Oční kontakt a hledání slabin
Novak Djokovič se snaží se soupeřem navázat oční kontakt a přes síť hledat jeho slabiny. Sleduje jeho chování, i když třeba jen sedí na lavičce při výměně stran. Vše vyhodnotí a zpracuje, aby mohl využít slabin v jeho hře.
"V tenisu nedochází k fyzickému kontaktu, ale je tam hodně očního kontaktu. Když sedíme na lavičce, velkoplošná obrazovka mi ukáže, jak pije, jestli se potí víc než obvykle, jak dýchá... Dýchá zhluboka? Nedýchá zhluboka? A jak komunikuje se svým týmem? Během zápasu pracujete s různými prvky, které ovlivňují hru," nechává Djokovič nakouknout do nitra své mysli během tenisových soubojů.
"Nedostanete to zadarmo. Je to něco, co přichází s prací. Už nemusím být tak rychlý jako dří, ale jsem moudřejší a přesnější. Na kurtu se soustředím na důležitost malých detailů. V trénincích se nezaměřuju jen na přesnost, ale také na psychickou odolnost. Když jste na kurtu pod tlakem, hraje obrovskou roli práce s dechem," vysvětluje Djokovič v rozhovoru, který vznikl v listopadu v jeho rodném Bělehradu mezi triumfy na Masters 1000 v Paříži a na Turnaji mistrů.
Mladí probouzejí bestii
V uplynulé sezoně šestatřicetiletý rodák z Bělehradu ovládl tři ze čtyř grandslamů. Neuspěl pouze ve finále Wimbledonu, kde nestačil na dvacetiletého Carlose Alcaraze ze Španělska. Na cestě za triumfem v Davis Cupu ho zastavil dvaadvacetiletý Ital Jannik Sinner, s nímž prohrál i jeden ze dvou zápasů v předchozím týdnu na Turnaji mistrů. Nástup nové generace ale kvituje, výrazně mladší soupeři ho prý motivují k dalším úspěchům.
"Jsou hladoví a nabuzení podat proti mně maximální výkon, takže pro mě je to motivace navíc. Dalo by se říct, že ve mně probudili bestii," směje se Djokovič, jenž považuje za největší hrozbu o 16 let mladšího Alcaraze.
"Tak kompletního hráče jsem roky neviděl Je to pro mě motivace se dál vyvíjet a dřít ještě víc než kdykoliv předtím," řekl Djokovič, který proti španělskému talentu nastoupil dosud pětkrát a třikrát zvítězil.
Djokoviče motivují k další práci nejen soupeři, ale i jeho děti Tara (6) a Stefan (9). "Před lety jsem měl sen, že mě děti budou sledovat při triumfu ve Wimbledonu. Několikrát se to povedlo. Měl jsem štěstí, že jsem to zažil," říká pyšný táta, jenž loni ovládl Wimbledon posedmé v kariéře.
Schopnost se rychle resetovat
I když majitel rekordních 24 grandslamových trofejí Djokovič překonal své největší rivaly Rafaela Nadala (22) a Rogera Federera (20) ve spoustě tenisových milníků, v soutěži o nejoblíbenějšího tenistu by byl v poli poražených. Fanoušci mu mimo jiného vyčítají emotivní chování kurtu, nejednou totiž v emocích zničil své rakety nebo křičel na rozhodčí.
"Nejsem na to pyšný a stydím se sám za sebe, když to udělám. Zároveň přijímám fakt, že také nejsem člověk bez chyb. Ale myslím, že rozdíl mezi největšími šampiony a těmi, kteří se snaží dostat na nejvyšší úroveň, je schopnost nezůstat v těchto emocích příliš dlouho. Jakmile nějakou zkušenost zažiju, přijmu ji a jdu dál. Někdy na kurtu bouchnu, ale jsem schopný se odrazit a resetovat se," uvědomuje si.
Podle mnohých ho však právě nenávist části fanoušků dělá ještě lepším. "Množství stresu a tlaku je mnohem vyšší, když je publikum proti vám. Ale zároveň si užívám prostředí, kde cítím hezkou podporu," přiznává.
Největší padouch
Ještě více odpůrců si Djokovič udělal v době koronavirové pandemie. Zřejmě jako jediný ze širší světové špičky se odmítnul naočkovat proti nemoci Covid-19 a přišel kvůli tomu o spoustu velkých turnajů v Austrálii a Severní Americe včetně grandslamů. Před Australian Open 2022 byl ze země dokonce deportován, přestože od úřadů obdržel výjimku.
"V té době jsem dostal nálepku největšího padoucha na světě. V podstatě proti mě stál celý svět. Měl jsem spoustu podobných zkušeností z kurtů, kde proti mě byla velká část publika, ale tohle jsem nikdy v životě nezažil. Nejsem antivaxer, nejsem pro vakcínu. Jsem jen pro svobodu výběru," přesvědčuje Djokovič.
Zastrašování před zápasem
Djokovič v rozhovoru vzpomíná také na začátky kariéry, kdy se před velkými zápasy cítil být zastrašovaný už v šatně. Pamatuje si, jak Nadal kolem něj před soubojem na French Open skákal a sprintoval.
"Hraju s Nadalem na Roland Garros a skříňky máme vedle sebe. Navzájem se snažíme dát si prostor, ale ta šatna není dost velká. Než jdeme na kurtu, začne kolem mě skákat, sprintovat. Dokonce jsem slyšel hudbu, kterou v sluchátkách poslouchal. Docela mě to štvalo. Brzy na začátku své kariéry jsem si uvědomil, že je to součást scénáře. Byl jsem zastrašován, ale motivovalo mě to ukázat, že jsme připravený. Že jsem připravený na bitvu, na válku," dodává srbský tenista.