Sinner – Djokovič 3:6, 4:6, 6:7
Novak Djokovič začal sezonu nejlepším možným způsobem, po generálce v Adelaide ovládl navzdory zranění hamstringu podesáté Australian Open a vyrovnal v počtu grandslamových trofejí tehdejšího rekordmana Rafaela Nadala. Jeho vítězná série trvající z konce předchozí sezony se zastavila až na čísle 20 a na antukových přípravných akcích se mu vůbec nedařilo. To mu však nezabránilo vylepšit na pařížské cihle mužský rekord.
V All England Clubu nadále útočí na kalendářní Grand Slam, od nějž ho v roce 2021 dělila jediná výhra, a také vyrovnání absolutního rekordu v počtu grandslamových vavřínů (Margaret Courtová) a rekordmana nejslavnějšího turnaje Rogera Federera. Sedminásobný šampion a vítěz posledních čtyř ročníků Wimbledonu ztratil po cestě do finále pouhé dva sety.
Ačkoli měl s debutantem v semifinále majorů Jannikem Sinnerem pod zataženou střechou plné ruce práce a musel se vyrovnat s kontroverzním trestným fiftýnem za vyrušení soupeře během výměny a také napomenutím za překročení času, italskému mladíkovi sadu nepovolil (v loňském čtvrtfinále otáčel stav 0:2 na sety). "Trestný fiftýn mohl změnit momentum zápasu. Byl jsem poté velmi nervózní. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Nemyslím si, že jsem tím soupeře vyrušil."
Rodák z Bělehradu opět ukázal svou sílu v klíčových momentech, v utkání odvrátil všech šest brejkbolových hrozeb včetně dvou setbolů a v úvodních dvou dějstvích vždy jednou prorazil podání soupeře. Pevnější nervy měl i v závěrečné zkrácené hře, v níž od stavu 1:3 získal šest ze sedmi bodů.
Na grandslamech zvládl už 15 tie-breaků v řadě, čímž nadále vylepšuje vlastní rekord. Tím předchozím bylo číslo 12, které překonal v osmifinálové bitvě rozložené do dvou dnů se skvěle servírujícím Hubertem Hurkaczem.
Stále tak platí, že na centrálním dvorci na londýnském pažitu neprohrál už přes 10 let, naposledy ve finále ročníku 2013 s domácí hvězdou Andym Murraym. Jeho vítězná série na tomto kurtu je nyní na čísle 45. Ve Wimbledonu vyhrál už 34 zápasů v řadě a na grandslamech posledních 27 duelů. V pátek absolvoval své 401. utkání na podnicích velké čtyřky, více odehráno mají jen Federer (429) a Serena Williamsová (423).
Postupem do 46. grandslamového semifinále vyrovnal rekordmana open éry Federera a 35. účastí ve finále majorů (letošní Wimbledon je jeho 71. vystoupením) posunul vlastní mužský rekord a překonal Chris Evertovou, s níž se dělil o první místo.
O osmý wimbledonský pozlacený stříbrný pohár se v neděli utká s Carlosem Alcarazem, s nímž svede přímý souboj o post světové jedničky. Bude se jednat o jeho deváté finále v tomto dějišti.
Alcaraz – Medveděv 6:3, 6:3, 6:3
Carlos Alcaraz nikdy nezakončil sezonu s pozitivní bilancí na nejrychlejším povrchu. V letošním roce ovšem zvládl na trávě všech 11 odehraných duelů, před Wimbledonem absolvoval svůj první travnatý podnik ATP a v londýnském Queen's Clubu triumfoval.
Španělský supertalent pokračuje ve vítězném tažení v All England Clubu, kde v šesti zápasech ztratil dohromady jen dva sety. Rozjeté světové jedničce nedokázal výrazněji vzdorovat ani zkušený grandslamový šampion a bývalý lídr žebříčku Daniil Medveděv.
V souboji dvou posledních vítězů US Open povolil Alcaraz soupeři jen tři gamy v každém setu. Medveděv opět ukázal, že mimo betony není tak nebezpečným protivníkem. Šanci utkání zdramatizovat měl akorát v závěru, ani jeden ze dvou brejků však nepotvrdil a favorit po hodině a 52 minutách proměnil hned první mečbol.
Alcaraze čeká v neděli druhé grandslamové finále a také přímý souboj o post světové jedničky. V něm vyzve nejtěžšího možného soupeře, a sice sedminásobného šampiona a vítěze posledních čtyř ročníků Novaka Djokoviče, který ovládl oba letošní majory. Se Srbem se dosud utkal dvakrát, loni v Madridu ho těsně porazil a v semifinále nedávného Frech Open neusnesl tíhu okamžiku ani roli favorita a od třetího setu kvůli křečím nedokázal dále vzdorovat.
Dvacetiletý mladík je teprve druhým španělským finalistou Wimbledonu v open éře po dvojnásobném šampionovi Rafaelovi Nadalovi. V All England Clubu už ze Španělů triumfoval pouze Manuel Santana v roce 1966.