Bývalý obránce Juventusu a uruguayské reprezentace se rozpovídal také o svém odporu k patolízalům ve fotbalovém světě nebo o nabitých trenérských zkušenostech z Jižní Ameriky, Itálie a Spojených arabských emirátů, kde pracoval s Mariem Balotellim.
Jak došlo k vašemu přestupu z Uruguaye do Itálie a na co vzpomínáte z prvních dojmů v Bergamu?
"K přestupu došlo po problému v Peñarolu, kvůli němuž jsem vypadl z kádru. Ozval se mi César Luis Menotti, který tehdy trénoval v Uruguayi, a pozval mě do Buenos Aires. Byl blízkým přítelem Antonia Previtaliho, tehdejšího prezidenta Atalanty. Ta se rozhodla mě koupit, aniž by mě kdy viděla naživo hrát. Hodnotila mě pouze na základě pěti nebo šesti skautských zpráv z našeho turné po Jižní Americe a Španělsku. Do Bergama jsem dorazil v dubnu, ale prvních šest měsíců jsem nemohl nastoupit. Cílem bylo, abych se naučil jazyk a přizpůsobil se městu i týmu. Hned od začátku jsem se cítil skvěle. Montevideo je malé město a jeho rytmus je velmi podobný Turínu nebo Bergamu, takže usadit se tam bylo snazší než ve velkých metropolích, jako jsou Řím nebo Milán."
Jaké jste měl v začítcích největší potíže a jaký byl váš první kontakt s italským fotbalem?
"Na začátku jsem to jako devatenáctiletý kluk neměl jednoduché. Italský fotbal se tehdy pyšnil nejlepšími hráči na světě. Dobře si vzpomínám na svůj druhý zápas, který jsme odehráli na San Siru proti AC Milán. Sacchi právě opustil lavičku a přišel Capello. Na hřišti byli šampioni jako Maldini, Baresi, Ancelotti, Evani, Donadoni, Van Basten, Gullit a Rijkaard. Prohráli jsme 0:2 a prakticky jsme se nedokázali dostat za polovinu hřiště. Při této příležitosti mi otec vysvětlil, že musím okamžitě změnit mentalitu. Musel jsem opustit jihoamerický přístup mladých hráčů, stát se mnohem praktičtějším obráncem a přizpůsobit se evropskému fotbalu."
Jak došlo k nabídce Juventusu a co pro vás znamenalo obléknout jeho dres?
"Je to anekdota, kterou vyprávím často. Nejdříve jsem měl několik schůzek s Giacintem Facchettim a Sandrem Mazzolou ohledně přestupu do Interu, ale při prvním setkání jsme se nedohodli. O dva dny později mi zavolali znovu. Tehdy jsem neměl agenta, a tak jsem odjel do Milána sám a dospěli jsme k ústní dohodě. O něco později jsem byl s rodinou v Bergamu a zazvonil mi telefon. Volal Marcello Lippi. Zeptal se, co dělám a jestli je pravda, že jedu do Milána jednat s Interem. Odpověděl jsem, že už jsme se dohodli, ale on mi nařídil, abych nic nepodepisoval a okamžitě se za ním vydal do Turína. Ještě ten večer jsem odjel s bratrem a o půlnoci podepsal smlouvu s Juventusem a Lucianem Moggim."
Za Juventus jste nastoupil téměř ke třem stovkám zápasů a prošel několika érami. Který tým Juventusu byl nejsilnější?
"První mužstvo, které jsem po příchodu poznal, bylo mimořádně silné. Jsem však přesvědčený, že sestava z následujících let, do níž přibyli Edgar Davids a hráči jako Zidane, Del Piero, Inzaghi, Vieri a Deschamps, byla vůbec nejsilnější, v jaké jsem kdy působil."
Agresivita odstraňuje pochybnosti
Byla v kabině osobnost, spoluhráč nebo funkcionář, který vám předal slavnou vítěznou mentalitu Bianconeri?
