Nejlepší jedenáctka šampionátu v Kataru podle dat: Dva Maročané a smůla pro Bellinghama

Reklama
Reklama
Reklama
Další
Reklama
Reklama
Reklama
Nejlepší jedenáctka šampionátu v Kataru podle dat: Dva Maročané a smůla pro Bellinghama
Messi a Mbappé v ideální jedenáctce nechybějí.
Messi a Mbappé v ideální jedenáctce nechybějí.
Twitter
Po mistrovství světa se roztrhl pytel s nejrůznějšími ideálními sestavami celého turnaje. Zatímco tyto jedenáctky odrážejí spíš subjektivní pohled jejich autorů, redakce Livesport Zprávy vybrala společně s datovými analytiky z české společnosti 11Hacks nejlepší tým na základě čísel, která hráči svým vystoupením v Kataru nasbírali. Kdo se do něj vešel?

Emiliano Martínez (Argentina)

Možná nejobtížnější pozice na vyhodnocení a do určité míry volba, která datům odporuje. Co se týče kvality chytání (počítáno bez penalt), byl z matematického hlediska nejlepším brankářem šampionátu Nizozemec Andries Noppert.

V závislosti na tom, jak dobře střelci umisťovali své pokusy na branku, znemožnil během turnaje tři trefy, což byl mezi gólmany jasně nejlepší výsledek. Noppert ovládl takřka všechny důležité atributy na svém postu, v penaltovém rozstřelu však své výkony nepodpořil. Tudíž na sebe strhli pozornost jiní…

To, že Martínez obdržel během turnaje nízký počet branek, bylo do velké míry způsobeno faktem, že nastupoval za nejlepší obranou šampionátu. Když už Argentinci šanci ze hry dovolili, neukázal nic navíc a v kvalitě chytání byl dokonce sedmým nejhorším brankářem mistrovství.

V penaltových rozstřelech však svému týmu pomohl ke dvěma důležitým vítězstvím (ve čtvrtfinále a ve finále chytil čtyři z devíti pokusů) a v nejlepší jedenáctce by proto nejspíš chybět neměl. Navíc to byl on, kdo dal Argentině šanci vyhrát finále, když v jeho 123. minutě zneškodnil tisíciprocentní šanci Randalu Kolo Muanimu.

Theo Hernández (Francie)

Na levé straně francouzské sestavy dal dohromady s Kylianem Mbappém perfektně fungující ofenzivní duo. Pokročilé datové metriky ukázaly, že nebezpečnější situace ve finální třetině hřiště než on tvořil svými přihrávkami už pouze Korejec Kim Jin-Su.

Hernández byl ovšem komplexnějším hráčem. Žádný další levý bek nechystal tak kvalitní střelecké příležitosti svými náběhy a mezi nejlepší patřil Francouz třeba i v procentuální úspěšnosti centrů. Navíc svému týmu vyhrál slušný počet míčů v důležitých prostorech, takže rozhodně nepropadl ani defenzivně, jak se občas psalo.

Joško Gvardiol (Chorvatsko)

Společně s brankářem Dominikem Livakovičem nejvýraznější postava jinak nepříliš dobře fungující chorvatské defenzivy. Během každého utkání podstoupil ohromné množství soubojů na zemi, které navíc vyhrával s vysokou úspěšností a ani jednou v nich nebyl napomínán žlutou kartou.

Pouze hrstka dalších stoperů získala v průměru během zápasu víc míčů než Gvardiol. Jejich častým vyvážením dopředu navíc pomáhal v týmu bronzových medailistů zakládat nebezpečné brankové příležitosti a málokdy o balón v takových situacích přišel.

Cristian Romero (Argentina)

Argentinská defenziva vstupovala do finálového klání s nevídanou bilancí 0,28 očekávaných inkasovaných gólů na zápas. K tomu výrazně přispěli také oba stopeři, jejichž prostory byly na hřišti neprostupné.

Když už se zdálo, že Argentinci svého soupeře do nebezpečné šance přece jen pustí, byl to právě Romero, kdo zatáhl za záchrannou brzdu. Data ukazují, že na turnaji nebyl žádný jiný stoper, který by vyhrával míče v tak hodnotných prostorech jako tenhle obránce Tottenhamu.

Achraf Hakimi (Maroko)

Žádný jiný pravý bek netvořil na šampionátu svými náběhy s míčem tak nebezpečné situace ve finální třetině hřiště jako on. A přestože na sebe poutal pozornost především svými útočnými výlety, nesmí se zapomínat ani na jeho fantastickou defenzivní práci.

Hakimi vyhrával velké množství míčů v důležitých situacích, sbíral odražené balóny, zachytával soupeřovy přihrávky a zásadní měrou přispěl k historickému postupu Maroka až do semifinále mistrovství světa. Senzaci Lvů z Atlasu bude mít fotbalová veřejnost úzce spjatou právě se skvěle fungující defenzivou.

