Teď je doma na Letné. "Sparta ještě není na úrovni, na které bychom ji chtěli mít," říká Friis v exkluzivním rozhovoru pro Livesport Zprávy.

Larsi, na začátek vás poprosím o reakci na úterní odvetu předkola Ligy mistrů, ve které jste s Kodaní remizovali 3:3, načež jste pak vypadli po penaltovém rozstřelu.

"Ano, je to hořký způsob, jak vypadnout. Myslím, že jsme podali dobrý výkon. Hráli jsme lépe, dostali jsme trochu laciné góly, ale jinak jsme to podle mého názoru zvládli docela dobře. Těší nás, že jsme se po prvním zápase v Kodani doma zlepšili. Věděli jsme, že můžeme hrát na vyšší úrovni, než jakou jsme předvedli v prvním zápase. Ale na tom už nezáleží... Jde jen o to, jestli zvládnete zápas vyhrát, a bohužel je to Kodaň, kdo postupuje dál."

Po závěrečném hvizdu jste shromáždili celý svůj trenérský i realizační tým a hráče, také vás stále povzbuzovali fanoušci. O čem jste v tom kruhu mluvili?

"Děláme to vždycky, ať už je to liga nebo evropské poháry, doma či venku, vždycky se po zápase sejdeme na hřišti. Jen několik prvních slov, první společné pocity, a pak jdeme k našim fanouškům. Máme úžasné příznivce, kteří jsou s námi, ať už jsme nahoře, nebo dole. A my jim pokaždé chceme poděkovat."

Co jste si vyhodnotili bezprostředně po závěrečném hvizdu?

"Jsou to jen první pocity, někteří hráči měli slzy v očích, někteří jsou s námi krátce, jiní už na takový postup léta čekají. Jde jen o to, jak to vyjádřit slovy. Není to hodnocení jako takové, je to opravdu jen pár slov, co se právě stalo a co teď bude dál. Je to 10, 15, možná 20 sekund, kdy se právě něco takového řekne a pak jdeme společně za fanoušky kolem stadionu."

Kolik jste toho po takové bitvě naspal? Určitě to nebylo zrovna snadné, někdy člověk dorazí domů, jde do postele a pořád nad vším přemýšlí, pořád si to vyhodnocuje... Co vás v souvislosti s takovým vyřazením nejvíc štve? Třeba vzhledem k tomu, že jste doma vstřelili tři góly a pak to takhle skončilo?

"Jsem naštvaný, že jsme soupeři darovali laciné góly. Na tom můžete pokaždé najít nějaké chyby. A pak jsou tu detaily. Skvělý zápas například odehrál Kamil Grabara, právě on převážil váhy na stranu soupeře. To si musíme přiznat. Měl několik zákroků, které by rozhodně neudělal každý brankář."

Mluvil jste o fanoušcích. Během zápasu vás hnali dopředu, jak byste popsal fanoušky tady v Praze?

"Musím říct, že jsou opravdu skvělí a jsou pro nás moc důležití. Má to s nimi jiný náboj, umějí udělat pořádný rachot. A není to jen doma. Jezdí jich s námi hodně po celé lize a často se cítíme, že jsme na domácí půdě, i když hrajeme venku. Jsou tak nějak správně tvrdí, umějí za to pořádně vzít a dávají nám svou plnou podporu. Mohli jsme to vidět proti Kodani. Je to pořádný kotel, a je to velký rozdíl v porovnání s tím, co jsem zažil i v jiných zemích, především v Dánsku. Tam je obvykle jediná tribuna, která pořádně fandí, a pak máte tři další, které – pokud se stane něco nespravedlivého, postěžují si, ale nic víc v tom není. V takových momentech se nicméně zapojují všechny tribuny, nehledě na to, jestli to jsou ultras nebo fanoušci, kteří přišli s rodinou. Prostě o sobě dáte vědět. A taky tady chodí většina lidí v dresech. Je úplně normální, že na sobě máte klubové barvy. Líbí se mi to, je to naprosto úžasné. Je tu opravdu dobrá fotbalová kultura a jsem opravdu velmi vděčný za podporu, které se nám tady dostává."

Jaké to bylo přijít do Prahy a do české ligy ve srovnání s kluby, ve kterých jste už byl, čili v Dánsku a v Anglii?

