S jakou taktikou do nich Macík půjde? "Nemůžeme k tomu přistoupit defenzivně. Pojedeme si to svoje. Co umíme a na co má Čenda," říká pilot, který svůj kamion takto pojmenoval. "Kde bude potřeba zpomalit, zpomalíme a kde bude potřeba letět, poletíme. Nemůžeme si říkat, že máme obrovský náskok. Podívejte se na to, co bylo před Empty Quarter (poušť Rub al-Chálí), kdy jsme měli ztrátu 40 minut a teď je to obráceně," podotýká člen týmu MM Technology.

Výsledkově je Macík s první částí soutěže maximálně spokojený. "I když to nebylo každý den tak růžové, jak by si člověk představoval. Možná je to ale i ten důvod, proč je Dakar tak těžký. Za mě je to od prvního dne opravdu nejobtížnější Dakar v Saúdské Arábii. Spousta kilometrů, fakt náročný terén, který se střídá a jede se v obrovské rychlosti. Samozřejmě všichni plánovali, jak se na začátku budou šetřit, ale vůbec. Letí se v maximální rychlosti," líčí. Jako realitu, která k soutěži patří, bere i několik defektů a 15minutovou penalizaci za neprojetí kontrolního bodu.

Druhý muž loňského pořadí si pochvaluje úpravy, které po předešlém ročníku tým na kamionu provedl. "Kluci s Čendou udělali v minulém roce hodně práce. I když to byly detaily, jsem spokojený. I kvůli tomu jsme tam, kde jsme. Druhá půlka ale může všechno změnit. Nechme se překvapit."

Největší zkouškou pro závodníky zatím byla dvoudenní etapa v poušti Rub al-Chálí, kdy si museli poradit bez pomoci mechaniků a v dunách i nocovali. "To se snad ani nedá popsat slovy. Je to něco, co musíte zažít, aby to člověk dokázal pochopit. Obrovské dunoviště, kdy pokaždé sjedete na šot, což jsou vyschlá jezera, a pak letíte 120, 130 a auto se permanentně boří. Spotřeba je přes 200 litrů na sto kilometrů a najednou navigátor zahlásí: 'Za dva kilometry pojedeme nahoru do trojkových dun.' Vy se vydáte nahoru a musíte tam v obrovské rychlosti vyskákat a doufáte, že to vyjde," popisuje Macík závodění ve čtvrté největší poušti světa. Posádky si musí dávat pozor i na defekty, hlídat si spotřebu a neustále hledat cestu.

Velkým zážitkem bylo pro účastníky nocování v poušti. "Bylo to krásné. Sešlo se nás tam asi 30 posádek, dostali jsme stany od pořadatele, my jsme měli svoje karimatky a spacáky. Dostali jsme balíček s jídlem, i když my jsme si vezli vlastní gulášovku. Užili jsme si to. I proto, že s technikou nic nebylo," pochvaluje si český jezdec. "Lehnout jsme si šli v půl deváté, což se nám normálně nepoštěstí ani doma, protože máme děti," usmívá se.

Výsledky dvoudenní etapy řádně zamíchaly pořadím kamionů. Drtivá většina posádek si s náročnou tratí nedokázala poradit. "Jestli to bylo až za hranou? Těžko se mi to soudí, protože jsem jel jako první kamion. To má své výhody i nevýhody. Nevíte, jestli to projedete, zda tam není moc velký náklon a podobně. Bylo to relativně vabank. Čelili jsme reálně 25 opravdu náročným výjezdům. Kdybych neměl své auto, svou posádku a zkušenosti, které jsem za léta nasbíral, nepřelezeme to," odhaduje. Roli hrála i skutečnost, že řada posádek už před Dakarem nejezdí trénovat do dun.

Hodnotit, zda organizátoři nepřecenili síly závodníků, nechce i proto, že neví, jakou cestu si v dunách kdo zvolil. "Vy přejedete jednu dunu a ostatní se na ní zakopou a vy nevíte proč. Pro nás to za hranou nebylo. Letěli jsme od začátku do konce. Takhle dojely jen tři kamiony," vyzdvihuje Macík.