Po sérii osmi zápasů bez prohry přivítala Girona o víkendu na svém hřišti vedoucí Real Madrid, a přestože podlehla výsledkem 0:3, byla věhlasnému klubu důstojným soupeřem. To ostatně potvrzují i pokročilé datové modely hodnotící kontrolu hry a kvalitu vytvořených šancí. Oba týmy byly po celý průběh zápasu schopny dostávat míč do finální třetiny a vytvářet si nebezpečné střelecké příležitosti.

Real nakonec nashromáždil 2,89 očekávaných branek a své šance navíc dokázal proměňovat v góly, zatímco Girona si při 1,73 xG může rvát vlasy. Zápas také jednoznačně ukázal, jaké jsou silné a slabé stránky katalánského klubu. Na jedné straně výborně fungující útok, na té druhé obrana, která soupeřům povoluje opravdu vysoké množství nebezpečných střel. Zatímco ofenziva je podle kvality šancí třetí nejlepší za Realem a Barcelonou, defenziva je v ligovém srovnání pátá nejslabší.

Trenér Míchel dokáže styl hry a pojetí útočné organizace přizpůsobit soupeři i části zápasu, nicméně primárně preferuje při zakládání útoku hru se třemi obránci. V první fázi výstavby se oba stopeři posunou víc do pravé strany, zatímco levý bek Daley Blind sbíhá na jejich úroveň do středu hřiště. Pravý krajní bek, Yan Couto, je postaven vysoko v šířce. Vzniká tak struktura 3-2 se třemi stopery a dvěma pivoty. Jedná se o systém výstavby hry proti střednímu bloku soupeře, který je typický pro týmy hrající poziční fotbal, jako jsou například Manchester City, Arsenal nebo Barcelona.

Dalším typickým znakem, a trendem v současném fotbale, je vytvoření tzv. "box midfield", neboli čtvercové zálohy. Girona toho dosahuje tak, že pravé křídlo Viktor Cygankov seskakuje do středu a společně s ofenzivním záložníkem a dvěma pivoty vytváří onen zmíněný čtverec s cílem přečíslit soupeře a získat poziční výhodu.

Jakmile se ofenzivnímu záložníkovi otevře prostor mezi řadami, často je schopen zahrát průnikovou přihrávku na útočníka Artema Dovbyka do prostoru za vystupujícího stopera. Ukrajinský reprezentant díky své rychlosti a síle hrozí nejenom svými náběhy, ale také vytváří volné místo pro ostatní hráče. Proti středním a vysokým blokům je Dovbyk také často adresátem dlouhých míčů, přičemž je neustále připraven nabíhat za obranu.

Proti hlubším středním blokům spoléhá Girona na přenášení těžiště hry diagonální přihrávkou. Když se míč dostane na pravé křídlo, střední záložníci se společně s Cygankovem snaží stranu doplnit a vytvořit si prostor pro centr. Hlavním záměrem je přehuštění prostoru – tedy vtažení soupeřova bloku do strany a následné přenesení hry na izolovaného Sávia na opačné straně. Ten má většinou dostatek času na to, aby vyhrál souboj jeden na jednoho proti vystupujícímu bekovi soupeře.

Velkou zbraní Girony ve finální třetině hřiště jsou centry z krajních pozic, a to jak v případě Sávia z levé strany, tak i Couta z té pravé. Centry často míří na zadní tyč, kde se Míchelův tým vhodným doplněním do vápna snaží vytvořit početní výhodu. Katalánci navíc drží dobrou strukturu i z druhé vlny a často se k nim dostanou odražené míče přímo před šestnáctku.

Stále teprve 19leté brazilské křídlo Sávio je ohromně nebezpečnou zbraní Girony v přechodu do finální třetiny. S míčem na noze nabízí různé varianty přechodu a svou rychlostí a dynamikou je pro obránce často absolutně nečitelný. Jednou z častých variant je vedení míče na střed. Spoluhráči o jeho kvalitách dobře vědí, a proto se mu v meziprostorech nenabízejí a nechávají mu prostor pro akceleraci a tahání míče do prostoru, v čemž je i podle datových modelů nejlepším hráčem LaLigy.

Brazilec vyniká v soubojích jeden na jednoho, při nichž krátkými doteky dokáže obránce obejít z vnější strany na střed. Po průniku se mu pak otvírají různé varianty, které vznikají náběhy útočících hráčů mezi obránce soupeře.

Snaha být neustále v náběhu a v nabídce dělá z Girony jeden z nejnebezpečnějších týmů jak v přímém útoku po zisku míče, tak i ze statické rozehrávky. Hráči s míčem v meziprostoru (zpravidla se jedná o střední záložníky, útočícího stopera nebo invertované křídlo) mají stále několik možností pro přihrávku jak do křídla, tak i do prostoru tzv. "cutback zón" (prostory ve vápně, odkud je možnost pro zpětnou přihrávku).

Přestože má Girona svůj vyhraněný styl, nedisponuje pouze jedním druhem akce, který by z ní dělal jeden z nejnebezpečnějších týmu v La Lize. Spíš se jedná o soubor různých mechanismů v různých fázích hry, během nichž hráči dobře vědí o svých přednostech a postavení v rámci útočné organizace. Katalánci ve svých řadách nemají velké hvězdy, spoléhají se na technicky vyspělé hráče ve všech částech hřiště. Většina z nich navíc zvládne hrát na různých pozicích – třeba krajní beci dokážou zastat práci záložníků nebo křídla. Pravděpodobně ve Španělsku momentálně neexistuje lepší tandem pravých beků než Yan Couto a Arnau Martínez.

Společně s výbornými Cygankovem a Sáviem je důležitým prvkem ofenzivy také už zmíněný ukrajinský útočník Dovbyk, který je agresivní, fyzicky silný, velmi technicky zdatný a zády k brance se soupeřům jen těžko odstavuje. Je prakticky falešnou devítkou ve velkém těle, která je před bránou mimořádně nebezpečná. Při pohledu na to, jakou variabilitou a různými možnostmi trenér Míchel disponuje, není divu, že útočné tažení Girony je – a bude – úspěšné.