Aktuálně jste kvůli zdravotním problémům doma v Česku. Proč jste se rozhodl vrátit z Ameriky a neléčit se za mořem?
"Celkově si myslím, že pro rodinu a děti je tu větší komfort. Já bych měl v Americe asi celkově mnohem větší klid na život, ale jde spíš o nějaký restart v mojí hlavě a uvidíme, co bude dál. V Americe se teď otočím zase v březnu."
Musel jste kvůli tomu nějak speciálně žádat klub, nebo vám v Columbusu vyhověli bez problémů?
"Úplně bez problémů. Nechci říct, že si po patnácti letech v NHL můžu dělat, co chci, ale zkrátka vám věří, že pro sebe uděláte to nejlepší."
Co je tady vaší aktuální náplní kromě léčby? Jak si užíváte Česko a Prahu?
"No, je pravda, že jsem tady teď úplně nepobyl. Byli jsme s rodinou pryč, pak na výletě s mým otcem a nějaký delší čas v Česku mě čeká až teď. Dá se říct, že se snažím dělat věci, které jsem dřív nedělal."
Například?
"Třeba si zajet na ryby."
A braly?
"Braly, takže dobrý. (směje se) Teď se ale budu muset rozhodovat, co a jak dál. Musím se dát dohromady, jak to pro mě a pro rodinu bude nejlepší, a uvidíme, jak to dopadne."
Kompletní videorozhovor najdete na YouTube kanálu Livesportu
Jak moc vám chybí každodenní rutina hráče NHL?
"Chybí, ale jsem v hokeji odmala, takže to je normální. Všechno jednou končí, nechci být sentimentální, tak to prostě je. Když to nepůjde, tak to nepůjde. Když ano, budu samozřejmě rád, ale v životě jsou důležitější věci než hokej."
Chodíte teď na hokej alespoň jako divák?
"Ještě jsem neměl příležitost. Chtěl jsem jít teď na Pardubice se Spartou, ale nevyšlo mi to. Byl jsem vlastně jen na Hradci se Spartou, když jsem jel za kamarádem Radkem Smoleňákem, to byl jediný hokej, který jsem tady viděl."
O víkendu proběhla na Floridě tradiční All-Star Game, kterou jste si v minulosti taky sám zahrál. Vybavil jste si nějaké konkrétní zážitky?
"Vzpomínky jsou samozřejmě krásné. Když jsem hrál já, bylo tam hodně známých, hodně kamarádů, protože se hrálo v Columbusu. Letos ale popravdě vůbec nevím, kdo vyhrál a co se tam vůbec dělo. Mám teď hokej trochu na straně, takže jsem to nesledoval."
Především mezi fanoušky a novináři se říká, že All-Star Game tak trochu ztrácí ten lesk a atmosféru z dob minulých. Jaká je teď její pověst mezi hráči?
"Pro hráče to je samozřejmě pořád čest, ale na druhou stranu si myslím, že volno uprostřed sezony je pro hráče větší lákadlo. NHL se snaží dodat téhle akci lesk nějakou odměnou, ale je pravda, že to není, jako to bývávalo. Zápasy v 80. a 90. letech měly větší úroveň."
Vy jste během této exhibice v roce 2015 dal hattrick. Létaly kšiltovky na led?
"Myslím, že těch hattricků tam bylo několik, takže už byly vyházené. (směje se) Už to bylo takové, že se nehrálo v nějakém závratném tempu, někteří hráči ani nevědí, jak to mají vlastně hrát. Je hrozně těžké najít balanc, nechcete totiž být ten, který se snaží až moc, aby to nevypadalo blbě vůči ostatním, takže se přizpůsobíte tomu tempu a je to spíše takové laxní."
Existuje podle vás způsob, jak tenhle formát zatraktivnit?
"Podle mě by tomu prospělo, kdyby se hrálo klasicky na dva týmy, pět proti pěti o nějakou odměnu. Pokud vím, tak když mají All-Star Game například baseballisté v MLB, hrají o výhodu domácího prostředí ve finále ligy. To je podle mě důležité. "
Letos se na Floridě třikrát trefil váš současný spoluhráč Johnny Gaudreau. Proběhla už nějaká komunikace mezi vámi po tomhle výkonu?
"Vůbec ne, opravdu jsem to vůbec nesledoval, byl jsem s rodinou mimo Česko. Ale těch gólů tam padá vždy hodně, takže si myslím, že i on by byl radši, kdyby padaly během normální sezony."
Před tímhle ročníkem přicházel z Calgary jako obrovská hvězda, loni byl druhý v kanadském bodování celé soutěže za Connorem McDavidem z Edmontonu, podepsal kontrakt na skoro 10 milionů dolarů ročně. Jaký je z vašeho pohledu, z pohledu spoluhráče?
"Hrozně tichý! Opravdu toho moc neřekne, ale samozřejmě když si dá dvě piva, trochu se rozpovídá, což je dobře. (směje se) Je hrozně fajn, klidný kluk a hokejista par excellence. Jsem rád, že jsem si s ním letos mohl zahrát alespoň těch pár zápasů, i když mě trochu mrzelo, že jsme nedostali příležitost si to zkusit v jednom útoku."