"Nepochybně to byli funkcionáři jako Moggi a Giraudo, ale každodenně ji předával především italský základ kabiny. Šampioni jako Peruzzi, Ferrara, Conte, Pessotto, Di Livio, Tacchinardi, Torricelli a Lombardo. Předávali nám pocit rodiny. V takovém prostředí bylo přirozené tuto mentalitu získat. Vzpomínám si na jednu příznačnou situaci. V tréninkovém zápase vedl jeden tým 5:0, ale v poslední minutě inkasoval. Viděl jsem potom několik spoluhráčů, jak z frustrace kopali do tašek. Zdůrazňovali, že k podobným výpadkům v koncentraci nesmí docházet, protože v neděli na hřišti by se projevily. Koncentrace se buduje od pondělí. Pro skutečného šampiona nesmí být žádný rozdíl mezi finále na Bernabéu a zápasem na malém provinčním hřišti v Coppa Italia."
Byl jste známý velkou bojovností. Jak byste popsal své pojetí role obránce?
"Dnes se fotbal s VARem radikálně změnil. Já jsem se vždy řídil větou Julia Velasca, která do tohoto pohledu dokonale zapadá: 'Agresivita odstraňuje pochybnosti'. Jako fyzicky průměrný obránce, štíhlý a vysoký 179 centimetrů, jsem mohl útočníkům vážícím devadesát kilogramů, jako byli Van Basten, Weah, Batistuta nebo Ronaldo, čelit jedině s maximální agresivitou. Pro mě představoval každý zákrok 'talíř jídla', který jsem měl přinést domů své rodině. Šel jsem do každého míče naplno a vrhal na něj všech svých osmdesát kilogramů. Takové pojetí fotbalu vás nevyhnutelně vede k tomu, že jste neustále na hraně a někdy sáhnete k tvrdým zákrokům."
Najdeme tento typ obránce i v moderním fotbale?
"Fotbal se změnil a dnešní obránci si počínají jinak. Nedávno jsem byl na stadionu na zápase Juventusu proti AS Řím a musím říct, že Řím má v defenzivě špičkové italaské hráče. Fotbalisté jako Mancini nebo Ndicka si v osobních soubojích se střelcem, jakým je Zapata, vedli velmi dobře. Využívali tělo, ruce i spoustu zkušeností. Hráči s osobností se vždy dokážou přizpůsobit vývoji hry."
Co vás v závěru kariéry přimělo opustit Itálii a vrátit se do Jižní Ameriky?
"Moggi mi volal s nabídkou přestupu do jiných týmů, ale uvědomoval jsem si, že po fyzické ani mentální stránce už nejsem na nejvyšší úrovni. Cítil jsem, že jeden cyklus skončil. Mým snem bylo odehrát rok v Argentině a poté dodržet slib, že kariéru zakončím v Peñarolu, týmu, kterému jsem vždy fandil a v němž jsem vyrůstal. Rok jsem hrál za San Lorenzo a poté se rozhodl ukončit kariéru v Uruguayi, abych ji zbytečně neprotahoval."
Jak začala vaše trenérská cesta a následný návrat do Juventusu k mládežnickým týmům?
"Nejprve jsem s Gustavem Mendezem, který je pro mě jako bratr, založil agenturu pro fotbalové agenty. Po několika letech jsem si ale uvědomil, že tento svět není pro mě. Přihlásil jsem se tedy do trenérského kurzu s úmyslem pomáhat mladým Uruguaycům, zejména po taktické a strategické stránce, a začal jsem této práci propadat. Návrat do Juve přišel nečekaně. Gianluca Pessotto mi zavolal a já si myslel, že chce mluvit o mém synovi, který působil v mládežnickém sektoru. Místo toho mi oznámil, že vedení chce, abych pracoval u mládeže Bianconeri. Přijal jsem okamžitě, především kvůli hluboké lásce, kterou ke klubu i městu Turín cítím. Od samého začátku jsem se tam vždy cítil jako doma."
Jak mladým hráčům předáváte svou soutěživost, bojovnost a zároveň je učíte, aby nepřekračovali hranici?
"Především po nich chci, aby vždy trénovali naplno. Zvyk na intenzitu se buduje během týdne. I v tréninkových zápasech podporujeme fyzický kontakt rameno na rameno, protože tento přístup se pak přenáší do utkání. Neustále jim opakuji Velascovu větu o tom, že agresivita odstraňuje pochybnosti, a vysvětluji jim, že to neznamená dělat nefér zákroky, ale vložit celou tělesnou váhu do každého souboje. Další zásada, kterou se snažím předávat, zní, že doma můžete prohrát, ale soupeř nesmí být schopen vám to vítězství vzít snadno."
