Nigérie – Pobřeží slonoviny 1:2
Sloni si na turnaji prošli pořádným emocionálním kolotočem, protože se po zpackané skupině semknuli pod zaskakujícím koučem Emersem Faém a v play off vyřadili hned tři zvučné soupeře. Naposledy odnesla jejich bojovnost Demokratická republika Kongo, proti níž rozhodl uzdravený kanonýr Dortmundu Haller. Právě na něj hostitelská země spoléhala i ve finále, protože když se oba celky potkaly na šampionátu poprvé, trefil se pouze nigerijský kapitán Troost-Ekong.
Do zápasu vkročili jednoznačně lépe fotbalisté pořadatelské země, ale dlouho si nedokázali vypracovat gólovou šanci. Po souboji s Evanem N’Dickou se pořádně rozohnil Victor Osimhen, načež došlo i k menší potyčce mezi hráči obou týmů. Pro tentokrát se ale vše obešlo bez karetních trestů. Větší rozruch na tribunách způsobila až střela Simona Adingry, kterou ovšem dokázal Stanley Nwabili parádně vyrazit. Vedení se však ujala Nigérie, a byl to opět kapitán Troost-Ekong, který se vyšplhal nejvýš na odražený balon a překonal Yahiu Fofanu.
Po změně stran dobývali fotbalisté v oranžovém vápno Nigérie. Obrovskou šanci z dorážky z kopačky Maxe Gradela zablokoval jeden z obránců, a brankář tak stihl zasáhnout a zabránit gólu. O chvíli později z blízkosti hlavičkoval Kessié, ten mířil pouze doprostřed brány. Zanedlouho se však po rohovém kopu bývalý středopolař AC Milán prosadil a domácí tábor vybuchl radostí. Hrdinou Pobřeží slonoviny se nakonec stal Haller, muž, který v posledním takto klíčovém okamžiku, kdy Dortmund hrál o titul, neproměnil penaltu.
Vytáhlý útočník pořadatelské země totiž nechytatelně napálil míč přímo do šibenice a domácí ochozy se mohly radovat ze zisku mezinárodní trofeje. Pobřeží slonoviny tak dotáhlo finálový zápas k vítězství a připsalo si historicky třetí zisk nejcennější africké trofeje. Pořadatelská země zároveň ovládla celý šampionát po 18 letech, naposledy totiž slavil před domácím publikem Egypt v roce 2006.