Boston Bruins nasbírali v minulé sezoně 100 bodů a mnozí mohli mít pocit, že se jedná o velmi kvalitní mužstvo. Pokročilé statistiky však vyprávěly jiný příběh – při hře pět na pět patřili mezi nejhorší týmy v lize. Letos tomu tak není. Právě naopak.
V aktuálním ročníku NHL mají na kontě zatím 19 bodů ze 13 zápasů a patří jim první místo v Atlantické divizi. Co stojí za tímto vynikajícím startem do sezony?
1. Zkušení centři dělají rozdíl
Existuje důvod, proč je post centra často považován za nejdůležitější pozici v hokeji. Fraser Minten už v minulé sezoně dokázal, že do NHL patří. Stále však šlo o jeho první kompletní ročník a zakončil ho s 35 body. V této sezoně už zaznamenal 10 bodů ve 13 zápasech a táhne druhou bostonskou formaci. Na křídlech mu pomáhají Marat Chusnutdinov a Morgan Geekie.
Matthew Poitras se také stal důležitou, byť méně výraznou součástí sestavy. Sezonu začal jako náhradník, ale jakmile dostal příležitost, využil ji. Nyní diriguje čtvrtou formaci z pozice centra. Průměrný ice time pouhých 10:15 na zápas nemusí být pro rozvoj dvaadvacetiletého útočníka ideální, o tom, že čtvrtá formace plní svou úlohu, však není pochyb.
V moderním hokeji je nezbytné, aby přispívaly všechny čtyři formace. Platí to zvlášť pro tým, který chce dojít daleko v play off. Boston se také musel smířit s tím, že Elias Lindholm není centrem první formace, v níž sezonu začínal. Postupně se posunul do třetí formace, kde se na křídle připojil k nováčkovi Jamesi Hagensovi. Ten se v mládeži rozvíjel právě jako centr. Tato úprava přinesla znatelný rozdíl. Při přechodu přes střední pásmo Hagens často přebírá roli útočníka ve středu hřiště, zatímco Lindholm se přesouvá na křídlo.
Boston nemá jednoznačného centra první formace, takže trenérský štáb musí tuto pozici kompenzovat tím, že ho obklopí nejlepšími možnými spoluhráči. Pavel Zacha proto nastupuje společně s J.J. Peterkou a Davidem Pastrňákem.
2. Všechny čtyři formace fungují
Třetí a čtvrtá formace Bostonu už spolu při hře pět na pět strávily více než 50 minut. Vzorek u TOP 6 zůstává poměrně malý, takže k těmto číslům je třeba přistupovat s opatrností. Výkony všech čtyř útoků však naznačují, že jejich složení funguje – alespoň zatím. Každá formace přehrává své soupeře a odráží se to také ve skutečném počtu vstřelených gólů.
Každá lajna dosud inkasovala pouze jeden gól. Formace Pastrňáka a Lindholma byly mezitím každá na ledě u čtyř vstřelených branek. Poitrasova formace přispěla třemi góly, zatímco ta druhá má aktuálně vyrovnaný poměr vstřelených a inkasovaných branek 1:1.
Výhrada se týká velikosti vzorku. Kombinace v útocích mohou během několika zápasů vypadat skvěle, než se čísla postupně ustálí. První náznaky jsou přesto slibné.
3. Vhazování v útočném pásmu pomáhá maximalizovat potenciál
Trenéři neustále hledají způsoby, jak své nejlepší hráče dostat do pozic, v nichž mohou uspět. A Marco Sturm není výjimkou.
Při hře pět na pět, když mají Bruins vhazování v útočném pásmu, dostávají Pastrňák, Peterka a Charlie McAvoy zdaleka největší podíl těchto příležitostí, podle statistik je to aktuálně přibližně 60 %. Pokud pomineme jejich spoluhráče ze stejné formace Zachu a Hampuse Lindholma, dalším hráčem v pořadí je Elias Lindholm s podílem 51,6 %.
Logika je jasná – začínat v útočném pásmu dává nejnebezpečnějším hráčům Bostonu okamžitou příležitost vytvořit si šance, aniž by nejprve museli dostávat puk přes střední pásmo. Jde o poměrně jednoduchou úpravu, která však může v průběhu sezony znamenat výrazný rozdíl. Tím, že Bruins maximalizují počet začátků v útočném pásmu pro své nejproduktivnější hráče, dávají si větší šanci proměnit držení puku v góly.
4. Výrazné zlepšení při hře pět na pět
Jak už bylo zmíněno, Bruins měli v této herní situaci v minulé sezoně problémy. Jejich podíl očekávaných gólů ve výši 46,8 % byl pátý nejhorší v NHL. Po 13 zápasech aktuální sezony toto číslo vzrostlo na 52,7 % – jde o výrazné zlepšení, které aktuálně stačí na 12. místo v lize.
