Švédové se v pěti z osmi vystoupení v Ostravě trefili alespoň pětkrát a do čtvrtfinálového utkání s Finskem měli na turnaji nejvyšší počet dosažených gólů (37). Zároveň jsou po USA druzí v počtu vyslaných střel na branku (316). V obraně jsou na tom ještě lépe – inkasovali pouhých 10 branek, což je v průměru 1,25 na zápas. Navíc na své gólmany povolili druhý nejmenší počet střel (146, 18,25 na zápas). A nejen, že ubránili všech 17 oslabení, navíc se v nich už čtyřikrát sami prosadili (jednou do prázdné branky)!
Naopak v přesilovkách tak úspěšní nejsou. V početní výhodě odehráli nejvíc času (53:12), jenže 30 vyloučení soupeřů potrestali jen v sedmi případech, to znamená efektivitu 23,33 % a až sedmé místo na turnaji. Což je vzhledem k síle kádru mírně překvapivé.
Kapitulují většinou z předbrankového prostoru (šestkrát). Ostatní případy byly buď skvělé střely nebo trochu náhodnější odrazy (polský gól a druhý lotyšský gól). Proti Finsku si navíc elitní zadáci Dahlin a Hedman nebyli schopni pohlídat dva útočníky před brankářem. Jestli to byl spíš ojedinělý kiks nebo projev občasné nekoncentrovanosti, těžko říct.
Nicméně ztráta soustředění hrála například roli i při druhém gólu USA, kdy Eriksson Ek radši dohrával hráče u mantinelu, než aby si hlídal volného útočníka před brankou. Na Němce Pföderla také Karlsson s Hedmanem zapomněli (za stavu 5:0). Švédská defenziva ani brankář nejsou navzdory nízkému počtu inkasovaných gólů neprostupní, těchto pár příkladů ukazuje, že opakovaná mantra zaměřovat se na předbrankový prostor bude fungovat i proti tak kvalitnímu týmu.
V ofenzivě se jim vede skvěle. Mají kvalitní střelbu ze střední vzdálenosti a v mnoha případech si dokázali obranu soupeře strojově vykombinovat. Právě tahle zbraň je nejnebezpečnější z jejich arzenálu. Navíc dokáží udržet puk v útočném pásmu delší dobu a díky neustálému pohybu všech pěti hráčů umějí soupeře rozebrat.
Když v ofenzivě ztratí kotouč, snaží se o jeho rychlé dobytí zpět, kdy vytvářejí na soupeře velký tlak a získávají další útočné sekvence a převahu. Daří se to především první formaci s elitním obranným párem Karlsson, Hedman. Stačí se podívat na sekvenci od 5. do 7. minuty druhé třetiny čtvrtfinále, kdy hráči Tre kronor mačkali Finy a pokud přišli o puk, byli velmi efektivní v jeho zisku zpět.
Ani Suomi nedokázali jejich hru eliminovat, pomohl jim však skvělý výkon gólmana, blokování střel a trochu štěstí, protože soupeř občas přišel o gól jen kvůli centimetrům (například Erikssonova tyčka). Švédové si proti Finům vytvořili dostatek šancí, ale snad poprvé v turnaji narazili na gólmana ve velké formě. To se jim může stát i proti Česku.
Navíc žlutomodří nechali Finy víc kombinovat ve své třetině. Obecně se švédská hra nezdá být tak agresivní jako ta kanadská a je spíš víc evropsky taktická. Právě v síle v osobních soubojích by mohl český tým vidět svou šanci. Navíc pokud dovolí svěřenci Sama Hallama usadit se v jejich pásmu, kvalita útočníků národního týmu by na ně mohla platit víc než v případě těch finských. I díky většímu prostoru byli Finové schopni se soupeři vyrovnat ve druhé a třetí třetině.
Národní určitě nejde do zápasu jako favorit. Požene ho ale plná aréna fanoušků a energie byla proti Kanadě a USA elektrizující. I to může být faktor a Švédové dosud na šampionátu něco takového nezažili. Bude zajímavé, jestli i to bude mít na jejich hru vliv a pomůže to domácím, a to především v agresivitě a ve snaze držet protivníka bez puku ve své obranné třetině.