Sofyan Amrabat (Maroko)

V datové metrice, která vyhodnocuje, v jak nebezpečných prostorech hráč zastavuje náběhy, driblinky i přihrávky soupeře, se Amrabat stal společně s Brazilcem Casemirem druhým nejlepším defenzivním záložníkem na turnaji.

Neuhnul ze žádného souboje, byl v nich dominantní a zařadil se do úzké skupiny hráčů, jejichž úspěšnost v duelech na zemi se pohybovala okolo 70 %. Maroko zároveň spoléhalo také na jeho brilantní schopnost vyvézt míč (navíc tryskově) z vlastní třetiny hřiště nebo jeho středu. V počtu progresivních náběhů už byli aktivnější než on pouze Němec Joshua Kimmich se Senegalcem Nampalysem Mendym.

Luka Modrič (Chorvatsko)

Místo v nejlepší jedenáctce turnaje mohl snadno ukořistit Angličan Jude Bellingham, který ve svých 19 letech patřil mezi nejvýraznější osobnosti šampionátu. Měl však tu smůlu, že na stejné pozici jako on nastupuje Luka Modrič, jeden z hlavních strůjců bronzového chorvatského úspěchu.

K čemu Španělé potřebovali kombinaci Pedriho s Gavim, to měli Chorvaté v jednom "balíčku". Prvního zmíněného vyrovnal Modrič svou schopností nalézt kreativní řešení ve středu hřiště, toho druhého zase schopností tvořit ve finální třetině a posouvat míč do lepších pozic svými náběhy. Vedle toho, že byl kreativním mozkem týmu, zvládal ještě skvěle bránit. Jeden z nejkomplexnějších výkonů turnaje.

Antoine Griezmann (Francie)

Možná nejužitečnější hráč stříbrného výběru. A zcela určitě jeho hlavní kreativní síla. Griezmann se z pozice druhého útočníka zasunul níž a roli za zraněného Paula Pogbu zastal na výbornou. Žádný jiný střední záložník například nevytvořil na šampionátu svému celku lepší přímé střelecké příležitosti podle metriky očekávaných asistencí než on.

Jeho technické dovednosti se nakonec promítly také do pokročilého matematického modelu hodnotícího ofenzivní přínos hráče na základě všech doteků s míčem ve finální třetině hřiště. V tomto prostoru byl Griezmann na své pozici s velkým náskokem nejkreativnější. Ačkoliv aktivně napadal a získával pro své mužstvo velký počet míčů, patřil zároveň mezi nejdisciplinovanější hráče turnaje. V průměru se dopustil pouze 0,45 faulu na zápas.

Kylian Mbappé (Francie)

Mezi křídelními útočníky neměl na turnaji konkurenci. Dostával se do nejlepších pozic pro zakončení podle metriky očekávaných branek, měl nejvyšší průměrný počet střel na zápas (3,7) a znovu se potvrdilo, jak skvělým zakončovatelem je.

Navzdory vysokému množství pokusů na branku si dokázal udržet jejich vysokou úspěšnost. V gól jich proměnil 26 %, což je fantastický výsledek. I ta nejlepší křídla na světě mají při tak velkém objemu střel problém dostat se na 20 %. Jistě, řeč je o malém vzorku utkání, ale Mbappé tohle zvládá i v dlouhodobém horizontu.

Olivier Giroud (Francie)

Do turnaje vstoupil s nelehkým úkolem nahradit zraněného Karima Benzemu, popasoval se s ním ale velmi dobře. V Kataru vyslal na branku soupeře 16 střel, přitom všechny až na jednu šly z centrálního prostoru uvnitř vápna.

Podle metriky očekávaných branek si žádná jiná devítka nevytvořila lepší střelecké příležitosti a co do počtu střel se Giroud zařadil po bok Lionela Messiho. Zároveň potvrdil pověst jednoho z nejlépe bránících útočníků na světě. Finálový zápas se mu sice vůbec nepovedl, o kom z francouzského výběru však lze optikou prvního poločasu tvrdit opak?

Lionel Messi (Argentina)

To nejlepší na konec. Datoví experti z 11Hacks mohou pomocí svých pokročilých matematických modelů sledovat ofenzivní přínos hráče na základě široké škály parametrů. Analyzovat libovolné části hřiště, libovolné akce hráče nebo libovolné období zápasu.

A spojí-li se tohle všechno do jedné jediné metriky, aby bylo možné zjistit, kdo měl na ofenzivní hru svého týmu úplně největší vliv ze všech, na samotném vrcholu stojí jméno Lionela Messiho. V této sezoně stále nejlepšího hráče napříč všemi pěti elitními ligami. Chtělo by se říct, že všechno dopadlo přesně tak, jak mělo…

Do jedenáctky se vešli jen zástupci elitních čtyř týmů turnaje.
Livesport