Ve finále Staněk vrhl 19,68 metru, předvedl zhruba o metr horší pokus než v kvalifikaci. "Neopřel jsem se do toho," glosoval svůj výkon.
Technicky se po únorové operaci lokte, kterou vyřešil své vleklé problémy, zdaleka ještě nevrátil na bývalou úroveň. Chybí mu praxe, což bylo znát i v jiných závodech. "Nebyla tam taková ta pružnost, rychlost, že bych se opřel do těch hodů. Tady to taky bylo vidět, ten poslední mi úplně utekl. Prostě jsem to nebyl já. Sbírám technické střípky zpátky, abych byl zase tam, kde potřebuju být," řekl český rekordman.
Švédovi Wictoru Peterssonovi dnes na bronz stačilo 20,97 metru. To byl výkon, který Staněk i v letošní návratové sezoně předvedl. Na ME k němu měl ale daleko a zaznamenal na jakémkoliv kontinentálním šampionátu nejhorší výsledek od halového ME 2015 v Praze, kdy bez platného pokusu skončil v kvalifikaci. Od té doby na osmi ME v hale a pod otevřeným nebem obsadil nejhůře páté místo.
"Je to prostě sport, je to o těch dobrých dnech i těch negativních. Vidíte Weira s Fabbrim. V Apeldoornu oba vyhořeli a teď slaví medaile. Je to prostě o pádech i o vstáváních," připomněl Staněk příběh italských koulařů, kteří na loňském HME skončili v poli poražených a dnes slavili double.
Ani pětatřicetiletý Staněk ještě nic nebalí. "Když jednou padnu na pusu, tak si nedám důchod nebo dovolenou. To kdyby tak bylo, tak jsem skončil už v Curychu 2014 nebo v Praze 2015. Prostě ty pády k tomu patří, i když jsou nepříjemné. Před námi jsou další výzvy, příští rok halová Evropa, mistrovství světa," řekl s tím, že na obzoru vidí i OH 2028 v Los Angeles.
Ale v nejbližší době bude na ME fanouškem. Třeba svého kamaráda Jana Štefely, kterého čeká v úterý výškařská kvalifikace a ve čtvrtek případně finále, kde by měl být jedním z adeptů na medaili. "Letenku mám na patnáctého ráno. Takže teď musím být pozitivní, aby ten fousáč něco skočil," narážel Staněk na Štefelovu novou image s knírem. Fandit bude i dalším atletům z početné české výpravy.