Trabzonspor ztrácí v turecké lize deset bodů na vedoucí Galatasaray. Pomýšlíte na titul?
"Na začátku února hrajeme s Galatasarayem, takže náskok můžeme snížit. Musíme však zvládnout předchozí dva zápasy, venku s Hataysporem a doma s Antalyasporem. Pokud vyhrajeme, budeme to mít dobře rozběhnuté. Ale Galatasaray má zatím dobrou sezonu. V lize táhnou devítizápasovou vítěznou sérii, je těžké je dohnat."
V Turecku jste vyhrál první mistrovský titul ve své kariéře. Jak probíhaly oslavy?
"Bylo to úžasné. Jsem velmi šťastný, že se mi podařilo získat titul v Turecku s týmem, který na takový úspěch čekal 38 let. Oslavy byly velkolepé, bylo jich asi šest nebo sedm a každá stála za to."
Listopadovým zápasem s Chile oficiálně skončila vaše bohatá reprezentační kariéra. Bylo těžké rozloučit se s národním dresem?
"Bylo, ale to rozhodnutí nepřišlo ze dne na den, přemýšlel jsem o něm několik měsíců. Nastal čas, abych se s národním týmem rozloučil. Byla to skvělá jízda, skvělé roky, a rozlučkový zápas stál za to. Jak jsem si to vysnil, tak to dopadlo. Jsem velmi šťastný."
Klubovou kariéru plánujete ukončit v zahraničí, nebo byste si chtěl před sportovním důchodem zahrát doma jako například Martin Škrtel?
"Určitě chci skončit v zahraničí, na Slovensku si fotbal už představit nedokážu."
Chtěl byste se stát trenérem, nebo vás láká spíše pozice funkcionáře?
"Láká mě trenérská kariéra. Až pověsím kopačky na hřebík, plánuju pracovat jako mládežnický trenér. Mám vlastní akademii a rád bych klukům předal poznatky a zkušenosti. Myslím, že jim mám co nabídnout. Moc se na to těším, bude to pro mě něco nového."
Na začátku roku jste od prezidentky Čaputové převzal Řád Ľudovíta Štúra za mimořádné zásluhy o rozvoj Slovenska v oblasti sportu, co to pro vás znamená?
"Ocenění od prezidentky hodně vypovídá o mé dlouhé fotbalové kariéře. Velmi si ho vážím, protože ho nedostane mnoho lidí. Mám dojem, že ze sportovců ho mají jen tři nebo čtyři hokejisté a z fotbalu jen já a zesnulý Ján Popluhár."
Během kariéry vám rozhodně nechybělo odhodlání. Potkal vás přece jen někdy okamžik, kdy jste ztratil motivaci a zasáhla vás osobní krize?
"Fotbal pro mě vždy znamenal vášeň a lásku, takže jsem nikdy neztratil motivaci, ani jsem nepocítil krizi. Věděl jsem, že tomuto sportu musíte hodně dát, že to může bolet. Že jsou dny, kdy vás trénink nebaví, ale že se bez něj neobejdete. Fotbal si užívám od prvního dne až dodnes."
V dresu Neapole pokračuje ve vašem odkazu Stanislav Lobotka. Žádá vás někdy o rady?
"Stano měl pod trenérem Gattusem těžký rok. Situace se změnila k lepšímu, když mě před mistrovstvím Evropy kontaktoval nový trenér Spalletti a řekl mi, že se Stanem počítá a že bude pilířem týmu. A tak se také stalo. Stanovi jsem prozradil, že na něj bude spoléhat. Určitě mu to pomohlo, dnes je stabilním hráčem základní sestavy a bez něj si zápas Neapole snad ani nejde představit."
Když jste v Itálii snil o titulu, Juventus byl prakticky nezastavitelný. Neapol však cestu za Scudettem v probíhajícím ročníku zahájila skvěle, jaké šance dáváte svému bývalému klubu v boji o titul?
"Neapole má sezonu rozehranou fantasticky, její náskok je obrovský. O titul může přijít pouze vlastními chybami, hráči už si ho nesmějí nechat ujít. Je to ten správný rok na to, aby se stali šampiony. Zaslouží si to."
Může některý z klubů Serie A vyhrát Ligu mistrů? Na poslední trumf italského týmu z roku 2010 sedá prach.
"Úspěchy italským klubům v Lize mistrů opravdu chybí. Vidíme, že v posledních letech se do popředí dostaly týmy z Anglie a dva španělské velkokluby, k tomu Bayern a Paříž. Ty dominují evropskému fotbalu. Pro italské kluby bude velmi těžké vyhrát Ligu mistrů, nevidím je ani ve finále. Neapol má své kvality, ale rozhodně ji nemůžeme srovnávat s týmy jako Manchester City nebo PSG."
Který zápas ve své kariéře považujete za nejdůležitější?
"Těch bylo hodně. Ale takový průlomový jsem odehrál v 16 letech, kdy si mě vyhlédl italský skaut, který mě pak vzal do Brescie. V té době jsem ani nevěděl, že mě někdo sleduje, ale ten zápas mi očividně vyšel a moje kariéra nabrala nový směr."