S Balotellim to dopadlo dobře
Myslíte, že dnešní mladí hráči přicházející do profesionálního fotbalu mají problém s mentálním nastavením?
"Zásadní je, aby si kluci hrající v Primaveře nebo Next Genu uvědomili, že jsou nyní krok od prvního týmu nebo Serie B. Jejich prostor pro chyby zmizel. V Jižní Americe už v devatenácti nebo dvaceti letech nejste považováni za mladíka. Buď se prosadíte, nebo už nehrajete. V Itálii se někdy hráč považuje za mladého ještě ve třiadvaceti nebo pětadvaceti. Kluci musí chápat váhu dresu, který nosí. Musí si uvědomit, co skutečně znamená prohrát zápas na těchto úrovních. Všechno záleží na přístupu, s jakým vstupují do pracovního týdne."
Jaké emoce jste prožíval na lavičce prvního týmu Juventusu, na níž jste dočasně usedl po odvolání Massimiliana Allegriho?
"Byly to velmi silné emoce. Ani v nejmenším jsem si nemyslel, že bych mohl takového milníku dosáhnout. Soustředil jsem se na závěr sezony s mladými hráči. Pro tento úkol mě povolali a našel jsem skupinu hráčů, kteří se ke mně chovali výjimečně dobře. S Boloňou jsme odehráli skvělý zápas a po obratu z 0:3 na 3:3 následovalo výborné utkání proti Monze. Když jsem byl uvnitř té kabiny, mrzí mě některé vnější kritické hlasy namířené proti určitým hráčům. Pro mě je lidský vztah důležitější než jakýkoli taktický problém. Upřímnost a pouto mezi trenérem a týmem jsou základem všeho."
Jak jste se během kariéry vyrovnával s kritikou zvenčí?
"Kritika je součástí tohoto světa a musíte ji přijmout. Nikdy jsem ji nevnímal jako tragédii ani osobní útok, ale proměnil jsem ji v motivaci. Byla to výzva, kterou bylo třeba zvládnout na hřišti následující neděli. To je rada, kterou svým hráčům dávám vždy: Pokud jste celý týden trénovali podle svých nejlepších možností, na hřiště vstupujete s klidem a bez pochybností, protože víte, že jste udělali všechno potřebné."
Jaká byla vaše zkušenost s Mariem Balotellim?
"Nakonec to dopadlo dobře. Došlo i na přímé konfrontace, ale vycházeli jsme spolu velmi dobře. Základem je jasná a konzistentní komunikace. Hned jsem mu do očí řekl: 'Věci se mají takto. Vím, že už ti není dvacet a že po fyzické stránce jsi jiným hráčem. Pojďme společně řídit tvou zátěž během týdne, abys do zápasu dorazil v nejlepší kondici, ale musíš zhubnout a dostat se zpět do formy'. Přijal to a choval se velmi profesionálně. Když mi ho svěřili, řekli mi, že s ním budu mít problémy, ale za celou kariéru jsem nikdy neměl konflikt s hráči se silnou osobností. Skutečné problémy ve fotbale vznikají s patolízaly a falešnými lidmi. Pocházím ze sportovní kultury, v níž se všechno řešilo pohledem do očí. Naučil jsem se to v Atalantě s hráči velkého formátu a v Juventusu, kde jsme v kabině měli šestnáct kapitánů národních týmů. Dávám přednost člověku, který vám věci řekne otevřeně, před někým, kdo se jen tváří statečně."
Trénoval jste v mnoha částech světa včetně Spojených arabských emirátů. Co vám setkání s odlišnými kulturami dalo?
"Zkušenost ze Spojených arabských emirátů byla jedním z nejkrásnějších překvapení mého života. Cítil jsem se tam skvěle. Poznal jsem nesmírně štědré lidi a velké pracanty. Samozřejmě tam platí náboženské a kulturní zvyklosti, které se od našich liší a je třeba je respektovat. Například během ramadánu jsme věděli, že přes den nejí ani nepijí, proto jsme tréninky jsme přesunuli na desátou večer, abychom hráčům pomohli. Nakonec si při cestování uvědomíte, že lidstvo je všude stejné. Bez ohledu na náboženství, kulturu nebo jazyk je člověk s dobrou duší a správným chováním stejný v Číně, Uruguayi, Itálii i Emirátech. To je nejdůležitější lidská lekce, kterou jsem dostal."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
