Fiorentina – West Ham 1:2
Už před zápasem, kterému v pražských ulicích předcházely konflikty fanoušků, bylo evidentní, že s jeho závěrem skončí jedno dlouhé čekání na velkou evropskou trofej. Zatímco The Hammers získali Pohár vítězů pohárů v roce 1965, jejich italský soupeř stejnou soutěž opanoval ještě o čtyři roky dříve. Finálový duel vyšperkoval také fakt, že šlo pro oba celky po ligových nezdarech o poslední příležitost zajistit si pro příští ročník pohárovou Evropu.
Úvodní chvíle veledůležitého klání překvapivě naznačovaly, že se v Edenu bude hrát na ofenzivní strunu. Jako první zkusil své štěstí Cristian Kouamé, nicméně jeho rána nenašla svůj cíl a naopak se vrhl do brejku West Ham, který na podobné situace spoléhal. Celou akci završil střeleckým pokusem Michail Antonio, jehož přízemní projektil však nechal gólmana chladným.
Následně přišla očekávaná sázka na jistotu, v níž nebylo pro útočná představení místo. Ve střehu musel být Pierro Terracciano snad jen ve 13. minutě proti Declanu Riceovi, volej anglického kapitána z hranice vápna ale mířil mimo. Na druhé straně pak sice v samém závěru první půle otevřel skóre Luka Jovič, bohužel pro italské příznivce však vyslal svoji dorážku hlavou z ofsajdové pozice.
V následujícím dějství zůstaly mírně aktivnější Fialky, které nerozhodily ani četné nesportovní excesy anglických fanoušků. Větší rozruch způsobila až v 62. minutě nařízená penalta po ruce kapitána týmu ve fialovém Cristiana Biraghiho. Osvědčený exekutor Saïd Benrahma proměnil pokutový kop chladnokrevným zakončením pod břevno. Italský tým však nezůstal dlouho pozadu.
Po přiťuknutí Nicoláse Gonzáleze vyrovnal Giacomo Bonaventura, jehož skrytá rána zapadla přesně k levé tyči. Anglickému celku mohl poté přinést rozhodující gól Souček, nicméně hlavičkou z těžké pozice napínavou zápletku nerozlouskl. Jako blesk z čistého nebe přišel v 90. minutě pas Lucase Paquety, po němž upaloval Bowen sám na vyběhnuvšího gólmana, kterého dokázal přelstít přízemní ranou.
Po závěrečném hvizdu byl tedy šťastnější West Ham, který po necelých šesti dekádách dosáhl na velkou mezinárodní trofej a zároveň si pro následující sezonu zajistil účast v základní skupině Evropské ligy.