Stadion 974 složený z nákladních kontejnerů je rozebíratelný, a může znovu posloužit jinde. Bajt a Lusail budou přestavěny na hotely, sportovní centra, zdravotnická zařízení a podobně. Existuje i řada dalších stadionů, které po ukončení služby fotbalu žijí zajímavým životem. Pro mnohé po celém světě se však další dobré využití nenašlo. Některé bohužel nebyly opuštěny dobrovolně a jejich osud je tak ještě smutnější. Právě na stadiony, které fotbal opustil, se zaměřil první díl nové rubriky Livesport Focus, který představuje zajímavé téma skrze fotky a jejich krátké příběhy.
Pripjať – stadion, na kterém se nestačil odehrát jediný zápas
Stadion Avangard se měl stát domovem klubu FK Stroitěl Pripjať, který se od 70. let utvářel v ukrajinské Pripjati – městě, které bylo ve stejné době vystavěno na zelené louce jako zázemí pro jadernou elektrárnu Černobyl. Od roku 1981 se ambiciózní dělnický tým začínal utkávat s profesionálními kluby v rámci různých turnajů a připravoval se na vstup na ligovou scénu. Stále však hrál na menším stadionu, na Avangard se měl klub s pompou přestěhovat, až dosáhne postupu do vyšší soutěže. Po tragické černobylské havárii v roce 1986 však byla celá Pripjať opuštěna. Stadion Avangard nikdy nehostil soutěžní zápas.
Stadion Za Lužánkami – brněnská bolest
Na Stadion Za Lužánkami na fotbal pravidelně mířily čtyřicetisícové návštěvy. Zbrojovka Brno zde slavila v roce 1978 titul. Od roku 2001 však stadion chátrá. Po přelomu milénia přestal vyhovovat ligovým technickým parametrům, od roku 2004 patří městu Brnu, ale rekonstrukce se poté (i přes konkrétní plány a architektonické návrhy) nikdy nedočkal. V roce 2015 ho sice oživila rozlučková exhibice brněnského patriota Petra Švancary, ale od té doby chátrá dál. V roce 2022 bylo po vítězství města Brna v dalším soudním sporu o pozemky kolem stadionu rozhodnuto o tom, že stadion bude zbourán.
Bežigrad – smutný osud slovinského národního stadionu
Stadion Bežigrad ve slovinské metropoli Lublani byl postaven na návrh slavného architekta Jože Plečnika (kterého známe i díky jeho dílům v Praze – mimo jiné přispěl k současné podobě Pražského hradu). Stavba stadionu Bežigrad započala už v roce 1925, zcela dokončen byl po druhé světové válce. Ještě v roce 2003 hostil zápasy slovinské reprezentace v kvalifikaci o Euro 2004. Od roku 2008 je však uzavřen a chátrá.
Estadio Insular – proměna stadionu v park
Estadio Insular v hlavním městě Kanárských ostrovů, v Las Palmas na ostrově Gran Canaria, sloužil místnímu fotbalovému klubu UD Las Palmas od roku 1949 až do 2001. Poté se klub (za který v sezoně 2018/2019 nastupoval i český útočník Tomáš Pekhart) přestěhoval na nový a větší Estadio Gran Canaria. Estadio Insular byl poté částečně přestavěn a upraven do podoby krásného městského parku, který v sobě zachovává mnoho z fotbalové paměti místa.
Maracaná – brazilská pýcha a zároveň ostuda
Ikonický stadion Maracaná v Rio de Janeiru byl nákladně zrekonstruován po účely brazilského mistrovství světa ve fotbale 2014 a letních olympijských her 2016. Po obou akcích pro něj však najednou nebylo využití, chyběly peníze na údržbu a začal chátrat. Vytrhané sedačky, vyrabované interiéry, trávník vyschlý a prorostlý plevelem. Dnes už Maracaná naštěstí opět hostí fotbalové zápasy – nejčastěji souboje týmů z Ria (Flamengo, Fluminense, Botafogo a Vasco da Gama), nebo finálové zápasy Poháru osvoboditelů.
Doněck – nová aréna, na které se hrálo ani ne 5 let
Donbas aréna, domácí stánek Šachtaru Doněck, byla otevřena v roce 2009. Donbas je pojmenování i pro celou oblast Doněcké uhelné pánve („Doněck basin“) Moderní aréna pro více než 50 000 diváků hostila také zápasy Eura 2012. Už v roce 2014 však byl stadion opuštěn kvůli válce na Donbase. Podobný osud potkal i nedaleký tým Zorya Luhansk. I ten už od roku 2014 hraje v azylu.
Válečné ztráty pro fotbal
Na ukrajinský fotbal má ještě horší dopad než válka na Donbase aktuální konflikt s Ruskem, který započal v únoru 2022. Na snímku je ruskými nálety poničený stadion Jurije Gagarina, na kterém hrál své domácí zápasy prvoligový tým Desna Černihiv. Zničen byl například i stadion FC Mariupol. Desna Černihiv i FC Mariupol se po nedokončené sezoně 2021/2022 z ukrajinské Premier League odhlásily. Dveře pro návrat do nejvyšší soutěže však mají do budoucna oba kluby otevřené.
Highbury – symbol Arsenalu, dnes luxusní bydlení
Ikonický stadion Arsenalu Highbury byl otevřen v roce 1913, kdy se sem – do severního Londýna – Kanonýři přestěhovali z jižní části města, čtvrti Woolwich. Největší rozvoj Highbury obstaral slavný manažer Kanonýrů Herbert Chapman ve 30. letech 20. století, kdy nechal vystavět dvě nové hlavní podélné tribuny. V roce 2006 se Arsenal přestěhoval na moderní Emirates Stadium a Highbury bylo přestavěno na rezidenční objekt zvaný Highbury Square.
Zahrádka na místě, kde vyrostl Arsenal
Kromě Highbury jsou v Londýně k nalezení i mnohem starší památky Arsenalu. Nedlouho po založení klubu v roce 1886 Arsenal hrál na hřišti jménem Invicta Ground ve Woolwichi, nedaleko královské zbrojovky Royal Arsenal, ve které se tým utvořil. Invicta Ground ale mužstvu sloužila jako domácí stadion jen pár let na začátku 90. let 19. století. Potom na jeho místě vyrostla rezidenční zástavba. Dodnes jsou však na zahrádkách zdejších domů patrné terasy – bývalé tribuny jednoho z prvních domovů Kanonýrů.
