem mu, že mým cílem je být co nejblíže rodině a zároveň hrát v co nejlepším týmu. Byla tu možnost výměny do Brna. Je to velký klub s vysokými ambicemi. Jsem rád, že k tomu došlo, ale na Třinec nemůžu říct jediné špatné slovo."

Mluvilo se také o zájmu Slovanu Bratislava. To byste mohl být doma. Jak to vypadalo tady?

"Teoretická šance tu byla, ale malá. S klubem jsem komunikoval už dříve, ale k žádným vážným jednáním či diskuzím nedošlo. Brno bylo stále nejžhavější. Odtud přišla nabídka. Třinec se s Kometou dohodl na výměně a už nebylo o čem jednat."

Takže domů to budete mít jen něco málo přes hodinu jízdy...

"Věřím, že to bude ideální, co se logistky týče. V první řadě jdu do Brna hrát hokej, odvádět co nejlepší výkony a plnit si své povinnosti naplno. To je klíčové, ale jsem také velmi rád, že budu blíž rodině."

Jaké budou vaše osobní a týmové ambice?

"Myslím, že jen ty nejvyšší. Kometa je klub, který chce každý rok hrát na špici tabulky, ale nechci mít dopředu velké řeči, protože jsem v Brně ještě ani osobně nebyl. Musím se seznámit s prostředím, ale vždycky je tam silný tým a vždycky bylo těžké proti němu hrát. Ambice jsou vždy nejvyšší, podle toho se sestavuje mužstvo. O to víc se na působení v Brně těším."

Prohra ve finále odstartovala dynastii

I přes rodinný aspekt se z Třince určitě neodcházelo lehce...

"Zažil jsem tam úžasné roky. Vždycky jsem podepsal novou smlouvu na rok, maximálně na dva. Nakonec se z toho vyklubalo šest sezon. Pětkrát jsme se dostali do finále, čtyřikrát jsme vyhráli titul a jednou to ukončil covid. Shodou okolností bylo jediné neúspěšné finále proti Brnu. Každý rok byl poučný. Dokázali jsme být úspěšným týmem. Zůstávají mi jen ty nejlepší vzpomínky. O Třinci mohu a budu vždy mluvit jen v superlativech."

Dá se ze čtyř titulů vybrat jeden, kterého si ceníte nejvíce?

"Všechny byly svým způsobem zajímavé. Musím se ale vrátit k první sezoně. Mrzelo nás hlavně nepovedené finále s Brnem, ale zřejmě to byl krok, který jsme potřebovali, abychom si osahali, jaké to je. Když padnete těsně pod vrcholem, je to obrovská bolest. O to víc nás to motivovalo do další sezony a titul v následujícím roce byl úžasný. Třinec ho vyhrál po mnoha letech. Tituly byly různé. Vyhráli jsme první, pak i v sezoně, kdy fanoušci nemohli být na tribunách, takže to bylo jiné. Ale ten poslední rok byl asi nejnáročnější. Fyzicky, ale i psychicky, protože sezona nezačala dobře, ale vzpamatovali jsme se. Výkonnost byla kolísavá, takže jsme v play off dostali nejtěžší soupeře. O to víc si titulu vážím."

Letos jste se v play off utkali s nejlepšími týmy, navíc jste hráli předkolo.

"Předkolo bylo zvláštní tím, že jsme hráli o jednu sérii navíc než v předchozích letech. Série s Litvínovem skončila celkem jednoznačně, ale zápasy byly vyrovnané. O Spartě nebo Pardubicích ani nemluvě. Na cestě do finále jsme se střetli s největšími favority. Byly to týmy, o kterých se nejvíce mluvilo. Všichni předpokládali, že se dostanou do finále. Pardubice si postavily menší Real Madrid, o kterém se říkalo, že má nejlepší hráče na světě. Dynamo zase mělo papírově nejlepší tým v lize. Soupiska Sparty byla podobná a velmi silná, ale oba soupeře jsme dokázali vyřadit. Když se nad tím zamyslím, tak tento titul bylo asi nejtěžší získat."

Byli odepisováni, nakonec vyhráli titul

Hodně lidí vám nevěřilo a odepisovalo vás. Bylo letošní play off náročnější psychicky, nebo fyzicky?

