S Ottawou se v NHL do bojů o Stanley Cup za šest let zatím neprokousal. Již od svého draftu v roce 2018, kdy si ho Senators vybrali ze čtvrtého místa, však svému týmu ukazuje obrovskou loajalitu. Tkachuk je hokejista, kterého ve svém týmu prostě chcete. Sbírá spoustu bodů, umí se protihráčům dostat pod kůži, a navíc dokáže skvěle stmelit kabinu.
Toho si byl určitě vědom i kouč USA Andre Tourigny, který mu nabídl možnost přijet na mistrovství světa. Když se tato výzva objevila, neváhal Tkachuk ani vteřinu a vůbec poprvé přijel reprezentovat Spojené státy na velké reprezentační akci. Navíc hned dostal kapitánské céčko. Role lídra se zhostil se ctí. Příkladem jde v kabině i na ledě, kde spolu se spoluhráči Matthewem Boldym a Johnnym Gaudreauem ovládli produktivitu základních skupin.
Skončili jste na druhém místě ve skupině, máte také spoustu bodů. Jak zatím turnaj hodnotíte?
"Myslím, že je to docela solidní, ale je tu ještě několik úrovní, na které se můžeme dostat. Bude zajímavé sledovat, jak se s tím vypořádáme."
Tým vedete s céčkem na prsou, co to pro vás znamená?
"Je to čest. I při pohledu do minulosti na lídry, kteří tu možnost měli přede mnou. Kapitán podle mě ale není jen jeden člověk. Myslím, že každý musí vést tým svým způsobem. Přesně o to se musíme snažit, pokud se chceme posunout dopředu."
Jak jste se vypořádal s přechodem z užšího kluziště v NHL na širší evropské hřiště? Vyhovuje vám to?
"Je to něco úplně jiného. Věděl jsem, že to bude odlišné a počítal jsem s tím. Šel jsem do toho s tím, že si to chci užít a zatím můžu říct, že je to docela zábava."
Co si myslíte o fanoušcích? Předpokládám, že v Ottawě nejste na takový hluk zvyklý.
"Fandí se tu trochu jinak než v NHL. Je skvělé vidět fanoušky, kteří stojí za svou zemí. Vidět tu hrdost, s jakou hráči i díky nim hrají. Vím, že účast na turnaji je pro ty kluky výjimečná. Vzpomínky na hraní v reprezentaci jsou vždycky trochu speciální."
Poslední roky jezdilo USA na mistrovství světa bez velkých hvězd. Ale letos je to jiné. Proč?
"Já osobně jsem byl připravený na to, že budu v květnu hrát. Mým snem bylo play-off NHL a vítězství ve Stanley Cup. Ale je to tak, jak to je. Když se objevila tahle příležitost, chtěl jsem jet reprezentovat."
Jaký je teď váš vztah s bratrem, podporujete se navzájem?
"Je to těžké. Nemůžu se dívat ani na vteřinu jeho zápasů. A on taky. Naše životy jsou nyní úplně odlišné, takže se snažím být poblíž, jak jen to jde. Ale právě kvůli změně času a prostředí se musím soustředit na náš tým a na to, abychom tady uspěli. On v NHL dělá to samé."
V týmu jste se sešel s bratrancem Kevinem Hayesem, jak si vzájemnou spolupráci užíváte?
"Nebudu lhát, je to jeden z nejlepších zážitků, které s ním můžu sdílet. Během roku se s ním moc často nevídám, takže si užívám hlavně to, že tu spolu můžeme strávit tři týdny. Je pro mě něco speciálního."
Ve čtvrtfinále si zahrajete proti domácímu výběru. Těšíte se?
"Víte co? Určitě to bude zábava. Bude to na nepřátelském území, takže to určitě bude zvláštní zážitek. Abych řekl pravdu, tak nevím co očekávat. Moc jsem výkony ostatních nesledoval, soustředil jsem se jen na náš tým."
V posledním zápase skupiny jste porazili Slovensko, které v té době ještě bojovalo o postup do čtvrtfinále. Věděli jste, o co hrají?
"Abych řekl pravdu tak ne. Samozřejmě jsme se na ně připravovali, ale soustředili jsme se hlavně na náš výkon. Chceme být co nejlepší a vytvořit si co nejlepší pozici pro úspěch."
Mluvil jste během turnaje se svým otcem?
"Mluvíme spolu před každým zápasem. Před duelem se Slováky jsme se bavili o Pavolu Demitrovi, který byl jedním z jeho nejlepších kamarádů. V zápase jsem i kvůli tomu chtěl hrát co nejlépe."