"No, abych byl zcela upřímný, o české lize jsem moc nevěděl. Znal jsem tady několik týmů, protože jsme se s řadou z nich setkali v evropských pohárech nebo v přípravných zápasech. Samozřejmě jsem znal dva velké pražské kluby, Spartu a Slavii. Teprve po rozhovoru s Tomášem Rosickým (sportovním ředitelem Sparty – pozn. aut), když jsem sem přišel, jsem poznal všechny souvislosti. Jaká jsou očekávání a jaké jsou naše cíle. Vydali jsme se na nějakou cestu. A pak už jsem vnímal, že je Sparta opravdu obrovský klub a byl jsem rád, že mi bylo umožněno být jeho součástí. Je to historicky největší klub v zemi. A přesto už dlouho čekal na titul. Teď jsou fanoušci zase šťastní."

Jak byste porovnal českou a dánskou ligu?

"Jsou velmi podobné, řekl bych. Styl hry tady v Česku je velmi fyzicky náročný. Když týmy hrají proti nám, často mění svůj styl, což je přirozené, když přijede silný soupeř. Není mnoho mužstev, která si to s námi chtějí rozdat napřímo. Spíš se snaží bořit. Tak to prostě je a my to musíme brát. Je to součást toho, že jste v lize velkoklubem. Je váš úkol se s tím vypořádat, když máte vysoké procento držení míče a dobýváte obranu."

Jak na tom pracujete? Jak se na to dá pořádně připravit?

"Je za tím normální každodenní trénink. Děláme v souvislosti s tím hodně cvičení. Ale čistě věci kolem konkrétního zápasu a taktické záležitosti, těm se věnujeme na konci tréninků. Dalo by se říct, že se soustředíme na celý proces. Je to takový celý balíček, od zakládání akcí až, jak doufáme, po vstřelení gólu. A všechno mezitím. To je ta taktická část, kterou je třeba nacvičit, naplánovat. V zásadě se nejedná o běžné tréninkové věci, nýbrž specificky zaměřené na tuto část hry."

Jak máte v realizačním týmu rozdělené úkoly?

"Hlavní kouč Priske řeší zejména obrannou část, český asistent Luboš Loučka se zaměřuje na odražené míče. Christian Clarup je kondiční trenér a má vše pod kontrolou. A pak je tu Lukas, také Dán, to je náš analytik. Jsme jeden velký realizační tým. Všechno je to o hře s míčem a o tom, jak hru vystavět, jak to chceme udělat. Je tu celkem jasné rozdělení rolí."

Pořád se vidím jako hlavní kouč

Co myslíte, že jste ve Spartě změnili, od doby, kdy jste ji posílil? Přece jen Brian Priske je tu o něco déle než vy. Přišel jste a stal se součástí projektu, jenž už běžel. Pokud máte na něco ukázat, že jste to v minulé sezoně dokázali, co by to  bylo?

"Ano, dorazil jsem půl roku po Clarupovi s Priskem. A cítil jsem, že už byly podniknuty nějaké kroky. Ještě jsme nebyli tam a stále ještě nejsme tam, kde bychom opravdu chtěli být. Ale pokud existují dva faktory, které jsou naprosto výjimečné, myslím, že je to fyzická připravenost. Vytrvalost a způsob, jakým můžeme věci opakovat. Christian Clarup odvedl strašně dobrou práci, kluci jsou výborně připraveni. Pak je to o intenzitě, s jakou hrajeme. Na což jsme se také zaměřili. V poslední době se nám daří lámat zápasy v náš prospěch, protože naši soupeři jsou vyčerpaní. To je jedna z věcí, o níž lze říct, že jsme ji posunuli na vyšší úroveň."

Co dánského jste do Sparty přinesli?

"Naše trenérské vzdělání v Dánsku je velmi dobré a máme několik prostředků, které nám umožňují jej tady použít. Mimo jiné organizovanost a vytrvalost ve všem, co děláme."

Jak vás všechny vlastně klub přivítal? Jak byli na Spartě otevřeni k vašemu stylu práce?

