Útok ligového nováčka ze Slezska patří aktuálně mezi ty nejhorší v celé soutěži. Podle metriky očekávaných branek, jež hodnotí kvalitu a objem vytvořených šancí, jsou na tom hůře už pouze Zlín s Teplicemi. Jedním z mála světlých bodů jejich ofenzivy je dosavadní počínání Akinyemiho.
Ten se fanouškům představil už v jarní fázi druhé nejvyšší soutěže, kdy si během 751 odehraných minut připsal slušnou bilanci šesti vstřelených branek a tří asistencí. I když se nejedná o příliš velký vzorek dat, Akinyemi se v drtivé většině důležitých analytických ukazatelů pohyboval mezi těmi nejlepšími, ať už se jednalo o kvalitu jeho pohybu ve vápně, finální přihrávku, střeleckou aktivitu nebo třeba objem presinkových soubojů.
A přestože v aktuální sezoně čelí mnohem kvalitnějším obranám, v nastolených výkonech pokračuje. V každém utkání má průměrně 46 % šanci na vstřelení branky a pohybuje se tak na podobné úrovni jako třeba Abdoullahi Tanko z Baníku Ostrava nebo Mick van Buren ze Slavie, tedy hráči z výrazně kvalitnějších ligových celků.
Akinyemi se málokdy snaží o střely z úhlu, většina jeho pokusů míří na branku z prostoru okolo penalty a jeho výběr místa ve vápně je zatím takřka ukázkový. Při zakončení také ukazuje vysokou variabilitu – z prozatímních 16 pokusů vystřelil šestkrát pravou nohou, pětkrát levou a zbylých pět střel tvoří hlavičky. Už nyní o něm lze hovořit jako o přestupové trefě – Karvinou vyšel na údajných 50 tisíc eur (zhruba 1,25 milionu korun).
Na hlavu Pavla Šulce, stabilního člena české jednadvacítky, padala v uplynulých letech častá kritika související především s vysokým počtem neproměněných šancí. Jeho mediální obraz se však výrazně změnil v minulé sezoně, během níž odehrál na hostování v Jablonci podstatnou část svých celkových 2687 minut na pozici pravého wingbacka. Ačkoliv se do paměti fanoušků v minulosti vryl především jako desítka, křídlo nebo ofenzivně laděná osmička. A na novém postu si vedl skvěle.
Na hřišti vynikal především schopností pravidelně posouvat míč do nebezpečných prostorů svými náběhy a kvalitním driblinkem. Načež mezi své spoluhráče rozdával přesné finální přihrávky z meziprostorů, centrálních prostorů před vápnem soupeře a samozřejmě také z kraje hřiště.
Jeho přínos ve finální třetině se navíc neomezoval pouze na kreativitu, díky svému výbornému pohybu se také sám dokázal dostávat do dobrých střeleckých pozic. A tentokrát zakončoval jako z partesu. Při třech očekávaných brankách se trefil pětkrát, z toho dvakrát z dálky. K tomu je třeba přidat také výborné defenzivní výkony a je z toho jeden z nejzajímavějších příběhů předchozí sezony.
Pod tlakem? No problem!
Šulc jej navíc píše i v té aktuální. Po návratu do Plzně se stává stále důležitějším členem sestavy a tentokrát zpravidla jako desítka podává opět famózní výkony. V podstatě exceluje ve všem výše uvedeném, jen na svém obvyklém postu. Doby jeho špatného zakončování jsou, zdá se, dávno pryč. Stejně jako v uplynulé sezoně se dostává do střeleckých pozic uvnitř soupeřova vápna, odkud se v průběhu pouhých 542 minut trefil už pětkrát, přičemž proměnil závratných 33 % svých střel. Zatím se jedná o jednoho z nejvýraznějších plzeňských hráčů.
Jakmile na ligový trávník vyběhne v této sezoně sparťan Qazim Laci, můžete si být skoro jisti tím, že se bude jednat o jednoho z nejlepších hráčů na hřišti. Málokdo ve FORTUNA:LIZE je tak všestranným fotbalistou jako právě tento albánský reprezentant. Ve středu letenské zálohy plní funkci spolehlivého rozehrávače a kreativce, velmi dobře zvládá své obranné povinnosti a je velmi platný také ve finální třetině.
Podle pokročilé datové metriky mapující defenzivní přínos hráče na základě toho, v jak důležitých prostorech hřiště je schopný získávat míče a zastavovat nebezpečné útočné akce soupeře, patří mezi absolutní ligovou špičku. Ve fyzicky náročné tuzemské soutěži navíc patří mezi střední záložníky s jednou z nejvyšších procentuálních úspěšností v soubojích na zemi.
Ve středu hřiště pramení největší část Laciho kreativity z jeho výborného pohybu, schopnosti překonávat s míčem u nohy dlouhé vzdálenosti a slušného driblinku. Zároveň zvládne zakládat akce také svými pasy (především průnikovými přihrávkami z hloubky) a dlouhými diagonálami do prostorů pro zpětnou přihrávku. Ačkoli je s míčem opravdu aktivní, během zápasu zaznamená jen velmi malý počet ztrát a rozhodně se jedná o hráče, kterého je obtížné presovat, protože i pod tlakem dokáže z obtížné situace uniknout.
Víc akcí vedoucích ke střele šlo v této sezoně už pouze přes Laciho sparťanského spoluhráče Kaana Kairinena a plzeňského Pavla Buchu. V těsném závěsu se nacházejí Oscar Dorley ze Slavie a Tomáš Rigo z Baníku. Ačkoli Laci nezahrává rohové kopy, posílá do vápna vysoký počet zajímavých přihrávek a jeho pasy ve finální třetině mají na základě složitých analytických modelů obrovský přínos pro tým.
Dokonce vyšší než v případě všech výše zmíněných hráčů. Vzorek necelých 500 minut může být stále ještě ovlivněn vysokým množstvím vnějších faktorů, nicméně pokud bude Albánec ve svých výkonech pokračovat, brzy se pro Spartu může stát nepostradatelným.