Není žádnou novinkou, že vaším velkým kamarádem je Martin Havlát. Mám pocit, že pokaždé, když se mu dovolám, sleduje nějaký fotbal. Vy to máte také tak?
"Martin je velký fanda. Arsenal je jeho kůň, tak má letos určitě radost, konečně tam zase mohou být na něco pyšní. Já svého favorita nemám, fotbal sleduju obecně. Hlavně Premier League, to je špička."
Už pojďme tedy k hokeji, aktivní kariéru jste ukončil v dubnu 2016, mezi lety 2018-2020 jste byl asistentem trenéra u reprezentační U20, ale od té doby nic. Jak teď tedy vyplňujete volný čas?
"Po kariéře jsem byl rád, že jsem chvíli mohl odložit hokejovou rutinu a trochu si odpočinout. Pak přišla nabídka z juniorské reprezentace, tam mě to moc bavilo, ale čas letí. Už to jsou pomalu tři roky, co jsem pryč. Pár měsíců zpátky se mluvilo o možném návratu, to nevyšlo, ale musím říct, že se ničemu nebráním pokud to bude dávat smysl. Jsem sportovec tělem i duší, baví mě sportovat a pohyb je důležitý i pro zdravý styl života."
Celou svojí aktivní kariéru jste spojil s New Jersey Devils. Klub v posledních deseti letech jedinkrát postoupil do play off, letos ale válí a patří mezi špičku. Jak se vám to sleduje?
"Výborně. Do New Jersey letím zhruba za měsíc, protože budeme slavit dvacetileté výročí od vítězství ve Stanley Cupu v roce 2003. Já tam navíc zůstanu déle a s týmem pojedu i na road-trip, na to se moc těším, protože si prohlédnu, jak tým funguje. Většinou ho vidám v průběhu sezony jen na začátku kempu, když je tam plno nových tváří, a pak zase ke konci."
Tentokrát to ale vypadá dobře, Devils jsou čtvrtí v celé NHL a podávají konstatní výkony. Co se v mužstvu stalo?
"Dorůstají mladí hráči a soupiska se navíc dobře doplnila. Já mám třeba obrovskou radost z Vítka Vaněčka, který klubu dává stabilitu a je vidět, že i díky němu Devils dokáží vyhrávat zápasy, které by v předchozích sezonách ztratili. Jesper Bratt a Nico Hischier se posunuli na jinou úroveň, a to samé Jack Hughes. Ten je fantastický, nečekal jsem, že bude takhle dominovat. Skvělou práci odvádí také Ondřej Palát a výborně si sedla i obrana. John Marino přišel z Pittsburghu a Jonas Siegenthaler? Na něm může defenziva stát. Navíc to je lídr."
Neláká vás k týmu se připojit? Delší dobu se spekulovalo, že byste mohl mužstvo doplnit třeba jako asistent trenéra. Stále vás to láká?
"Určitě je to velký důvod, proč do New Jersey stále takhle jezdím a udržuji si kontakt s týmem. Důležité je to samozřejmě také z pohledu rodiny, dcery mi dospívají (12 a 9 let) a ono to jde rychle. Je třeba přemýšlet nad dalšími kroky, jako je třeba studium na univerzitě a tak... Občanství máme všichni české i americké, já jsem tam šestkrát, sedmkrát do roka a cítím se tam jako doma. Takže uvidíme."
New Jersey naopak po několika letech opustil Pavel Zacha, který v rámci trejdu odešel do Bostonu a je na něm vidět, že herně celkem rozkvetl.
"Já jsem někde četl titulek, že s Davidama Pastrňákem a Krejčím se to hraje celkem lehce. (úsměv) A s tím musím souhlasit. Hrát s takovými hráči je snadné. Zajímavé je i to, že než Pavel Zacha v polovině ledna podepsal nový čtyřletý kontrakt, měl na kontě asi tři góly. Teď jich má najednou jedenáct a je vidět, že z něj asi nervozita z toho, co bude, spadla. Ale co se mě týče, Pavla jsem se vždycky zastával, potenciál v něm je. Má neskutečnou střelu a umí velmi dobře i v oslabení."
Tak snad ho brzy konečně uvidíme i v seniorském národním týmu.
"Tři roky jsem to s ním řešil a snažil jsem se mu vysvětlit, jak je národní tým důležitý. A aby toho jednou nelitoval..."
Navíc mladá generace dál roste, sledoval jste nedávné stříbrné tažení hokejových juniorů?
"Určitě, ale je třeba stát nohama na zemi. Sám trenér Radim Rulík vybízí k opatrnosti, byly to opravdu dva velmi silné ročníky. Například gólman Tomáš Suchánek? Ten byl neskutečný! Zářil už na předchozím turnaji, kam byl braný jako trojka. Je perkfetním vzorem pro mladé, že i bez draftu to jde. A samozřejmě velkým rozdílem byli obránci, kteří byli perfektní. Vyzařovala z nich vítězná aura a lidi jim fandili."
