Představení skupiny H: Španělsko dozrává pro další triumf, Uruguay uvadá. Sjednotí se Saúdové?

Španělsko

Od historického zlata z Jihoafrické republiky v roce 2010 se Španělsko nedokázalo vrátit na samotný vrchol, současná generace však působí nejsilněji za posledních patnáct let. Velkou výhodu má La Roja ve stálosti kádru. Hned šestnáct členů současného kádru bylo součástí mužstva, které ovládlo evropský šampionát před dvěma lety.

Jádro týmu zůstalo pohromadě, hráči vstupují do nejlepších let kariéry a navíc přichází další talentovaná vlna. Jen málokterá reprezentace má takhle kvalitní kombinaci zkušených hráčů a dravého mládí.

Zajímavostí nominace je mimořádně silné zastoupení Barcelony. Hned osm hráčů pochází z katalánského klubu, zatímco v kádru poprvé v historii světových šampionátů chybí jakýkoli hráč Realu Madrid. Španělský stratég Luis de la Fuente tím vyslal jasný signál, že rozhodující je aktuální forma a zapadnutí do herního systému.

I tak má trenér na většině pozic k dispozici minimálně dvě varianty světové úrovně. Pokud chybí Pedri, může nastoupit Gavi nebo Dani Olmo. Pokud je potřeba změnit charakter útoku, vedle Lamineho Yamala a Nica Williamse čekají Ferran Torres či Yeremy Pino. Také obrana nabízí mimořádnou konkurenci. Jen málokterý soupeř bude schopen reagovat na změny tempa a stylu hry tak dobře jako Španělsko.

Taktický profil týmu

Španělsko nejčastěji nastupuje v rozestavení 4-3-3, to však během zápasu často přechází do různých variant podle postavení míče. Základním principem zůstává kontrola hry prostřednictvím držení míče a trpělivá snaha vytvoření si co nejvýhodnější situace na hřišti. Roli absolutní jistoty ve středu hřiště plnil už na zlatém Euru Rodri a po návratu po těžkém zranění by měl být opět zkušenou oporou mladých hráčů.

Oproti éře tiki-taky je současné Španělsko mnohem přímočařejší. Jakmile se otevře prostor, neváhá přejít do rychlého útoku. Právě zde vynikají Yamal a Williams, jež budou patřit mezi nejnebezpečnější křídelníky na turnaji.

Videopreview Lamineho Yamala

Jejich rychlost a schopnost obejít obránce dávají španělské hře rozměr, který předchozím generacím chyběl. I proto už jsou pryč výsledky, kdy diváci viděli třeba jen jeden gól. Španělé proti svým soupeřům vítězí v přestřelkách a je jedno, jak silný tým proti nim stojí.

Bez míče patří La Roja k nejagresivnějším mužstvům šampionátu. Okamžitý protiútok po ztrátě míče a vysoký presink jsou nedílnou součástí herního stylu, takže soupeři i po nabytí vedení jen těžko mohou být v klidu. Nemají čas ani prostor k rozehrávce a jsou nuceni hrát dlouhé míče, které španělská obrana dokáže relativně pohodlně řešit.

Právě vyváženost mezi technickou kvalitou a velmi intenzivní hrou činí ze Španělska jednoho z největších favoritů mistrovství. Nejde pouze o družstvo plné talentu. Jde o tým, který přesně ví, jak chce hrát, a disponuje hráči schopnými tento plán realizovat proti jakémukoli protivníkovi.

Predikce: 3. místo

Uruguay

Mnozí fanoušci už při pohledu na uruguayskou vlajku a jméno Marcela Bielsy na pozici trenéra zavětří potenciální slavné tažení turnajem podobné jako v roce 2010 pod taktovkou legendárního tria Forlán, Suárez, Cavani.

Bohužel se však zdá, že nic není dál od pravdy. Když v roce 2023 Bielsa přebral národní tým ve špatném stavu, okamžitě následoval očekávaný efekt. Uruguayci hráli totální fotbal s vysokým presinkem a agresivním přechodem do útoku. Po třech letech vypadá Bielsův systém jako po apokalypse.

Videopreview Federica Valverdeho

Závěr kvalifikace na mistrovství světa už se nesl v duchu unavených nudných výkonů s průměrnými výsledky. Prohra s Paraguayí, porážka s Argentinou, kdy ve hře Uruguaye snad nebylo kromě Federica Valverdeho nic pozitivního, remízy s Ekvádorem a Bolívií... Nuda a šeď. Týmu chybí střelci a kreativita pro otevření bloku soupeře.

