V úterý už si mnozí z vás přečetli mé hodnotící úvahy, asociace a čísla, jež přineslo či podnítilo uplynulé kolo tuzemské fotbalové ligy. Jelikož ho v této rubrice budeme pravidelně definitivně uzavírat, nazvali jsme ji Tečka.
Dnes je čtvrtek a s ním premiéra mojí druhé rubriky. Co do obsahu a témat bude v podstatě neohraničená. Tedy až na princip skrytý v jejím názvu – a ten zní (Ne)standardky. Jeho prostřednictvím jsem si na sebe upletl bič ambicí otevírat témata, kterých se média prakticky nedotýkají. Anebo se o nich naopak napsalo mnohokrát, ale my se na ně díváme trochu jinak. Pokud možno nevšedně a inovativně. Prostě nestandardně.
Předsevzetí jistě hezké, uvědomil jsem si záhy. A orosil se. Protože "ty originální nevšední nápady" pořád nikde.
Aktuálně se mi vracely na mysl stále jen dvě "klasiky". A sice otázka: "Kam se sportovně a ekonomicky vyvíjí fotbalová Slavia." A samozřejmě téma masivních nákupů fotbalové Chelsea, ze kterých mnohým spadla brada, mne nevyjímaje.
Myslíte si pyšně a klamně, že fotbalové reálie dlouhodobě sledujete, a proto i leckdy rozumně odhadnete, jaký mohou mít věci vývoj, průběh, finanční dimenze či limity. Včetně vlivu a možných dopadů ekonomických regulací, jež klubům diktuje UEFA.
Do svých predikcí se obvykle plus mínus trefujete. Dokud všichni zainteresovaní hrají očekávatelně.
Úplně mimo mísu vás "vyoutuje" ten, kdo znalosti prostředí nemá nebo je nepoužívá. A hraje s vlastními kartami, potažmo cenami či časy.
Když pak kolem vás pomyslně proletí zlatá raketa a v ní noví majitelé Chelsea, pak nad 611 miliony liber, jež si pro tuto sezonu vyčlenili na nové hráče, raději přemýšlet přestanete.
Fotbalové přestupy v Evropě sledovaly Livesport Zprávy online
I proto, že otázky typu "Zešíleli oni, nebo já?" precizně zodpoví přesně a správně jen budoucnost.
Napovědět ale dokáže i zkušenost z minula. A ač to třeba někomu může nyní přijít až komické, nenašel jsem k chování Todda Boehlyho a dalších šéfů Chelsea bližší paralelu,než tu svázanou s pražskou Slavií a jejím šéfem Jaroslavem Tvrdíkem.
Pro Boehlyho i Tvrdíka platila charakteristika zavedeného manažera s dobrou znalostí ekonomických atributů, ale absolutní nezkušeností s vnitřním fungováním klubů i fotbalového prostředí jako celku.
Dostali se do něj neplánovaně, přisurfovali na vlně událostí propojených s jinými mocnostmi, politikou, dnes už bohužel i válkou.
Jak známo, Slavii na podzim 2016 zachránili před insolvenčním soudem peníze podnikatele Šimáněho a čínské společnosti CEFC. Její miliardy Slavii povznesly, propojila se vlastnická struktura klubu i stadionu. Slavia začala vyhrávat domácí trofeje, startovala v Lize mistrů, prodala mj. Tomáše Součka a Vladimíra Coufala do Premier League.
V první fázi Tvrdík na ničem nešetřil, kupovala se jedna posila za druhou, podepisovaly se luxusní kontrakty. Slavia fungovala jako mediálně dobře viditelná reklama, propagace projektu čínských investic v ČR. Ten se ale v dimenzích naslibovaných prezidenty Zemanem a Si nikdy neuskutečnil.
Jak odhalil čas, CEFC fungovalo ve skutečnosti jako tzv. letadlo. Po jeho pádu se portfolia firem v Česku ujala čínská státní firma CITIC Group. Nedotuje Slavii zdaleka tak mocně jako CEFC, klub musí být soběstačnější. Slavia už nerozhazuje, snaží se vydělávat hlavně na obchodech s fotbalisty z Afriky. Na časy, kdy Tvrdík přijel pro posilu do klubu, kde si za svého hráče řekli třeba devět milionů a rozšafný šéf vyplatil z čínských zdrojů 10, se stále vzpomíná.
Slavia na budování kádru nešetřila, naopak. Ale většinu hráčů při výběru posil trefila správně i díky trenéru Trpišovskému a jeho týmu spolupracovníků.
Boehly se do Chelsea dostal v čele americké investiční korporace, která klub získala, když ho vzhledem k sankcím proti Rusku a z nařízení britských úřadů loni musel odprodat ruský oligarcha Roman Abramovič, přítel prezidenta Putina.
Američany zaskočilo, že Chelsea prošla sportovní krizí, vyhodila trenéra Tuchela pár měsíců poté, co s Chelsea vyhrál Ligu mistrů a MS klubů.
Kupovalo se v létě i v zimě, při tolika změnách se bude tým složitě sehrávat. Chelsea na TOP 4 a Ligu mistrů útočí až z desáté pozice v lize, konkurence v ní je velmi náročná.
Noví hráči v Chelsea dostávají smlouvy na pět a více let, aby se náklady na jejich pořízení rozložily výhodněji v čase, to vše kvůli problematické bilanci Financial Fair Play.
Jakkoli víme, že Chelsea a Slavii je třeba vnímat jako zástupce pomyslných odlišných pater evropského klubového fotbalu, lecjakou podobnost bychom vedle parametrů nesrovnatelných také snadno našli. Včetně bosse, který umí rozjet tak vysokou hru, až si řeknete – ví vůbec, co dělá, kam až zachází?
Na druhou stranu: Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč...