Melo ve svých 39 letech stále na hřišti ukazuje, že je platným hráčem. V italské Serii A oblékal dresy Fiorentiny, Juventusu a Interu a byl znám jako pořádně ostrý brousek. V rozhovoru se rozpovídal o svém přestupu do Itálie a vzpomíná také na vášeň fanoušků ve Florencii, ke kterým má stále blízko. Čas na pár dotazů si našel před tréninkem svého současného klubu Fluminense, v němž se jeho syn, sedmnáctiletý David, postupně prosazuje do prvního týmu.

V neděli proti sobě hrají Juventus s Fiorentinou, tedy dva kluby, které dobře znáte.

"Oba nosím ve svém srdci, stejně jako všechny, za které jsem hrál. Mnoho lidí si myslí, že Juve nemám rád, ale to není pravda. Byl to můj první tým v Itálii a je to výjimečný klub."

Co si myslíte o patnáctibodovém trestu a skandálu, který tradiční klub zažívá?

"Bezpochyby procházejí těžkým obdobím. Co se týče trestu, nemohu si dovolit mluvit o tak velkém klubu, jako je Juventus. Je pravda, že udělali chybu, přišli o 15 bodů, ale vždycky jsem v Juve zažíval profesionální jednání, a to od prezidenta až po správce hřiště. Jde o velkoklub. Ale opět udělali chyby."

Jaký v neděli očekáváte zápas?

"Myslím si, že Fiorentina má dobrou šanci vyhrát. Je to mladý tým s dobrými hráči, včetně Cabrala, kterému věřím. A pak je tu Amrabat, který má za sebou skvělé mistrovství světa a o kterého se zajímala Barcelona."

Když je řeč o Amrabatovi, hraje na stejném postu, jako vy. Vidíte se v něm?

(směje se) "Popravdě, ne. Myslím, že Felipe Melo patřil ve svých 25 letech na své pozici k nejlepším. Pravidelně jsem nastupoval za Brazílii. Juve muselo platit, aby mě získalo. V té době jsem byl tvrdě hrající a silný a dával jsem góly. Nerad srovnávám, každý jsme jiný."

Hrát se bude v Turíně, bude tedy Juventus ve výhodě?

"Neměl jsem to štěstí a na novém stadionu Juventusu jsem si v domácích barvách už nezahrál, ale myslím, že tam jsou fanoušci bezpochyby hlasitější. Zažil jsem to, když jsem hrál proti Juve za Galatasaray. Když jsme hráli na Olimpicu, tribuny byly dál a fanoušci byli chladnější. Kdyby se hrálo ve Florencii, bylo by to zase jiné. Jejich fans jsou jedineční a jsou hlavní hnací silou týmu. V Itálii patří fanoušci Fiorentiny k těm nejdivočejším - spolu s příznivci Neapole, Říma a Lazia."

No a komu tedy budete fandit vy?

"Fiorentině, o tom nemůže být pochyb! Prožil jsem tam nádherné časy, tamní lidé mi navždy zůstanou v srdci. Když jsem odešel do Juve, byli fanoušci samozřejmě zklamaní, ale pro mě se nic nezměnilo."

Už od vašich začátků v Itálii jste byl považován za hodně nepříjemného hráče...

"Ve Španělsku jsem takovou nálepku nikdy neměl. Tato pověst mě provází až od působení v Itálii, a to i z taktických důvodů. V La Lize jsem hrával ve tříčlenné záloze, kde jsem se mohl snadněji útočit. V první sezoně v Galatasarayi jsem také vstřelil 12 gólů."

Přesto jste v Itálii vždycky byl považován za defenzivního záložníka.

"Býval jsem tam tím posledním hráčem před obránci a byla to pro mě nová role. Role, ve které jsem nesměl chybovat, protože za mnou byli střední obránci. Ale je pravda, že tvrdě jsem vždycky hrál, protože fotbal je tvrdý sport."

Příznivci Juventusu vás naopak kritizovali za různé projevy náklonnosti vůči Interu před italskými derby.

"Nejprve musím objasnit dvě věci: Vždycky jsem fandil Interu, už od dětství. A poté, co jsem s nimi hrál, tak ještě od dost víc. Ale je pravda, že mým prvním velkým týmem byl Juventus. Přišel jsem do něj ještě jako dítě a hodně jsem se naučil, i když jsem udělal spoustu chyb."

V Turíně si vás také dobře pamatují z ročníku 2013/14, tehdy jste klub pomohl vyřadit už jako opora Galatasaraye Istanbul.

"To byl nezapomenutelný zápas. Den předtím napadlo tolik sněhu, že jsme nemohli hrát a museli jsme utkání odložit na další den odpoledne, kdy fanoušci museli pracovat. Přesto zaplnili stadion, aby nás maximálně podpořili. Museli jsme vyhrát, abychom postoupili, a to se nám podařilo."

Gól Wesleyho Sneijdera z 85. minuty byl nezapomenutelný.

"Tu akci jsem tehdy začal já, když jsem sebral míč Vidalovi. Pak z Drogbovy nahrávky Sneijder skóroval. Byl to úžasný pocit porazit takový tým plný velkých osobností."

Tehdejší tým Galatasaraye to bylo opravdu něco, že?

"Hodně lidí mluví o turecké lize s despektem, ale není to lehká soutěž. Porazili jsme Juventus i Manchester United! A řeknu vám ještě něco – rok předtím jsme mohli vyhrát Ligu mistrů."

To mluvíte o čtvrtfinále proti Realu Madrid?

"Přesně tak! Jsem přesvědčen, že kdyby už tehdy existoval systém VAR, vyhráli bychom. Je pravda, že v prvním zápase jsme prohráli 0:3, ale druhý gól zhatil jasný faul na jednoho z našich hráčů, který rozhodčí přehlédl, což bylo rozhodující. Ve druhém jsme zase na začátku dostali gól z ofsajdu od Cristiana Ronalda, ale poté jsme se vrátili do hry a snížili na 1:3. Během čtvrt hodiny jsme vstřelili tři góly a viděl jsem, jak je Mourinho ohromený, jako kdyby si říkal: Co se to tady do pr*ele děje? Pak vstřelili druhý gól, protože jsme byli všichni v útoku, aby to bylo o čtyři. Ale s VAR jsme mohli vyhrát Ligu mistrů!"

Aktuálně hrajete za Fluminense, kde trénujete i se svým nejstarším synem Davidem. Dáváte mu také pořádně zabrat?

(směje se) "Máme za sebou několik společných tréninků, a když je potřeba, připomenu mu, jak je fotbal tvrdý. Ale jsem rád, že se sem dostal, protože má talent, ale několik let neměl motivaci hrát."

Jak se mu zase podařilo získat chuť do hry?

"Viděl hrát svého mladšího bratra, to ho motivovalo. David má obrovskou kvalitu a neříkám to proto, že je to můj syn, ale proto, že ji má. Už vyhrál mládežnický šampionát v Chile a letos ho trenér prvního týmu vzal výše, i když zatím dočasně. Narodil se ve Španělsku, ale vyrůstal v mládežnických akademiích Juventusu a Interu, takže je tak trochu i Ital."

Má podobný styl hry jako vy?

"Hraje záložníka, je technický a doufám, že se brzy prosadí, Moc rád bych si s ním zahrál."