"No, je jasné, že když vyhrajete ligu, jsou všichni na vaší straně. To vám dává možnost pokračovat. Ovšem je tu skupina lidí, která také má co říct. Což pomáhá přiblížit se společnému cíli. Týká se to nejen hlavního trenéra, ale i způsobu, jakým se věci dělají. Mají jasno v tom, co je třeba ještě zvládnout. Především Tomáš Rosický, který dlouho působil mimo Česko, hrál v Německu i v Anglii a dobře ví, jak to funguje jinde. Pak Tomáš Sivok, nynější sportovní manažer, jenž také působil v zahraničí a také viděl, jak se tam dělá fotbal. Není pochyb o tom, že toto je správná cesta pro Spartu, protože nejde jen o to stát se českým mistrem. Důležité také je prosadit se v Evropě. A my jsme k tomu podnikli některé kroky, i když jsme teď utrpěli s Kodaní ránu."

Jaké jsou největší rozdíly v českém fotbale v porovnání s tím, na co jste byli zvyklí v Dánsku?

"No, jak bych to vyjádřil... V Dánsku máme velice dobře nastavené věci kolem profesionality, kolem týmů. Všechny kluby v Superlize dnes mají široký realizační tým. Ten máme ve Spartě taky, potřebujeme to. Ale ne všechny kluby v Česku takto přemýšlejí, nevidí v tom přínos. Ptají se: 'Proč potřebujeme mít v našem personálu člověka na tohle a na tohle?' To je jedna z věcí, kterou cítím, že Dánsko má opravdu dobře zvládnutou. Ještě jeden rozdíl tu je, a sice česká liga je fyzicky náročná. Nemám tím na mysli, že nutně je to tady víc o běhání, že se víc sprintuje. Spíš jde o způsob, jakým hrajete, který stojí trochu víc fyzických sil."

Působil jste jako hlavní trenér v Aalborgu a Viborgu, máte za sebou angažmá v Brentfordu. Naplňuje vás role asistenta ve Spartě?

"Mluvil jsem o tom s Brianem v souvislosti s tím, že bych tu měl být a jaká tady bude moje role. Samozřejmě se to nedá srovnat. Mým úkolem je mu tady co nejvíc pomoct. To je teď moje poslání. A myslím, že mám obrovskou výhodu. Protože jsem byl hlavním koučem jako on, ale také jsem byl v roli asistenta, čili můžu říct, že vím, co oboje obnáší a jaké jsou mechanismy. Zvlášť po zápase, jako byl ten proti Kodani... Vím, co v takové situaci, která není pro trenéra snadná, dělat. Pokusím se mu pomoci, aby to mohl hodit za hlavu. Mám s tím zkušenost. Myslím, že mě to posílilo, a také doufám, že to posílilo náš tým."

Jaké je to žít v Praze?

"Jednoduše skvělé! Je to krásné město, člověk nikdy nepřestane objevovat jeho nová zákoutí. Rád se pohybuju po městě, nejlépe pěšky, rozhlížím se... Ale jsou tu dlouhé pracovní dny a mnohokrát se stane, že je v televizi nějaký fotbal, takže jdu radši domů."

Dokázal byste si představit, že byste tu zůstal i po skončení této sezony?

"Naštěstí jsem na tomhle světě už tak dlouho, že vím, že člověk nikdy nemůže říct, co se stane zítra, za týden nebo za dva měsíce. Takže samozřejmě mohu říct, že tu zůstanu, protože si myslím, že Sparta je skvělý klub, který navíc ještě zdaleka nedosáhl toho, co potřebujeme. Jedna věc je česká liga, ale nad ní je ještě jiná úroveň, kde musíme konkurovat větším klubům v Evropě. A by bylo skvělé být součástí tohoto týmu a udělat další krok. V létě mi končí smlouva, uvidíme, co se stane, ať už tady nebo někde jinde."

To mě přivádí k otázce, jestli jste skončil jako hlavní kouč, nebo zda se stále cítíte být pro tuhle práci vhodný?

"Nemyslím si, že jsem skončil jako hlavní trenér. Není to tak, že jsem tady z tohoto důvodu. Některé prvky každodenního života mi chybějí, ale cítím se tady dobře i jako asistent. Pro mě je nejdůležitější, že jsem někde, kde se snažíme posunout dopředu, pracujeme společně a jdeme správným směrem. Ať už je to v roli A, B nebo C, není to tak důležité. Já osobně se pořád vidím jako hlavní kouč, ale jak říkám, v dnešní době nemáte ani ponětí, co se bude dít příští měsíc. Především chci dokončit práci tady a udělat všechno pro to, abychom získali další titul. To je to, co musíme udělat."

Rozhovor vznikl s přispěním Allana Hvida a Campo.dk