Problémy jsou navíc i personálního rázu. Darwin Núňez je na šikmé ploše své kariéry kvůli extrémně nepovedené štaci v Al Hilalu a z Ronalda Araúja je pro fanoušky Barcelony vyvrhel kvůli neustálým kiksům.

Situace v bráně při zdravotních problémech Sergia Rocheta hrozí nasazením notoricky nespolehlivého veterána Fernanda Muslery. Navíc ani zlatí junioři z roku 2023 nerozjeli své kariéry tak, jak se čekalo.

A jak Uruguayi šla příprava na MS? Žádná neproběhla... Dobře, v březnu uhrála dvě remízy s víceméně B-týmem Anglie a s Alžírskem, ale to bylo v březnu. Zatímco na přelomu května a června ostatní týmy ladí formu, v Uruguayi je ticho po pěšině. Přetížené hvězdě Valverdemu to sice pomoci může, ale hráči mimo zápasový rytmus jako Rodrigo Bentancur nebo Núňez by potřebovali přesný opak.

Taktický profil týmu

Na základě úvodu se může zdát, že Uruguay odepisujeme. To by bylo chybou. I přes některá slabá místa v sestavě (brankář, pravá strana hřiště, hrot útoku) mají ve svém středu pořád také elitní hráče. Bielsovo 4-4-1-1 má teoreticky velkou kvalitu ve středu obrany, elitní střed zálohy a skvělou levou stranu.

Bielsův plán navíc zůstává vždy stejný, ostatně právě za přílišnou tvrdohlavost a nechuť ustoupit je tamními fanoušky kritizován. Uruguay vysoko napadá a po zisku míče následuje okamžitý agresivní přechod do útoku. Jenže ve skupině bude pouze jeden tým, proti kterému lze extrémně dynamický reaktivní systém použít, a to Španělsko. Ale Bielsa jako by odmítal vymyslet plán B, který by fungoval proti zatažené obraně, kterou bude potřeba dobýt.

Záložní řada, ať už v ní nastoupí vedle Valverdeho Bentancur, Manuel Ugarte nebo oba dva, je výborná – ale není kreativní. Bielsa tak často hraje s jen jedním kreativním hráčem, veteránem Giorgianem de Arrascaetou. V praxi to pak vypadá tak, že zpravidla Valverde vybojuje míč a soupeřova obrana se snaží pokrýt Araúja s de Arrascaetou, protože to k úspěchu stačí.

V týmu navíc chybí hráč, který by spolehlivě dával góly. Núňezovy klubové problémy už jsme zmínili a Rodrigo Aguirre i Federico Viňas jsou oproti dobám Suáreze a Cavaniho opravdu velmi chabou náhradou.

A k tomu má z pravé zálohy doplňovat útok Agustín Canobbio, který sice neustále a za všech okolností poctivě běhá a doplňuje obranu i útok, o moc víc ale od něj nečekejte. Kvůli poctivému přístupu to ovšem je Bielsův favorit.

Teď už ale k pozitivům. Kromě už zmíněné elitní zálohy má Uruguay na lavičce několik hráčů, kteří se mohou ukázat, ať už je to zmíněný De la Cruz nebo Rodrigo Zalazar z Bragy. Pokud chtějí La Celeste soupeře něčím překvapit, oba musí dostávat více prostoru, třeba právě na úkor Canobbia. De Arrascaeta, De la Cruz, Maxi Araújo a Zalazar jsou hráči, ve které mají uruguayští fanoušci důvěru. Musí v ně mít důvěru ale také Bielsa.

Posledním pozitivem s otazníkem je střed obrany. Vypadá to, že se zase jednou věčně zraněný stoper José Giménez dá včas dohromady pro reprezentační dres. Stoper Atlétika každou sezonu vynechává zhruba 10-15 zápasů kvůli zraněním, přesto tento bojovník atakuje už 100 duelů v dresu La Celeste. Obranná řada s Oliverou, Giménezem, Araújem a ofenzivně laděným Varelou je silou, se kterou se dá postoupit daleko. A pokud by přece jen Giménez nebyl stoprocentně připraven, pro evropský fotbal neznámý Sebastián Cáceres je důstojnou náhradou na post levého stopera.