Gaudreau má přezdívku Johnny Hockey. Sedí na něj?
"Myslím, že jo. Na to, jak je vysoký a kolik váží, je opravdu radost se na něj dívat. Když mu to jde, je opravdu skvělý."
Druhou velkou personou týmu je bezpochyby Patrik Laine, jaký máte vztah s tímhle finským forvardem? I od něj se pořád čekají velké věci, stále je mu teprve 24 let.
"Samozřejmě jsem slyšel různé věci od různých lidí, ale já s ním mám vztah opravdu vynikající. Má velice suchý humor, což mi velice sedí. Je to výborný kluk. Všichni od něj mají před každým zápasem velká očekávání a když se mu zrovna nedaří, tak se to může projevit i v dalších utkáních, což je škoda. Já jsem se mu snažil v tomhle ohledu pomáhat a říkal jsem mu, že sezona je dlouhá a nepovede se vždy každý zápas. Ale nemůžu na něj říct jediné špatné slovo a když jsme spolu loni nastupovali, užívali jsme si to."
Každopádně ani s těmito dvěma se vašemu týmu letos nedaří a Columbus je poslední v celé soutěži. Je jasné, že tady v Česku řešíte především jiné věci, ale jak moc vás týmové výsledky trápí?
"Ještě předtím, než se v kabině nahromadila všechna zranění, měli jsme špatný začátek ročníku. Někdy trvá nějakou dobu, než si všechno sedne. I když přijde takový hráč jako Gaudreau, musí se najít správný týmový balanc. Letos už snad ani nejde, abychom se do play off nakonec probojovali, ale tým je natolik kvalitní, že si myslím, že příští rok už to bude něco úplně jiného. Teď je zraněný první obránce Zach Werenski do konce sezony, Jake Bean na stejně dlouho s ramenem, já zase s hlavou... pro tým bude opravdu těžké se do toho ještě letos zpátky dostat."
Dají se nějaké týmové věci řešit takhle na dálku? Protože jste jedním z nejzkušenějších tahounů týmu, je jasné, že vaše přítomnost v kabině by byla hodně znát.
"Myslím, že ne. Když se tam nepohybujete každý den, je těžké něco řešit. Zájem o kluky mám, zvlášť o ty mladé. Letos je to opravdu těžké, spoustě hráčů, kteří měli loni dobrý rok, se letos tolik nedaří, což je absolutně normální. Je to všechno o zkušenostech a občas nevadí, když si tímhle projdete v mladém věku, protože poznáte, že to pořád jenom nejde."
Naopak, komu se letos opět náramně daří, je Boston s početnou českou enklávou. Co říkáte na výkony Davida Pastrňáka a spol., kteří vládnou celé NHL?
"To je paráda, jsem za ně hrozně rád! Když jsem se nedávno bavil s Pastou, zářila z něj pohodička, je vidět, že si to letos užívají. Návrat Davida Krejčího ten tým ještě vyztužil, mají tři opravdu kvalitní centry, což je strašně důležité. Je vidět, že se hokejem opravdu baví, a když to dáte dohromady s tím, že máte dobrého trenéra, který vás nechá hrát, je to radost."
Hodně zajímavé české vyhlídky se ale rýsují i v Columbusu, protože v klubu působí David Jiříček a Stanislav Svozil. Jak se těšíte na tyhle dva české beky, kterým se předpovídá velká budoucnost?
"S klukama jsem byl často během tréninkového kempu, Davida pak povolali k nám nahoru, byl s námi i na tom výjezdním tripu ve Finsku, takže poznal, jak to v NHL chodí. Oba mají velkou budoucnost, sledoval jsem je na mistrovství světa dvacítek, kde podávali výborné výkony, společně s Davidem Špačkem byli tahouny české obrany. Oba jsou ale na začátku a když se dostanete do NHL, tak je důležité, abyste si výkonnost stabilně udržovali a aby tam nebyly nějaké velké výkyvy."
Vzal jste si je v létě pod svá křídla, nebo to nebylo potřeba?
"Nebylo to úplně potřeba. Oba kluci jsou zaplaťpánbůh normální, protože ne vždycky si sednete lidsky. Když se budeme bavit o Davidovi, tak ten měl už zkušenosti z extraligy, ví, jak to funguje. Myslím si, že Columbus vybral na draftu opravdu dobře, a budou s ním spokojení mnoho let."
Oba dva odehráli na přelomu roku výtečný světový šampionát dvacítek, na kterém skončili Češi druzí, a podle twitterových reakcí jste i vy tenhle turnaj hodně silně prožíval.
"Koukal jsem na každý zápas a fandil jsem. Bylo cítit, že se to náramně povedlo týmově, každý věděl, co byla jeho práce. Všechno fungovalo, gólmani měli pohodu, bylo vidět, co obráncům vštěpuje Marek Židlický, od čeho tam je Radim Rulík, zkrátka všechno si sedlo. Je škoda té finálové porážky, kluky a nás všechny to hodně mrzelo, ale týmový potenciál je pro celý český hokej mnohem důležitější než ta stříbrná medaile."
V realizačním týmu dvacítek byli i vaši bývalí spoluhráči Ondřej Pavelec a Marek Židlický. Vy sám se nevidíte v podobné roli v budoucnu?
"Jednou bych chtěl. Nevím, co bude teď v nejbližší době, ale je to ještě daleko. I když asi ne zas tak daleko, jak jsem si vždycky myslel. Trénování bych ale jednou chtěl zkusit v jakékoliv pozici a zkoušet předávat hokejistům nějaké rady."
Kromě toho šampionátu jste ale prožíval taky letošní volbu prezidenta a během jedné televizní debaty jste dokonce na twitter napsal, že máte tep jako při nájezdech proti Švédsku na mistrovství světa 2010.
"I tady jsem sledoval všechno, co šlo. Myslím, že to dopadlo tak, jak to mělo dopadnout. Ale je to jen začátek, ta cesta bude dlouhá a trnitá, protože dát to dohromady a přesvědčit voliče z druhého tábora, že tahle volba je nejlepší možná, bude strašně těžká. Populismus se bohužel těžko překonává."
Je to tedy opravdu tak, že i politika ve vás dokáže vzbudit vášeň?
"Samozřejmě. Mám tady rodinu, budu tady žít a záleží mi na prosperitě naší republiky. Nemyslím si, že s tím druhým prezidentským kandidátem by to bylo lepší, jeho zájmy byly spíš osobní."
Politika víří vody i v NHL, zejména kvůli ruským hráčům a obzvláště Alexandru Ovečkinovi. Dominik Hašek pálí veřejně a dlouhodobě hodně ostrými náboji. Jak vidíte celou problematiku vy?
"Je to složité, ale myslím si, že má pravdu. Strašně mě překvapilo, že IIHF a MOV zvažují návrat ruských sportovců na olympiádu a světové šampionáty."
Jste jednoznačně proti?
"Tady není co řešit. Na Ukrajině umírají nevinní lidé, děti, a svět je bohužel aktuálně nastavený tak, že dokud se to nestane vám, je vám to v podstatě jedno. Když se podívám na Německo nebo na Francii, myslím, že ten přístup není správný."
Ve spojení s vámi a Ruskem se nabízí ještě paralela, že váš klubový spoluhráč Kirill Marčenko má letos bilanci 13+0, naopak vy jste loňský ročník zakončil s bilancí 6+56. To znamená, že tam by to možná na ledě mohlo klapat, ne?
"Je to opravdu hrozně těžké. Tohle jsou mladí kluci, kteří za nic z toho nemůžou. Nemůžou se k tomu ani vyjadřovat, to rozhodnutí musí přijít od někoho jiného. Já se ale vždy k těm, kteří se chovají jako normální lidi, taky normálně chovám. Ta situace je na prd, ale musí se vyřešit, a když nevíte co s tím, je to jedna z možností, jak to na Ukrajině ukončit. S hráči z Ruska, kteří působí v Columbusu, jsem ale vycházel dobře, ať už to je Gavrikov nebo Marčenko, což je opravdu vynikající mladý hráč."
Mluvil jste o tom, že nemáte moc čas zápasy navštěvovat. Takže všechno důležité chytáte přes aplikaci Livesportu, je to tak?
"Koukám na Livesport, jasně. Jsou tam všechny výsledky, teď se hrálo Australian Open a já jsem velký fanoušek tenisu, takže jsem využíval aplikaci hodně."
Co jste říkal na finále Djokovič – Tsitsipas?
"Před finále jsem říkal, že jsem Tsitsipase ještě líp hrát neviděl, ale na druhou stranu bylo vidět, že Novak jel do Austrálie se svou agendou. Věděl, co od toho turnaje očekává a přišlo mi, že v některých zápasech do toho ani nemusel jít naplno, protože by stejně vyhrál, ale on prostě chtěl udělat statement a bylo to na jeho výkonech vidět. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby jel Djokovič na US Open s tím, že útočí na sezónní grandslam."
No a jinak? Co ze sportovních událostí vám udělalo v poslední době radost?
"To je dobrá otázka. Musíte mi pomoct, co se vůbec dělo?" (směje se)
Co výkony Jiřího Lehečky na Australian Open?
"Jo, výborné výkony. S Tsitsipasem už mu podle mě trochu došly síly. Je vidět, že na grandslamech je pro spoustu hráčů velký problém hrát pětisetové zápasy. Teď už se hraje většina turnajů během sezony na dva vítězné sety a když přijedou na grandslam, tak je strašně těžké udržet si ten level vysoko i během pěti setů proti top hráčům."
Takže Jakub Voráček, budoucí tenisový expert?
"Expert, to nevím, ale troufám si tvrdit, že se o tenisu dokážu bavit." (usmívá se)