Výrazný podíl na tom má lepší hra Bostonu při přechodu přes střední pásmo. Když není na ledě Pastrňákova formace, Bruins působí v této části hřiště rychleji než v minulé sezoně. Mladí hráči jako Minten, Hagens a Poitras navíc přinesli při práci s pukem cenný klid a svými dovednostmi pomáhají zahajovat útočné akce.
Místo jednoduchého nahození puku do útočného pásma a následného napadání se Boston stále častěji snaží vstupovat do něj s pukem pod kontrolou. Za tento přístup si trenérský štáb zaslouží uznání. Zlepšení je patrné také v kvalitě vytvářených šancí. V minulé sezoně Bruins při hře pět na pět vytvořili za 60 minut 2,61 očekávaného gólu. V této sezoně toto číslo vzrostlo na 3,06. To představuje výrazný nárůst ofenzivní produkce při hře v plném počtu hráčů.
Tento rozdíl je důležitý. Tým může dávat více gólů jednoduše proto, že se mu zlepší úspěšnost střelby. Vyšší počet očekávaných gólů však naznačuje, že si především vytváří lepší šance. Pro Boston je to povzbudivé znamení, že zlepšení vychází ze způsobu hry, nikoli pouze z krátkodobě příznivé střelecké formy.
5. Swayman a McAvoy podávají elitní výkony
Silné útočné formace samy o sobě k úspěchu v NHL nestačí. Aby měl Boston v této sezoně realistickou šanci dosáhnout něčeho významného, potřebuje vynikající výkony od Jeremyho Swaymana a McAvoye. Zatím se na ně Bruins můžou spolehnout.
Americký brankář se už několik let řadí mezi ligovou elitu a znovu potvrzuje, že do ní patří. S 8,2 gólu nad očekávání aktuálně figuruje mezi brankáři NHL na čtvrtém místě.
McAvoy mezitím vynechal prvních šest zápasů Bostonu v sezoně kvůli disciplinárnímu trestu. V sedmi zápasech od návratu je však vynikající. Průměrně tráví na ledě 25 minut na zápas a okamžitě se etabloval jako dominantní osobnost. Jeho podíl očekávaných gólů při hře pět na pět činí 62,3 %, což přesvědčivě dokládá jeho vliv.
Skutečná čísla gólů tento dojem potvrzují: Boston s McAvoyem na ledě vstřelil šest branek a tři inkasoval. Jeho vliv však tyto cifry přesahuje. Amerčan je klíčový pro schopnost Bostonu dostat puk z vlastního pásma, přejít přes střední pásmo a získat kontrolu v útočné třetině. Jeho návrat dodal Bruins další úroveň kontroly, především při hře pět na pět.
Regrese přijde, ale měl by se Boston obávat?
Pokud budou všechny výše zmíněné faktory fungovat po celou sezonu, Bruins s velkou pravděpodobností postoupí do play off. Existuje však důležitá výhrada: Boston má aktuálně mimořádně vysoké PDO (součet procenta střelby týmu a procenta úspěšnosti zákroků brankáře).
Ve všech herních situacích činí jeho PDO 107,16, což je hodnota, kterou bude po celou sezonu jen obtížné udržet. Určitá regrese je téměř nevyhnutelná. Dlouhodobě výrazně vyšší hodnoty než 100 obvykle ukazují, že tým těží z neobvykle kvalitní koncovky, brankářských výkonů nebo obojího.
Pro Boston to znamená, že výsledky mohou s postupem sezony opadnout. Jeho procentuální úspěšnost vítězství může klesnout, i když základní výkony zůstanou na vysoké úrovni. V kontextu zlepšené hry pět na pět a povzbudivých pokročilých statistik však regrese nemusí být důvodem k velkým obavám. Pokud budou Bruins dál vytvářet kvalitní šance, kontrolovat hru a získávat příspěvky od všech čtyř formací, měli by zůstat konkurenceschopní i poté, co se jejich PDO vrátí k normálu.
Největší potenciální problém by představoval pokles Swaymanovy výkonnosti. Současný úspěch Bostonu částečně stojí na elitním brankáři, který dokáže rozhodovat vyrovnané zápasy. Pokud přestane podávat výkony na této úrovni, prostor Bostonu pro chyby se výrazně zmenší. Swayman se však během posledních sedmi sezon etabloval jako jeden z nejlepších brankářů v lize. Jedinou významnou výjimkou v tomto období byl spor o smlouvu, kvůli němuž vynechal celý tréninkový kemp.
Bruins mají zatím spoustu důvodů k optimismu. Kombinace v jejich formacích fungují, hra pět na pět se výrazně zlepšila a klíčoví hráči podávají očekávané výkony. Skutečná otázka už nezní, zda může Boston konkurovat. Jde o to, zda dokáže tuto úroveň hry udržet, až přijde nevyhnutelná regrese.