Byl to rok, kdy se česká reprezentace naposledy představila na světovém šampionátu. Od té doby při koketování s elitním turnajem strádá. Na světovou párty si ani jednou ze čtyř dalších možných případů nezajistila pozvánku. 

V roce 2006 se také v Kadani narodil Yannick Eduardo. Že vám to jméno nic neříká? Zbystřete, jedná se totiž o chlapce, jemuž se dnes věští, že by mohl být budoucí hvězdou Bundesligy. A Čechy by na mundial mohl jednou vrátit zpátky, pokud by ovšem svolil a začal oblékat české národní barvy.

Zatím obléká dres Oranjes

Zatím se však příběh fotbalisty, který má kromě českého i nizozemské občanství, vyvíjí v neprospěch Čechů. Rozhodl se reprezentovat Oranjes, byť se čeští trenéři v přesvědčování snaží, co jim síly stačí.

Poprvé byl Eduardo přitom spatřen na Instagramu. "Viděl jsem instagramové sestřihy. Poté už jsem dostal z Nijmegenu a Lipska i nějaké zápasy. Už na Instagramu jsem si ale říkal, že vypadá fakt dobře," vzpomíná Petr Havlíček, jak započal proces přemlouvání Eduarda, aby přijel hrát za českou reprezentaci do 17 let. Urostlý hroťák se mu líbí. "Yannick je vysoký, silný a rychlostně vybavený, má dobrou levačku, tah na branku, dobrý driblink a dobrou hru zády k bráně," vyjmenovává přednosti nadaného útočníka.

Je to zkrátka hráč, kterého by si do týmu přál každý trenér. "Evidovali jsme zájem od top klubů z Nizozemska, Německa, Anglie a Itálie," vyjmenovává manažer Bas Schothorst. "Od začátku jsem ale tušil, že nejlépe se Yannick bude cítit v Lipsku. Je to skvělý klub pro jeho rozvoj. Poté, co jsme navštívili několik klubů, se Yannick s rodinou rozhodli, že zvolí Lipsko."

Přesun do Německa si mladý fotbalista nemůže vynachválit. "Zatím je všechno v pořádku. Mám dobrý vztah s klubem, trenéry i hráči. Hraji náročnou soutěž a podařilo se mi vstřelit i celkem dost branek," chlubí se při otázce, jak je v Lipsku. Branek má celkem 11 ve 12 zápasech a díky tomu Eduardo ovládl tabulku střelců bundesligy U17.

Vzor? Erling Haaland

O českém fotbale toho ale moc neví. Není divu. Pochází z generace, kterou naprosto minula úspěšná éra Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického či Petra Čecha. "Abych řekl pravdu, tak sleduji hlavně Premier League a Bundesligu. Beru to tak, že když se koukám na fotbal, chci se něco naučit a proto sleduji jen top soutěže." Jeho vzorem je Erling Haaland, 22letá hvězda Manchesteru City.

Když si pustíte sestřihy Eduardových gólů, zjistíte, že zakončit umí mnoha způsoby. Výškou a rychlostí vás okamžitě upoutá a člověk se neubrání dojmu, že možná sleduje budoucího nástupce právě norského šutéra, který od léta ohromuje Ostrovy. "Slýchám to často a jsem za tuto lichotku rád, protože Erling Haaland je můj oblíbený hráč," směje se Eduardo.

K tomu, aby dorostl do Haalandovy velikosti, jej však čeká ještě dlouhá cesta a tvrdá práce. Eduardo se jí však nebojí. Denně na sobě ctižádostivě pracuje. Chce být lepší než ostatní.

Manažer Schothorst přikyvuje. "Yannick má velký potenciál a chce být jednou jedním z nejlepších na světě. Musím říct, že je s ním v tomto ohledu úžasná spolupráce – je extrémně zaměřený na trénink a vlastní rozvoj. Neustále má spoustu otázek, aby se mohl zlepšovat," vykládá muž, jenž doufá, že se Eduardo představí na jarním evropském šampionátu do 17 let.

První nahlédnutí do A-týmu

Progresu si všímají i v Lipsku. Během mistrovství světa, kdy první tým trenéra Marca Roseho potřeboval doplnit kádr, dostali pozvánku vybraní mladíci z akademie. Byl mezi nimi i Eduardo. Na trenéry udělal dobrý dojem. První lednový týden stráví s týmem na tréninkovém kempu v Abú Dhabí.

"Jsem za tu zkušenost rád, protože se díky takovým příležitostem mohu dál zlepšovat. Navíc je pro mě velký kompliment, že když první tým bude potřebovat nějaké hráče z akademie, budu mezi prvními, na koho ukáže," chlubí se Eduardo, jenž v Německu studuje mezinárodní školu a kromě holandštiny, angličtiny a krkolomné češtiny zvládá i základy němčiny.

Jeho naturel je zkrátka nastaven na dráhu profesionálního sportovce, což potvrzuje i Havlíček. "Je správně nastavený. Když se s ním bavíte, nepřijde vám, že je to šestnáctiletý kluk, ale dospělý chlap." Eduardo nesměle přitakává: "Ano, po každém utkání se zajímám o feedback, zajímají mě analýzy mých výkonů a chci vědět, v čem mohu být ještě lepší. A také na sobě pracuji."

Lipsko mu nabízí ideální podmínky. V Evropě byste našli pouze pár lepších míst na výchovu mladých fotbalistů než právě v továrně na talenty dvě hodiny jízdy automobilem z Prahy, což už Eduardo a jeho rodina poznali na vlastní kůži. "Je tu vše nachystané k tomu, aby se ze mě stal dobrý profesionální fotbalista."

Z mladíkova ambiciózního nastavení pramení i rozhodnutí reprezentovat Nizozemsko, byť s ním Havlíček udržuje pravidelný kontakt a vedou spolu rozhovory, které většinou končí mimofotbalovými tématy. Český kouč by si velice přál, aby Eduardo jeho pozvánku přijal a povznesl tuzemský fotbal. "Máme spoustu skvělých hráčů, ale geneticky jsou na tom jinak. Yannick by nám přinesl unikátní nadstavbu," ví muž, jehož si Eduardo váží. 

Když se mezi svátky na pár dnů ukázal v Praze, neváhal a pozval českého trenéra s partnerkou na oběd a seznámil je se svojí matkou. "Stále se definitivně nerozhodl. Hodně dbá na to, že se zde narodil," věří Havlíček i nadále v úspěch.

Kousek od basketbalové kariéry

Eduardo však prozatím ukázal na Nizozemsko, kde od dvou let vyrůstal, v národním týmu má kamarády a je pro něho větší výzvou prosadit se v obrovské konkurenci. "Jsem hráč, který se stále potřebuje dost zlepšovat a tady jsou ti nejlepší hráči z celé země. Hrát a trénovat s nimi mě posouvá. Nevím, jestli v budoucnu budu reprezentovat Nizozemsko či Česko, ale vyhodnotil jsem si to tak, že momentálně je pro mě nejlepší varianta hrát za Nizozemsko," vysvětluje své rozhodnutí dredatý forvard, který se do rodného města rád vrací. Česky se stále domluví, aby si mohl povyprávět s babičkou v Kadani. "Umím se bavit, to jo, ale mluvit česky o fotbale a mé kariéře, to nejde. To už je pro mě hard," směje se Eduardo, když poprvé během interview použije česká slova.

Leckoho však napadne, že výškou by se hodil spíš mezi basketbalisty. Však také nebylo daleko od toho, aby se Yannick věnoval stejnému sportu jako jeho o čtyři roky starší bratr Cortesao Joao Eduardo, který působí v USK Praha.

"Když jsem byl mladší, chtěl jsem být basketbalistou," vzpomíná. V pěti letech byl však ještě moc malý. Zůstal u fotbalu. Když přece jen povyrostl, byl rozhodnutý, že vymění trávu za palubovku. "Už to vypadalo, že fakt skončím s fotbalem. Přišel můj poslední trénink a tehdy jsem si uvědomil, že to nemohu udělat, protože jsem si jej zamiloval."

O tom, kde se v rodině bere sportovní talent, se vedou debaty. Výšku a možná i nadání zdědili bratři po matce, která měří 183 centimetrů a dříve se věnovala sportu na vysoké úrovni, stejně jako jejich otec. Eduardo má však svoji vlastní tezi. "Takhle daleko jsme s bratrem došli díky našemu mentálnímu nastavení – odmala trénujeme víc než ostatní, soupeříme spolu, hecujeme se, kdo trénuje víc, kdo dá v posilovně více sérií…," uzavírá ambiciózní klučina.

Ať už si v budoucnu zvolí jakékoliv národní barvy, nelze se ubránit dojmu, že jej tak jako tak díky jeho odhodlání uvidíme zářit na světových šampionátech.