"Byla to kombinace obojího. Předchozí ročníky byly náročné i psychicky, ale teď jsme hráli více zápasů kvůli předkolu play off. Člověk už to pociťoval. Byly to dlouhé série s Pardubicemi a Spartou. Třinec je navíc specifický tím, že pokud nehrajete v Ostravě nebo Olomouci, tak všude trvá cesta přes tři hodiny. Ať už je to Litvínov, Praha nebo Pardubice. To nám vzalo sílu. Pak je tu ještě psychologický aspekt. Chtěli jsme být úspěšní, ale jak jste říkal, spousta novinářů, analytiků a tak dále nás odepisovala. My hráči si to nesmíme připustit, ale titulky a názory se k nám dostanou. O to víc jsme si pak vážili titulu."

Zeptal bych se také, jestli si vzpomínáte na poslední neúspěšnou sérii v play off, ale o té už jste mluvil. Každopádně je to už dávno, že?

"Když se to tak vezme, semifinále proti Pardubicím se hrálo na sedm zápasů a v rozhodujícím utkání bylo tři vteřiny před koncem nařízeno trestné střílení pro soupeře. Kdyby vyrovnali a poslali zápas do prodloužení, kdo ví, jak by to dopadlo. V sedmém zápase je to nepředvídatelné, o prodloužení nemluvě. Rozhodují maličkosti a detaily. Zároveň to ukazuje kvalitu našeho týmu, protože jsme zvládli klíčové momenty a vyhrocené situace. Ještě se vrátím k prohře ve finále s Brnem, což byl hrozný pocit. Navíc jsme prohráli doma a sledovali jsme, jak si to soupeř užívá. To už jsme nechtěli znovu zažít. Není to nic příjemného, ale ke sportu to patří. Prohry a bolest vás mohou posunout dál. Pokud to vezmete správným způsobem."

Se čtyřmi tituly jste v Třinci vytvořili doslova dynastii. Uvědomíte si to naplno až s odstupem času?

"S tím souhlasím. Teprve s odstupem času oceníme, čeho jsme dosáhli. Ani jsme neměli čas si to uvědomit. Jednak hned začaly oslavy, bylo to celkově hektické, ale časem, až si na všechno vzpomeneme, si určitě řekneme, že jsme dokázali něco neuvěřitelného. Jsem hrdý na to, že jsem se toho mohl zúčastnit. Osobně si těchto úspěchů velmi vážím. I když vyhrajete jeden titul, jste šťastní, ale když se vám to podaří opakovaně, znásobí se to a je to obrovská radost. O tom se sportovci ani nesní."

První titul bylo nejtěžší oslavit

Který titul bylo nejtěžší oslavit?

"Pro mě ten první, protože jsme ho vyhráli doma. Lidé na nás čekali ve městě, šli jsme za nimi a tam oslavy pokračovaly. Třinec vyhrál po mnoha letech, fanoušci byli o to šťastnější. Každá oslava je zvláštní a bujará. U titulu, který jsme vyhráli v době koronavirových omezení, byly oslavy trochu mírnější. Loni jsme zase cestovali z venkovního zápasu autobusem, takže to bylo jiné a mělo to také své kouzlo. Ale jak už jsem řekl, nejtěžší pro mě byla oslava prvního titulu."

Na závěr odbočme k národnímu týmu. Jak vidíte šance Slovenska na mistrovství světa?

"Myslím, že stejně jako v předchozích letech máme dobrý tým, ale to neznamená všechno. Na druhou stranu jsou tu hráči, kteří potvrzují, že se zlepšují. Je tu řada kluků, kteří získali bronz na zimních olympijských hrách, což je obrovská zkušenost a velké plus. Mohou z toho těžit. Věřím jim, protože trend výsledků, i co se týče předvedené hry, je vzestupný. Samozřejmě teď nemůžeme být přehnaně sebevědomí, ale měli bychom brát šampionát se zdravou pokorou, ale zároveň si věřit. Kluci jsou kvalitní a systém hry je také velmi dobrý. Hráči se o tom už sami přesvědčili. Věřím, že náš tým bude úspěšný."