"Je to tu úžasné. Já jsem to tady celou dobu vůbec neviděla," řekla Maršíková směrem ke Štvanici. "Když jsem viděla první fotografii, řekla jsem jen 'wow'. Je to úplně něco jiného. Od doby, co jsme tady hrály, jsem na centrálním kurtu nikdy nebyla. Opravdu je to krásný kurt," uvedla.
Obě tenistky dorazily do Česka v sobotu. Spolu s Mandlíkovou a Sukovou absolvovaly slavnostní večeři a v neděli si užily na Štvanici ovace během ceremoniálu u příležitosti 40. výročí konání finále Poháru federace. Československo tehdy prohrálo s výběrem USA 0:3. Hráčky se pohromadě setkaly od té doby poprvé.
"To ani není dojetí. Člověk má spíš strach, že se nepoznáme. A když se poznáme, tak má radost. Prostě něco jako 'Hanko, Regino čau'," řekla s úsměvem Maršíková. "Těch čtyřicet let se najednou smaže a je to, jako bychom se viděly včera. Jsou to společné vzpomínky a prožitá léta. Nebylo to jen o jednom týdnu tady, potkávaly jsme se i na turnajích. Byly jsme taková velká rodina," podotkla Maršíková.
Ve finále Poháru federace z roku 1986 se setkaly také s Martinou Navrátilovou, která po emigraci reprezentovala USA. "Vnímaly jsme hlavně to, že jí dovolili přijet a reprezentovat Spojené státy tady u nás," uvedla Holíková-Musilová.
Fakt, že tehdy fanoušci přáli ve finále spíše Navrátilové, braly s nadhledem. "Právě včera jsme se bavily o tom, že když hrála Martina, byly davy snad ještě víc pro ni než pro nás. Dnes už to ale chápu. Lidé tím oceňovali všechno, co dokázala a co v tenise vyhrála. Nemělo to nic společného s námi, bylo to extra ocenění právě pro Martinu," řekla Maršíková.
Další artefakty do Síně slávy
Obě bývalé hráčky ocenily také vznikající Síň slávy, která se na Štvanici buduje. Holíková-Musilová do ní přispěla taškou z Poháru federace 1986. "Já už toho bohužel moc neměla. Tenisky se odnosily, rakety odehrály. Ale našla jsem ještě tašku, která byla schovaná na půdě ve skříni, takže nebyla ani zaprášená," řekla Holíková-Musilová.
Maršíková přidala řadu fotografií a tehdejší plakát. "Byl u mámy. Je jí sedmadevadesát, je z té staré doby, takže u ní se nic nevyhazuje," uvedla Maršíková.
Osud emigrantky později potkal i Holíkovou-Musilovou, která následovala do USA partnera, hokejistu Františka Musila. "Nebylo to dlouho dopředu naplánované. Pak ale přišly určité problémy. Rodiče mi během turnajů volali, že se kolem mě doma něco děje a že po návratu mohou nastat komplikace. Měla jsem pak několik týdnů, než jsem dohrála podzimní část okruhu, na rozhodnutí. Nakonec jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla. Naštěstí za dva nebo tři roky přišla změna režimu, takže to netrvalo dlouho a mohla jsem zase jezdit zpátky," řekla Holíková-Musilová.
Maršíková žije už 24 let v Německu. "Vdala jsem se a jsem tam. Není to zase tak daleko, je to asi pět set kilometrů. Jezdím sem hlavně za maminkou," uvedla Maršíková.
Vzkaz Martiny Navrátilové
Obě bývalé hráčky tenis dál sledují, fandí hlavně Češkám. Hrdé byly obzvlášť před dvěma týdny, kdy proti sobě ve finále Wimbledonu nastoupily Linda Nosková a Karolína Muchová.
"Ano, v Německu na ty naše úspěchy koukají," uvedla Maršíková. "Kromě českých holek, které byly ve finále Wimbledonu a které se mi obě líbí, mám ráda také Naomi Ósakaovou nebo Belindu Bencicovou. Je víc hráček, které si člověk oblíbí," doplnila Maršíková.