Jackson si světadíl plný protikladů zamiloval. "Fascinuje mě samotná africká historie, nejen fotbal, také jsem absolvoval magisterské studium africké politiky," říká autor publikace The Africa Cup of Nations: The History of an Underappreciated Tournament (Africký pohár národů: Historie nedoceněného turnaje). Pro vznik knihy se ponořil do nepřeberného množství materiálů v Muzeu FIFA v Curychu a přišel s kompletní historií turnaje od jeho vzniku v roce 1957 (ještě před prvním mistrovstvím Evropy) až po minulý ročník v roce 2022.
Co si myslí o současném šampionátu v Pobřeží slonoviny? A dá se podle něj očekávat trvalý přínos investice ve výši zhruba miliardy dolarů, kterou tamní vláda napumpovala do stadionů a infrastruktury pro zdárné pořádání akce? "Byl to jeden z nejlepších šampionátů, co se týče návštěvnosti fanoušků. V předchozích ročnících byly návštěvy průměrné a na stadionech bylo opravdu znát, když nehrála hostitelská země," podotýká. A Pobřeží slonoviny chválí coby velmi dobrého pořadatele.
Má turnaj pro země, které jej hostí, nějaký dlouhodobější dopad?
"Tím si nejsem jistý. Poslední pořadatelé Egypt a Kamerun jsou zavedené velmoci, zatímco státy jako Rovníková Guinea a Gabon toho pro pořádání akce moc neudělaly. Jsem zvědavý, jaký dopad to bude mít na Pobřeží slonoviny, protože tento turnaj jednoznačně zaujal fanoušky. Navíc byly vždy fotbalovým národem."
Je zde nevyužitý potenciál šampionátu, pokud jde o příjmy a výdělky?
"O tom není pochyb! Myslím, že tento turnaj by měl ukázat, že když se podaří zpřístupnit ho ostatním národům, aby jejich fanoušci přijeli do země a sledovali zápasy, atmosféře to výrazně pomůže."
Kdybyste měl neomezený rozpočet, co byste zavedl, aby Africký pohár národů svůj potenciál naplnil?
"Asi bych se zaměřil hlavně na hřiště. Kvalita trávníků byla v minulosti zhoubou mnoha ročníků. Když si vzpomenu na rok 2013 v Jihoafrické republice, jedno z hřišť se tak zhoršilo, že zcela změnilo způsob, jakým týmy musely hrát. Další věc je investice do afrických trenérů, aby byli schopni vést své národní týmy. Je tam spousta koučů, kteří nejsou z Afriky. Možná jsou na kontinentu velmi dobří afričtí trenéři, jenže prostě nedostávají šanci."
Finalisté předešlého turnaje Senegal a Egypt skončili už v osmifinále. Co se stalo?
"V případě Egypta je vysvětlení v místě dějiště. Severoafrické týmy nepředvádějí dobré výkony v subsaharském zbytku kontinentu. Senegal byl ve skupině hodně dobrý. Jenže zvlášť v Africe existuje mnoho příkladů týmů, které začnou skvěle a pak padnou na první překážce. Naposledy byl Senegal v úvodu hrozný, ale turnaj vyhrál. Tentokrát jeho roli převzalo Pobřeží slonoviny, které se ve skupině trápilo a teď je ve finále."
Maroko bylo senzací minulého mistrovství světa, kde došlo jako první africký tým do semifinále, tady skončilo o dvě kola dřív. Není to poprvé, co mužstvo, které uspělo na té nejvyšší úrovni, následně vybouchlo na domácím šampionátu. Proč tomu tak podle vás je?
"Je to odraz úrovně hráčů, kteří na turnaji startují. Zdá se, že je to ideální způsob vyrovnávání se lepším soupeřům. Jsou tam fotbalisté ze třetí španělské ligy, kteří nastoupí proti týmu Pobřeží slonoviny s hráči ze Serie A a Ligue 1 a nakopou jim zadky. Mají v sobě touhu a soutěživost typu "dáme vám přes hubu, protože víme, že jsme outsidery". To se na mistrovství Afriky stává často, je to velmi složité..."
Ve čtvrtfinále bylo osm nových účastníků ve srovnání se šampionátem před pouhými dvěma lety. Je to dobře, nebo špatně?
"Ta debata mi přijde velmi zajímavá. Někteří lidé říkají, že je to špatně v tom smyslu, že silné africké týmy nejsou tak silné, a proto mají potíže na mistrovství světa. Ale pro turnaj samotný je to podle mě skvělé, protože to inspiruje generace hráčů z fotbalově slabších zemí. Některé z nich se na mistrovství světa nikdy nedostanou, ovšem na africkém šampionátu mohou slavit úspěch. Osobně si myslím, že je to skvělé, přidává to na dramatičnosti, což je velmi důležité."
Livesport Daily #170: Jaká je práce s talentovanými africkými fotbalisty, popisuje trenér Miloslav Brožek
Jihoafrický fotbal se od přelomu tisíciletí potýká s problémy, nicméně jeho reprezentace se dostala do semifinále. Bylo to pro vás překvapení?
"Částečně ano, i když částečně je to také "konečně"! Je to země, která úplně upustila od práce. Má velmi kvalitní ligu a hráči z Jihoafrické republiky neodcházejí, protože jsou velmi dobře placeni. Když jsem přijel na tento turnaj, cítil jsem, že se jim bude dařit. Na jejich týmu je něco zvláštního. Proti Kapverdám jim to příliš nešlo, ovšem gólman Ronwen Williams byl po celý zápas neuvěřitelný. Ale že postoupí tak daleko, jsem nečekal."
Pobřeží slonoviny po postupu ze skupiny vyhodilo kvůli mdlým výkonům trenéra, což je i na africké poměry dost odvážný krok. Mohou Haller a spol. dojít až na vrchol?
"Kdo by si po tom, co předvedli ve čtvrtfinále proti Mali, na ně vsadil, že? Jenže Kongo nevyužilo své šance, stejně jako to neudělalo Mali. Sloni mají velmi dobrý tým."
Jaký máte dojem z Nigérie?
"Pro mě je to hodně zajímavý celek. Před turnajem jsem neměl důvěru v trenéra (José Peseira), abych byl upřímný. Neviděl jsem ho jako trenéra, který by mohl vyhrát takový turnaj. Zatím dokázal, že jsem se mýlil. Osimhen podává velmi dobré výkony a je pravděpodobně nejlepším hráčem týmu. I tak však nemám ze hry Nigérie bůhvíjaký pocit."
Kdo byl podle vás zatím nejlepším hráčem turnaje?
"Myslím, že jich je několik. Seko Fofana z Pobřeží slonoviny je jedním z nich, Nigerijec Ola Aina jakbysmet. Velkou pochvalu si zaslouží i Chancel Mbemba z Demokratické republiky Kongo. Jeho výkon v obraně na mě udělal velký dojem. A také zmíněný Ronwen Williams, který předvedl několik důležitých zákroků."
Kdo vyhraje finále?
"Myslím, že to bude tým Pobřeží slonoviny."