Co člověk prožívá, když postoupí do finále mistrovství světa?
"Jsou to krásné pocity, o to víc, že je to tady v Praze. Neskutečné… Vždycky ta hymna na konci a lidi, jak blázní, je nádhera tady hrát... Myslím, že jsme si všichni uvědomovali, jaké máme štěstí, že zrovna na nás to tady vyšlo. Chceme tomu dát maximum."
Co bylo v zápase nejdůležitější?
"Že jsme je vždycky dotáhli, na 1:1, pak na 2:2. Potom udělali jednu chybu, dali jsme na 3:2 a chvíli na to hned po buly na 4:2. Pak to museli otevřít, čekali jsme na jejich zaváhání, to přišlo a my jsme toho využili. Super týmový výkon."
Zlomový byl možná gól na 3:2, kdy se puk šťastně ve váš prospěch odrazil od rozhodčího…
"Ani jsem netušil, že to bylo od něj. Viděl jsem Romana (Červenku) a Ondru (Kašeho) před brankou, mohl jsem si jenom vybrat, komu to přistrčím. Ondra si to krásně potáhl a dal důležitý gól."
Rychle jste skočili do vedení 5:2, v ochozech zavládla euforie, která se přenesla i na led, jako by už bylo rozhodnuto. Do konce utkání přitom chyběla téměř polovina. Bylo těžké nepodlehnout atmosféře?
"Bylo. Pak dali třetí gól a navíc měli přesilovku. V takovýchto zápasech vždycky naskočí v hlavě, že už se to může vyhrát, že už se to může povést. Právě proto jsme tady zkušení hráči. Už jsme si něčím prošli a víme, že to hotové není. Polevení a chyby na konci druhé třetiny přišly, v šatně jsme si řekli, že to takhle nejde a musíme se vrátit k poctivé hře, která nás dovedla až do stavu 5:3. Třetí třetinu jsme už zvládli dobře."
Vy jste v ní potrestal dvě chyby Švédů po sólových únicích a lehkým bekhendovým ťuknutím puku brankáři mezi nohy. Když jste jel podruhé, věděl jste, že to uděláte stejně jako poprvé?
"Nejdřív jsem o tom trochu přemýšlel, ovšem pak jsem si řekl, že už je to 6:3 a že to zkusím znovu. Když to vyšlo poprvé, že by to mohlo vyjít zase. A vyšlo to." (usmívá se)
Před 14 lety se na zlaté cestě mistrovstvím světa proslavil stejným zakončením Lukáš Kašpar. Byla to pro vás inspirace?
"Ani ne. Samozřejmě jsem tehdy ty zápasy sledoval, nicméně obecně mám tu kličku rád. Když jedete v plné rychlosti, nabízí se to. Poprvé jsem chtěl střílet, ale puk mi nějak poskakoval, tak jsem zkusil tohle."
Chvíli jste se radoval i z hattricku, na led létaly čepice, ovšem pak rozhodčí neuznali gól kvůli ofsajdu. Mrzí vás to, nebo je to vzhledem k postupu do finále jedno?
"Tušil jsem, že to tak dopadne. A trošku mě to mrzí, přeci jen puk za hattrick by byl jednou hezká vzpomínka, až budu starší. Tak doufám, že snad budu mít ještě lepší zážitek. Finále je cennější než nějaký hattrick…"
Dostali jste se do něj přes extra silné Švédsko, které přivezlo all stars tým z NHL a vy jste jej přehráli o čtyři góly. Bude těžké po takovémhle triumfu zůstat před finále nohama na zemi?
"Nemyslím si. Všichni si uvědomují, jaký to bude zápas. Jestli vyhrajete 1:0 nebo 7:3, je úplně jedno. Potvrdili jsme si, že můžeme porazit každého, v té naší hře budeme chtít pokračovat dál."
Radko Gudas říkal, že si místo finále raději pustí Okresní přebor. Jak to máte vy?
"Určitě se podívám, mám hokej rád. Spíš u toho budu relaxovat, nebudu se tím moc zabývat. Soupeř je mi jedno, oba týmy jsou dobré, už jsme s nimi hráli, trochu víme, co čekat. Koukneme se na určité věci z těch zápasů, kde jsme mohli udělat něco jinak, trenéři nám s tím pomůžou, připravíme se."
Budete mít touhu ve finále získat zlato i pro skvělé fanoušky?
"Lidi dokazují, že jsme hokejový národ. Chodí tady i na ne tolik populární týmy, chceme jim to dopřát, doufám, že je potěšíme, to by bylo krásné."
Národní tým odehrál v play off úžasné dva zápasy. Dokážete popsat tu cestu, kterou tým urazil od nepovedeného turnaje Euro Hockey Tour v Brně?
"Pan trenér Rulík nám ze začátku říkal, ať se pořád zlepšujeme. My sami jsme věděli, že si to bude postupně sedat, přeci jen tak, jak jsme v jednotlivých lajnách, jsme toho spolu tolik neodehráli. Na začátku jsme se seznamovali, poznávali jsme, co od sebe můžeme čekat. Po dvou, třech zápasech jsme si zvykli. Vždycky jsme si něco řekli, jak hrát a postupně se zlepšujeme. Trvá, než se člověk cítí komfortní se všemi mluvit, věřit si navzájem. Od začátku jsme všechno plnili a zatím nás to dovedlo až sem."
Je těžké vědomí, že vám to skvěle šlape, ale už máte poslední den a skončí to?
"Celý turnaj se směřuje k těmhle zápasům v play off. Něco končí, něco začíná, to tak je vždycky. Doufám, že odehrajeme dobrý příští zápas a budeme na to mít jen ty nejhezčí vzpomínky. A až se jednou třeba potkáme, můžeme si o tom povídat. To je asi to, co od těchhle turnajů chcete. Všichni makáme jeden za druhého a je jedno, jestli hrajeme tady, v Americe nebo někde jinde. Každý se tu podřizuje týmu a dělá pro něj maximum. To je nejdůležitější."
I když neboduje, David Pastrňák pomáhá týmu tím, že na sebe strhává pozornost, souhlasíte?
"Když přijel, hrozně se mi ulevilo, protože přeci jen na sebe stáhne obrovský tlak. Vůbec mu to nezávidím, jako ostatním klukům z NHL, protože všichni čekají, že budou rozhodovat zápasy a že to bude stát v podstatě na nich. Od toho je právě tým, aby se semknul kolem nich a v nějakých chvílích jim pomohl. Zápasy může rozhodnout kdokoliv, každý dělá tu svou práci, která mu je určena. Ať hraje ve čtvrté lajně, brání oslabení, chodí na přesilovky… Anebo kluci, kteří se nedostali do nominace, ale jsou tu s námi, jsou super, podporují nás, dodávají nám dobrou náladu. Od toho je to týmový sport, není to jen o nás. Je to hrozně cenné."