Ekvádorské řešení

O tom, že se bude Sparta během léta poohlížet po pravém obránci, se mezi fotbalovými odborníky mluvilo už delší dobu. Stejně jako se čekalo, že případná posila bude muset vzhledem k současné situaci na domácím přestupovém trhu vzejít z některé ze zahraničních lig. Kdo ale předpovídal další úlovek z některé ze severských soutěží, musel být novým přírůstkem mile překvapen.

Vedení letenského klubu totiž přivedlo z belgického Genku 25letého Angela Preciada, jemuž se v uplynulých dvou sezonách belgické Jupiler Pro League povedlo na hřišti nastřádat slušnou porci 2600 minut. Navíc se ve velmi dobrém světle ukázal během loňského světového šampionátu v Kataru, kde byl v dresu ekvádorského výběru důležitou součástí jedné z nejpevnějších obran turnaje.

A dost možná se nyní Preciado stane trumfem Briana Priskeho pro nadcházející derby. Jeho silnými stránkami jsou především vedení míče a driblink. V pokročilých datových metrikách, které měří přínos hráčových náběhů s míčem, se řadil mezi nejlepší beky v Belgii, ať už šlo o překonávání větších vzdáleností ve středu hřiště nebo náběhy ve finální třetině.

Zároveň se jednalo o jednoho z nejaktivnějších ligových driblérů, jak co do kliček jeden na jednoho, tak v posunutí míče do prostoru s cílem vytvořit si výhodnou pozici pro svou další akci. Při driblinku si navíc udržoval výbornou procentuální úspěšnost. Jakmile se dostal do finální třetiny, jeho hlavní zbraní byly centry z krajních prostorů, kterých zahrál o 20 % víc než průměrný hráč na jeho pozici. Díky výbornému pohybu se navíc často dostával do prostorů pro zpětnou přihrávku. Objem jeho přihrávek z tzv. cutback zóny byl dokonce o 104 % vyšší než u průměrného beka.

Schopnost dostávat se do nebezpečných prostorů pro finální přihrávku kombinoval také s její kvalitou a v metrice očekávaných asistencí se zařadil mezi horních 10 % hráčů na své pozici. Dobré předpoklady k tomu, aby se na českou nejvyšší soutěž rychle adaptoval, má díky svým slušným fyzickým parametrům. Jak v celkovém počtu soubojů, tak i v jejich procentuální úspěšnosti, patřil v Belgii mezi nejlepších 25 % krajních beků. 

Co se obrany týče, byl ve většině důležitých ukazatelů včetně aktivního odebírání míče, zachytávání přihrávek, objemu získaných míčů nebo celkového defenzivního přínosu podle kvality zastavených šancí průměrný až lehce nadprůměrný. V Genku se sice v minulé sezoně dostával do sestavy přes kolumbijského reprezentanta Daniela Muñoze jen velmi obtížně, na Letné se ale může na tomto postu velice brzy zabydlet.

Severský duel o střed pole

V obou týmech patří mezi stěžejní kreativce ve středu pole zahraniční hráči. Ve Slavii na sebe svými kousky poutá pozornost mladý Nor Christos Zafeiris, ve Spartě zase spoléhají na dovednosti finského záložníka Kaana Kairinena. I když jsou oba zcela odlišnými hráči, pro své týmy jsou nesmírně důležití.

Zafeiris v sobě ztělesňuje výborný pohyb ve finální třetině a široký rozsah kreativních pasů, Kairinen zase tvorbu šancí z hloubi pole a ze standardních situací. První zmíněný patří podle datových modelů v této sezoně mezi hráče s největším počtem náběhů na dlouhé vzdálenosti a jeho posouvání míče do prostoru před sebou má pro Slavii obrovskou hodnotu ve finální třetině.

Mezi hráči se vzorkem minimálně pěti odehraných zápasů je v tomto ohledu lepší než norský šplílmachr už pouze Daniel Trubač z Teplic. Zafeiris už během dosavadního průběhu soutěže stihl zahrát 19 různých typů přihrávek, kdy uplatnil nejen svůj přehled ve středu hřiště, ale také cit pro přihrávku v okolí vápna.

Naproti tomu Kairinen patří ve středu hřiště mezi nejméně pohyblivé záložníky FORTUNA:LIGY a míč posouvá do výhodnějších pozic téměř výhradně svými pasy, velmi často na dlouhou vzdálenost. I když však musejí jeho chybějící pohyb a nízkou defenzivní aktivitu kompenzovat spoluhráči, má v týmu své pevné místo. Víc útočných akcí vedoucích ke střele než přes finského reprezentanta šlo v tomto ligovém ročníku pouze přes slávistu Oscara Dorleyho s plzeňským Pavlem Buchou.

Zároveň má Kairinen po Michalu Hlavatém z Pardubic druhý nejvyšší počet pasů do vápna, navíc s vysokou procentuální úspěšností. Stěžejním prvkem jeho hry jsou dlouhé pasy z hloubky, ať už jde o pečlivě vyměřené lobované míče do vápna a do centrálního prostoru v jeho těsné blízkosti, centry z hloubky nebo diagonály z pravého meziprostoru.

Šance pro Jurečku

Slavia v průběhu léta skvěle doplnila především v útoku. Jak Mojmír Chytil, tak Muhamed Tijani do týmu skvěle zapadli a nabídli trenéru Jindřichu Trpišovskému mnoho dalších taktických variant, jak se co nejlépe připravit na konkrétního soupeře. K dispozici má navrch Micka van Burena, Václava Jurečku, Ivana Schranze či Matěje Juráska, z nichž většina je navíc schopná nastupovat na větším počtu pozic a plnit různorodé role.

V čem Sparta za Slavií viditelně zaostává, je schopnost vyhrávat odražené míče v obranné třetině. Zatímco tým z Edenu má v této činnosti 79 % úspěšnost, tedy tu nejvyšší v celé lize, Letenští se pohybují se 65 % na úrovni Mladé Boleslavi, Liberce a Slovácka. Sparta by proto mohla mít v obraně velké problémy ve chvíli, kdy by na hřišti společně operovali Tijani s Chytilem.

První zmíněný je jasně nejsilnější zbraní v případě, že se Slavia rozhodne pro ofenzivní plán postavený na centrech, druhý je jedním z nejlepších tuzemských útočníků co do získávání druhých míčů a celkového čtení hry. Mimochodem, v průběhu aktuální sezony už Sparta svým soupeřům několik nebezpečných šancí po centrech nabídla.

K tomu Priskeho svěřenci v některých utkáních špatně zachytávali náběhy do centrálních prostorů okolo vápna. Proto by nebylo překvapením, pokud by se na pozici podhrotového útočníka jako jeden z nejrychlejších (a také nejvytíženějších) hráčů Slavie objevil Jurečka, probouzející se nejlepší střelec minulé sezony nejvyšší soutěže.