Česko (Československo) je stále v historickém medailovém pořadí mistrovství světa se 12 zlatými třetí za Kanadou a Ruskem (Sovětským svazem). V bilanci za posledních 10 let mu však s jedním bronzem patří až dělené osmé místo společně s Lotyšskem. Pokud by se navíc započítal rok 2012 a stříbro Slováků, spadl by až na devátou příčku…
Letošní vítěz kanadského bodování Rocco Grimaldi se stal po 60 letech prvním nejproduktivnějším hráčem šampionátu ze zámoří, který v době svého triumfu neměl na kontě v předešlé sezoně ani jeden zápas v NHL. Před útočníkem, jenž v uplynulém ročníku působil v týmech San Diego Gulls a Rockford IceHogs, byl posledním takovým případem Harold Jones v roce 1963 z týmu Trail Smoke Eaters. Tento celek dřív reprezentoval zemi Javorového listu, stabilní národní tým byl zřízen až právě v roce 1963.
Poprvé od roku 1950 chyběl v elitní čtyřce někdo z kvarteta zakládajících členů Euro Hockey Tour Rusko, Česko, Švédsko a Finsko. Před 73 lety v Londýně nestartoval tehdejší Sovětský svaz, Finsko ani Československo, jehož týmu obhajobu zlatých medailí zhatil vykonstruovaný proces vedený komunistickou stranou. Pořadí turnaje tenkrát bylo: 1. Kanada, 2. USA, 3. Švýcarsko, 4. Velká Británie.
Pro všechny tři medailisty má turnaj historický význam. Vítězná Kanada získala rekordní 28. zlato a osamostatnila se od Ruska v čele pořadí nejúspěšnějších zemí. Pro Němce je to první stříbro po 70 letech (tehdy ovšem mělo MS jen tři účastníky). A Lotyši slaví díky bronzu vůbec první cenný kov z MS.
Jejich hrdinou se stal Kaspars Daugavinš. Kapitán týmu přitom po loňské olympiádě v Pekingu oznámil konec reprezentační kariéry. Své rozhodnutí nicméně po roční pauze vzal zpět a v 35 letech se hlásil na svém 11. šampionátu. A až nyní se poprvé dočkal postupu do play off, jež se mu dosud zásahy osudu vyhýbalo. Ve vyřazovacích bojích si pak připsal jediný bod – nahrávku na vítězný Rubinsův gól v zápase o bronz…
Obsazení finále Kanada – Německo bylo mimořádně senzační, nicméně v historii se už obě země v boji o zlato střetly. Bylo to v roce 1930 na vůbec prvním samostatném (nezávislém na olympiádě) světovém šampionátu v dějinách. Zámořský tým tehdy v Berlíně triumfoval 6:1, hrálo se pod širým nebem na 3x15 minut a rozhodčí zápasu Paul Loicq byl současně prezidentem IIHF…
Teprve 18letý talent Adam Fantilli se stal teprve 11. hráčem historie, jenž si v jednom roce pověsil na krk zlatou medaili z juniorského i seniorského šampionátu. Na obou turnajích přitom zůstal daleko za elitní dvacítkou bodování.
Podruhé v dějinách turnaje se přihodilo, že čeští hokejisté ohbájili prvenství v pořadí střelců. Loňský triumf Davida Pastrňáka (sedm branek) letos zopakoval Dominik Kubalík (osm). Před nimi to dokázali v roce 1997 Martin Procházka a Vladimír Vůjtek (oba sedm) a o rok později Radek Bělohlav s Pavlem Paterou (šest). Ve třech případech to pomohlo k bronzu, jen letos zůstal tým bez medaile.