Predikce: šestnáctifinále

Kapverdy

Kapverdy jsou dalším nováčkem na mistrovství světa, jehož účast nijak nesouvisí s rozšířením počtu účastníků, protože svou kvalifikační skupinu vyhráli s náskokem čtyř bodů před silným Kamerunem. Už více než 10 let ani nejsou žádným otloukánkem Afriky. V letech 2013 a 2023 se dokonce národní tým dostal až do čtvrtfinále Afrického poháru národů. Kapverďané zkrátka píšou příběh, který zahřeje u srdce.

Malá země složená z 10 hlavních ostrovů v Atlantském oceánu u západního pobřeží Afriky má jen zhruba 500 tisíc obyvatel a členem FIFA se stala až v roce 1986. Ostrovní charakter země pak dal vzniknout netradičnímu systému fotbalových lig, kdy každý ostrov má svou lokální soutěž a její vítěz postoupí do celostátního turnaje, kde se rozhodne o národním vítězi. Celonárodní šampionát tak získal meziostrovní turnajovou podobu.

Systém klání "ostrovních reprezentací" je sice sympatický, nijak zvlášť velkou kvalitou ale neoplývá, a tak kvalitnější hráči při první příležitosti ostrovy opouštějí a míří do Evropy, především do Portugalska, kde dále rozvíjejí svůj talent.

Jedním zástupcem se však kapverdský ligový fotbal na turnaji chlubit může. Je jím trenér Bubista, vlastním jménem Pedro Leitao Brito, který se ke trénování národního týmu dostal právě skrz národní ligový systém. A jeho zásluha na postupu je obrovská.

Pod jeho vedením byli Modří žraloci v roce 2023 na Africkém poháru národů blízko historickému postupu do semifinále, nakonec ale nezvládli penaltový rozstřel s Jihoafrickou republikou. Ať jsou ale kapverdské výsledky dostatečným varováním soupeřům ve skupině, kteří by je chtěli podcenit.

Taktický profil týmu

Bubista trénuje tento národní tým už šest a půl roku a za tu dobu se stal tamní legendou. Vždy klidný chytrý stratég si zakládá na velmi dobrých vztazích s hráči. Z hlediska taktiky je jeho specialitou především dynamický pohyb po křídlech.

Kapverdy jsou dobře sehraným týmem v rozestavení 4-2-3-1 nebo 4-3-3, v nichž je rozdíl pouze v postavení nejvýše situovaného záložníka, který se stejně při hře z bloku stahuje do linie tří záložníků.

Zároveň jsou ale známé hodně dynamickým přístupem k soupeři s míčem, pasivní blok od nich nečekejme. Možná se o něj pokusí proti Španělsku, protože divoké napadání španělské zálohy by bylo cestou do pekel a Bubista není žádný hlupák, lze ale pochybovat o schopnosti týmu poziční organizaci zvládnout bez chyby po celých 90 minut. Dirigentská role bloku bude záviset na Kevinu Leninim.

Slabým místem je také stoperská dvojice. Roberto "Pico” Lopes, kterého v roce 2019 Kapverdy "naverbovaly” přes portál LinkedIn a "Diney” Borges byli už hodně náchylní k chybám. Starší Pico už na tom ani není nejlépe pohybově.

Nabízí se proto výměna Dineyho za mladšího Logana Costu z Villarrealu, který se stihl uzdravit těsně před MS, a na pravý kraj obrany postavit defenzivněji laděného Stevena Moreiru, kterého za nepříznivého stavu vystřídá ofenzivní bek Wagner Pina.

A pak je tady post brankáře... čtyřicetiletý gólman Vozinha si sice za svou bohatou reprezentační kariéru zaslouží jednoznačně slova chvály, s věkem je přece jen už také náchylnější k laciným chybám. Zároveň ale stále dokáže vytáhnout famózní zákroky.

Zatímco defenziva bude slabým místem Modrých žraloků, jejich ofenzivní víření jim může přinést popularitu nezaujatých fanoušků. Kapverdy si nevypracovávají velké množství gólových šancí.

Videopreview Ryana Mendese

Útočníci Jovane Cabral, Ryan Mendes a Dailon Rocha Livramento si zcela přirozeně vyměňují pozice, v podstatě jako čtvrtý útočník je podporuje z levého kraje obrany Sidny Lopes Cabral a ze druhé vlny se do útoků přidávají také jeden až dva záložníci. A jak útoky, tak návraty do obrany jsou ve vysoké intenzitě. Kapverďané zkrátka hrají srdcem a jdou se za národní dres rvát.

