Ač se naposledy v prosinci 2020 veřejně pokusili přesvědčit FIFA i UEFA o vpuštění do mezinárodních organizací a tedy i kvalifikací na evropské a světové šampionáty, Baskové nadále nejsou zcela uznanou reprezentací. Tento poslední pokus, který se tehdy opíral o čerstvou zelenou pro Gibraltar, vyšuměl. Dodnes se tedy bavíme spíše o reprezentaci tolerované, které musí zápasy vždy specificky povolit španělská fotbalová asociace, jinak se jakýkoliv neoprávněně reprezentující Bask vystavuje hrozbě trestu.
Když už nicméně k takové výjimce dojde, jako naposledy při výhře 2:1 nad Kostarikou v listopadu 2020, jde o velkou slávu. Minule se s radostí dočkal Eibar, podstatně menší město, které se však toho času stále ještě (dosud naposledy) pyšnilo prvoligovým celkem. Základní jedenáctku tenkrát tvořilo rovnou devět zástupců Athletiku, zdaleka nejsilnějšího baskického klubu, přičemž na hřiště vběhla i mezinárodně známá jména jako Iker Muniain, který dokonce skóroval, či Iñaki Williams, jenž o pár let později vzal zavděk Ghanou.
Letos se výjimečná událost přesouvá do Bilbaa, kam zajíždí sám "král" Bielsa, jehož fanoušci tamního Athletiku stále uctívají pro senzační jízdu do finále Evropské ligy 2011/12, která hned v osmifinále přinesla fantastický dvojí triumf nad Manchesterem United. Parta kolem dvou z nejslavnějších synů Baskicka, Javiho Martíneze a Fernanda Llorenteho, zároveň v téže památné sezoně dokráčela do finále Copa del Rey, kde pro změnu podlehla Barceloně.
Nyní Bielsa stojí v čele Uruguaye, 11. nejlepší reprezentace na světě dle žebříčku FIFA. Přesto je však na místě se tázat, zda dnes bude koučovat výrazného papírového favorita. Soupiska Baskica totiž opět působí silně.
Čítá jak zkušené vyslance průběžně čtvrtého a šestého celku La Ligy, tedy Athletiku a Realu Sociedad (Dani García, Mikel Vesga, Aritz Elustondo), tak i mladé pušky z týchž adres (Jon Ander Olasagasti, Jon Pacheco, Malcolm Adu Ares). Talent navíc nebude chybět ani na lavičce: Tým povede Jagoba Arrasate, dlouholetý lodivod loni sedmé Osasuny, která sídlí v Pamploně, hlavním městě sousedního autonomního celku Navarre, rovněž historického distriktu Baskicka.
Baskická reprezentace má za svou více než stoletou historii negativní bilanci všehovšudy se čtyřmi zeměmi: Argentinou, Maďarskem, Walesem a Kamerunem. Sehrát přitom stihla už 41 oficiálně zaznamenaných utkání a například Mexiko, s nímž se potkává zdaleka nejčastěji (sedmkrát), porazila dokonce v pěti případech. Uruguay tak určitě bude mít co dělat – čelit hrdému a navíc fotbalově zdatnému národu, kterému je odpírána reálná soutěž, není žádný med.