Lotyši si proti Čechům nekomplikovali život s přechodem do útočné třetiny. Když to nešlo s pukem na holi skrz nekonsolidovanou obranu, jak to často předváděl kapitán Daugavinš nebo po levém křídle takřka létající Dzierkals, poradili si jednoduchým nahozením do pásma přes českou defenzivu zformovanou ve středním pásmu nebo přímo střelou z velké dálky, která sice Hrubce nemohla reálně ohrozit, ale domácím často získala pásmo nebo vhazování.
V něm byli silní v klíčových okamžicích (viz třetí gól), jinak ovšem v zápase měl pozitivní bilanci na vhazování z jejich týmu jen útočník Batna. Národnímu týmu dělala problémy skoro každá řada soupeře. Lotyši jej přestříleli nejen v celém zápase, ale i při vyrovnaných silách na ledě.
Ačkoliv množství pokusů bylo podobné (42:41), Češi buď trefovali hráče protivníka nebo ten jejich střely umně zastavoval. Celkem nasbíral o devět zblokovaných ran víc (21:12, v přesilovce 5:1), vedle toho se na první pohled lišil způsob provedení samotného bloku (například laxní zákrok Michala Jordána před třetím gólem).
Svěřenci Kariho Jalonena sice měli v základní hrací době víc pokusů z předbrankového prostoru (19:14), to bylo ovšem způsobené i tím, že se ve třetí třetině snažili dotáhnout náskok soupeře, který začal hrát pasivně a skoro nevyrážel do útoku, pokud nemusel. Vyrovnat se nakonec povedlo díky jediné světlé stránce výkonu národního týmu.
Tou byl bezesporu první útok. S ním na ledě měli Češi převahu ve střelách, což nemůže říct žádná jiná formace, zároveň si vytvořili i víc šancí. Mužem zápasu na jejich straně byl právě člen této lajny, kapitán Roman Červenka. Sám se ocitl ve dvou šancích a na čtyři nahrál. Podepsal se tak pod většinu možností reprezentace, když byl ve hře (6/8).
Nemluvě o jeho dvou luxusních gólových pasech, po nichž měli střelci v obou případech velmi lehkou práci. Sám k tomu vybojoval třikrát puk v soupeřově pásmu a v úspěšném získávání útočné třetiny následované střeleckým pokusem byl nejlepší z českého týmu (bez vyhraných vhazování). Pouze při hře v početní výhodě nepředvedl víc než jednu slibnou střelu.
Na rozdíl od zápasu s Kazachstánem se Čechům trochu vrátila bolest z Euro Hockey Tour – neproměněné přesilovky. Celkem hráli proti čtyřem třikrát, nevyužili toho ani jednou, jejich exekuce nebyla taková jako v předchozích utkáních. Z předbrankového prostoru vypálili jen pětkrát, z toho přímo na brankáře šly jen tři puky. Kubalík ani Košťálek nechytili po zápase s Kazachstánem znovu střeleckou slinu.
Zpět ke hře ve vyrovnaném počtu hráčů. V ní nejvíc zaostával nově složený druhý český útok, jehož členové se nechali výrazně přestřílet (Smejkal -6, Špaček -7, Kaut -5). A ani kolonka šancí nehovoří v jejich prospěch, nicméně ne výrazně (Smejkal 0, Špaček -1, Kaut -1). Z obranných párů si potom vedla nejhůř dvojice Němeček, Knot (-4 střely), avšak co se týče šancí, tým s nimi na ledě byl v plusu (+1). V tomto ohledu byla nejhorší třetí obrana: Jordán měl bilanci -1 střela a -2 šance a Zbořil 0 střel a -1 šance.
Těžký zápas Čechy pořádně prověřil a ukázal, že proti silně motivovanému soupeři musejí víc zabrat. Národní tým má před sebou na konci týdne dva lehčí soupeře (Slovinsko, Norsko), fanoušci od něj očekávají dvě vítězství. Pokud vypiluje v tréninku hru v přesilovce a jeho členové najdou na ledě společnou řeč, mohl by ukázat svou pravou tvář v zápasech se Švýcarskem a Kanadou v závěru skupiny. Snad i s místem ve čtvrtfinále v kapse a zraněnými forvardy zpátky v sestavě. Hlavně s dosud nejlepším hráčem týmu Filipem Chytilem...