Predikce: základní skupina

Saúdská Arábie

V Saúdské Arábii se za poslední roky ukazuje nemilá nepřímá úměra. Čím víc roste kvalita domácí soutěže, tím víc klesá úroveň národního týmu. Zatím nejde v tak krátkodobém měřítku říct, jestli jde pouze o dočasný fenomén, nebo jestli je problém hlubší.

Nicméně objektivně poměrně silná generace současné reprezentace z Blízkého východu naprosto selhává a není se schopná dostat možná ani na polovinu potenciálu, který se v ní skrývá.

K uklidnění atmosféry moc nepřispívá ani tamní svaz, který při prvním nárazu na překážku okamžitě hází vinu na trenéra. Faktem ale je, že od sympatického představení v Kataru před čtyřmi lety šly výkony klíčových hráčů rapidně dolů, s čímž se ani tak zkušení koučové jako Roberto Mancini a Hervé Renard nedokázali popasovat.

Nějak zásadně pozitivně zatím nevypadá ani vývoj mládeže. V roce 2018 sice Saúdové vyhráli asijský šampionát do 20 let, ale to bylo ještě před vložením obrovského finančního kapitálu do tamního fotbalu. Na světové scéně se pak tamní mladí reprezentanti nedokážou ani dostat ze skupiny. Týmový výkon zkrátka nakonec výrazně zaostává za individuální kvalitou.

Změnit se to pokusí řecký trenér Georgios Donis, který dostal důvěru po zpackaném březnovém reprezentačním okně, kdy svaz trenéru Renardovi neodpustil domácí prohru 0:4 s Egyptem.

Důvěru sice Donis dostal, nedostal ale čas. Má dva zápasy na to, aby dlouhodobě nedostatečné výkony národního týmu jako mávnutím kouzelného proutku změnil. Saúdský svaz občas dává úkoly jako rozmarná princezna z pohádky.

Taktický profil týmu

Nikdo kromě trenéra Donise v tuto chvíli neví, jakým stylem se přesně chtějí Saúdové prezentovat. V současnosti můžeme vycházet pouze ze zápasu s Ekvádorem, tudíž finální sestava se může v několika bodech lišit. Kostra týmu je ale pravděpodobně jasná.

Donis ve svém bývalém klubu Al-Khaleej využíval primárně formace 4-4-2 a 4-2-3-1. Rozestavení na papíře je ale často do značné míry jen formální věcí. Falešná devítka Musab Al-Juwayr se totiž bude automaticky stahovat do tříčlenné zálohy jako vysunutý ofenzivní záložník a obě křídla při presinku vytvoří formaci 4-3-3. Rozestavení Donis nebere nijak rigidně.

Videopreview Salema Al-Dawsariho

Co se týče samotné předvedené hry, tak největším úkolem trenéra bude zajistit pořádnou motivaci a pohodu v kabině, aby největší hvězdy podávaly takové výkony, jaké se od nich očekávají. Od Al-Dawsariho, Firase Al-Buraikana nebo Mohammeda Kanna se totiž pod Mancinim i Renardem čekalo mnohem víc. Vysoký standard jde naopak vždy očekávat od krajního beka Abdulhamida.

Na pravé straně se nabízí využít prolínání pozic s druhým ofenzivním bekem Mohammedem Abuem Al-Shamatem, protože dynamika a technická kvalita obou hráčů může být potenciálně skrytou silnou stránkou týmu.

Dalším skrytým pokladem, který by měl individuálně možná i na TOP pětku evropských lig, je stoper Hassan Al-Tambakti. Na rychlém a agilním obránci bude hašení pozičních chyb, které se dají čekat od záložníků před ním a stoperského kolegy Abdulelaha Al-Amriho.

Slabým místem je pak post brankáře. Očekávaná jednička Nawaf Al-Aqidi není příliš spolehlivý a má zdravotní problémy. Veterán Mohammed Al-Owais chytá pouze druhou saúdskou ligu a laciné chyby mu nejsou cizí. O to víc potřebuje tento celek z jihozápadní Asie konečně začít střílet góly.

Saúdové vezou na mistrovství světa dobrý tým. Individuálně jsou lepší než Kapverdy a matnou Uruguay můžou při správném držení středu hřiště vynulovat. Arábie je technicky zdatná, rychlá a má ve svém středu sebevědomé rozdílové hráče. Úkolem trenéra Donise je, aby všichni tito fotbalisté svůj potenciál dokázali naplnit, což se této generaci zatím z nějakého důvodu dosud nedařilo.

Predikce: základní skupina

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.