Stěžoval si na to, že nemůže ani chodit a když v Melbourne vypadl v roce 2019 v úvodní rundě se Španělem Robertem Bautistou (mimochodem v pěti setech), se slzami v očích oznámil, že to mohl být poslední zápas jeho kariéry. "Pokud tohle byl konec, byl parádní," hlesl. Diváci trojnásobného grandslamového šampiona a olympijského vítěze z Londýna 2012 a z Ria 2016 vyprovázeli aplausem.
Pár týdnů nato vytáhl Murray poslední kartu naděje. A podruhé svěřil svou kyčel chirurgům. Buď, anebo. Vyšlo to. Brit se stal prvním tenistou v historii, jenž s umělou kyčlí objíždí turnaje ve dvouhrách. Všetečné problémy odezněly. Alespoň do té míry, že nenastupuje k zápasu s bolestmi. A před nedávnými Vánocemi se nechal slyšet: "Jdu správným směrem. Pro příští rok mám velké plány."
Už je to šest let, kdy skončil sezonu jako světová jednička. Pak jej začalo drtit zdraví, mezi turnaji měl i víc než půlroční proluku, spadl do čtvrté stovky pořadí ATP. Teprve loňský rok zvládl větší porci turnajů (celkem 45 zápasů s bilancí 26 výher a 19 porážek), dvakrát se dostal do finále (v Sydney na tvrdém povrchu a ve Stuttgartu na trávě). Ze druhé stovky se vyšplhal až na 49. místo (nyní mu patří 66. pozice). "A to jsem nehrál svůj nejlepší tenis. Ale hodně jsem se zlepšil a chci v tom pokračovat," podotkl v prosinci, než se odebral na svůj třítýdenní tréninkový kemp na Floridě.
Tam na něj dohlížel legendární český rodák Ivan Lendl, Murrayho osudový kouč. Pod ním zažil nejzářivější chvíle kariéry, ale už dvakrát se rozešli. Loni v březnu se dali nečekaně dohromady potřetí, po čtyřech a půl letech. A rodák z Glasgow znovu pod přísným dohledem stoupá vzhůru. "Ivan mě nenechá zahálet. Vždycky ze mně vymáčkne to nejlepší," pochvaloval si tenista. Potil se v posilovně, pracoval na své výdrži.
Triumfem nad Berrettinim, turnajovou třináctkou, finalistou předloňského Wimbledonu a semifinalistou loňského Australian Open, ohromil. Tohle se vůbec nečekalo. Poprvé od zmíněné operace porazil Murray na grandslamu hráče z elitní světové dvacítky. A jak! Kdekdo by řekl, že proti soupeři o devět let mladšímu fyzicky odejde. Zvlášť, když ztratil vedení 2:0 na sety. V tom pátém čelil mečbolu. Jenže Ital napálil snadný bekhend do sítě, přitom stačilo pouze trefit poloodkrytý kurt…
Utkání Murray – Berrettini 6:3, 6:3, 4:6, 6:7, 7:6 (10:6)
Murray favorita trápil precizně zkrácenými míči, pohyboval se bez viditelných problémů. A to vyčerpávající bitva pod zataženou střechou v teplotě nad 30 stupňů (na ostatních kurtech kvůli vedru rozhodčí hru přerušili) trvala čtyři a tři čtvrtě hodiny! Navíc to byl jeho druhý nejdelší zápas na Australian Open po semifinále proti Novaku Djokovičovi před 11 lety, které trvalo čtyři hodiny a 50 minut.
Zato po utkání to na vítěze dolehlo. Ani se neradoval, při cestě k síti mírně kulhal, když si ztěžka balil své věci, z kolene mu tekla krev. Vyčerpaný válečník, jehož oslavovali fanoušci standing ovation. "Teď jsem neskutečně šťastný a na sebe pyšný. Což se obvykle nestává, jsem k sobě tvrdý. Večer a zítra však budu dnešní zápas cítit," tušil, že se mu bude vstávat ztěžka.
Pro Brita se jednalo o 159. vítězný zápas na tři vítězné sety ze 160, v nichž vedl 2:0 na sety. Takové skóre neproměnil ve výhru pouze ve třetím kole Wimbledonu 2005 proti Davidu Nalbandianovi v počátku kariéry, kdy si v 18 letech odbýval debut na grandslamu. Od té doby vyhrál již 157 zápasů v řadě, v nichž získal první dva sety.
Zároveň to bylo jeho 50. vítězství v kariéře na Australian Open, na němž se v letech 2010-16 dostal pětkrát do finále. Tuhle hranici před ním v otevřené éře překonali jen Federer, Djokovič, Nadal a nejblíž před ním Švéd Edberg (56).
Murray ukázal, že pořád má na to svou bilanci v Melbourne ještě rozšířit. Pokračovat v tom může už ve čtvrtek, kdy po dnešku strhaného Brita bude čekat pravděpodobně domácí Thanasi Kokkinakis.