Homosexualita je ve fotbale až na naprosté výjimky tabu. Něco, o čem se nemluví a většina lidí se tváří, že neexistuje. Několik hráčů v minulosti o své orientaci sice otevřeně promluvilo, ale téměř vždy se k tomu odhodlali až po skončení kariéry. Nejslavnějším z nich je bývalý německý reprezentant Thomas Hitzlsperger, který s coming outem přišel jen čtyři měsíce poté, co fotbalu nechal.
Nyní po trávnících ve velkých soutěžích po celém světě běhá doslova jen pár odvážlivců, kteří se k homosexuální orientaci přihlásili ještě jako aktivní fotbalisté. Známy jsou případy Australanů Andyho Brennana a Joshuy Cavalla nebo Američana Collina Martina.
A teď si uvědomte, že třeba jen v české nejvyšší soutěži působí přes 500 fotbalistů. Čistě statisticky je tedy pravděpodobné, že část z nich svou orientaci skrývá. Celosvětově může jít o stovky až tisíce profesionálních hráčů, kteří coming out neabsolvovali. Přitom by každé takové oznámení od fotbalové hvězdy mohlo sloužit jako úžasný pozitivní příklad. Dospívající teenageři často k hráčům vzhlížejí jako ke vzorům, a kdyby věděli, že se jejich idol bez obav přihlásil ke své pravé orientaci, mohlo by jim to výrazně usnadnit vlastní hledání identity. Viděli by příklad člověka, který se nestydí za to, jaký je.
Možná by se pak taky nemuseli bát otevřeně říct, kým jsou. Míň by se obávali reakcí okolí nebo výsměchu. Míň by se uzavírali do sebe. A stejně se k takovému činu až do dnešního dne neodhodlal žádný fotbalista, jehož by znali fanoušci napříč Evropou, neudělal.
Proč? Odpověď je snadná – strach. Zatímco celá společnost se posouvá směrem k tolerantnosti a akceptování odlišností, fotbalisté se mohou důvodně obávat toho, co coming out způsobí jejich kariérám. Jízlivé narážky na homosexuály jsou ve fotbalových kabinách časté od okresního přeboru až po profesionální ligu. Vulgární označení pro gaye nezřídka používají i fanoušci, třeba i na adresu klubů, Spartu nevyjímaje.
A co hůř, není to tak dávno, co fotbalu předsedal Sepp Blatter, který se nechal slyšet, že "homosexualita je etický a morální problém" a co se dělo ohledně duhových pásek na mistrovství světa v Kataru, je ještě v živé paměti.
Evra: Homosexuální hráči jsou v každém klubu
Bývalý hráč Manchesteru United a Juventusu Patrice Evra ve své knize před rokem napsal: "Když jsem byl v Anglii, poslali do týmu někoho, aby promluvil o homosexualitě. Někteří moji spoluhráči pak říkali: Je to proti mé víře. Jestli je v kabině homosexuál, musí z klubu vypadnout." A zároveň dodal: "Já sám jsem hrál s kluky, kteří byli homosexuálové. Tváří v tvář mi to řekli, jinak se o tom ale báli mluvit. V každém klubu jsou minimálně dva nebo tři homosexuální hráči. Když to ale ve světě fotbalu řeknete, končíte."
Jakub Jankto odehrál 45 zápasů za český národní tým, působil v nejvyšších soutěžích v Itálii a ve Španělsku a aktuálně hraje za jeden z největších českých klubů. Není pochyb o tom, že se jedná o zatím nejznámějšího hráče světa, jenž svou orientaci oznámil ještě během kariéry.
Co bude následovat, není těžké domyslet. Během následujících hodin a dnů se zpráva o tom, že Jakub Jankto je gay, dostane do většiny sportovních médií světa. A v budoucnu se citlivé téma bude připomínat pokaždé, když Jankto na hřišti něco předvede. Jak po dobrých výkonech, tak (zejména), když se mu něco nepovede.
V českém prostředí může v reakcích fanoušků hrát svou roli i to, že Jankto je odchovancem Slavie, kterému se po příchodu do Sparty vůbec nedaří. Rozhodně není v komfortní fázi kariéry a jeho dnešní oznámení mu může snahu o fotbalový restart ještě víc zkomplikovat.
Jsem si jistý, že Jankto v sobě všechny tyhle aspekty svého coming outu zvážil, případně mu je i jasně nastínili i lidé ve Spartě. Navzdory tomu všemu považoval za nezbytné s tím jít ven. Odvaha, kterou zatím nikdo ve fotbale neměl.
Odvahu je na místě přiznat i Spartě, která Jankta při coming outu podpořila a která se spolu s ním zase po čase dostane do centra mezinárodního zájmu fanoušků. Musíme doufat, že podobně jako lidé v klubu přijmou Janktovu zprávu i fanoušci. Právě oni mohou svou reakcí na to, že na Letné působí přiznaný homosexuál, image Sparty (potažmo celého českého fotbalu) buď hodně vylepšit, anebo ji výrazně zdecimovat.
Na místě je vyjádřit Jakubu Janktovi podporu. A symbolicky mu i zatleskat, že našel kuráž prolomit tabu, které bylo doposud takřka absolutní. Fotbal byl v tomhle ohledu ostudným skanzenem.
A aniž by o to asi v prvním plánu stál, může se Jankto stát někým, kdo odstartuje "fotbalovou revoluci" a výrazně zlepší život spousty kluků po celém světě.