Váš partner se loučí s fotbalovou Letnou a míří do Feyenoordu Rotterdam, kde pro něj mají připravenou čtyřletou smlouvu. Co na tuto změnu říkáte?
"Ne, že bych z Rotterdamu byla smutná, ale byly tam nabídky z lepších destinací. Pro mě a pro tenis. Ale pro Dávida je to asi nejlepší volba. Byla tam Mallorca, tu jsem chtěla nejvíc. Byl tam turnaj, jsou tam i další menší turnaje, kde bych chtěla zase nějak začít hrát tenis, a je tam akademie Rafy Nadala. Na to jsem tlačila. Byly tam i jiné nabídky, ale Dávid si stál za Feyenoordem. Asi nic moc jiného se neřešilo, takže mám smůlu. (smích)."
Chce se vám vlastně absolvovat takové změny, když se vám nyní narodilo dítě?
"Narovinu? Já opravdu chci jít! Celý život jsem zvyklá cestovat, a teď byl pro mě rok na jednom místě hodně těžký. I když mám Prahu ráda a v Troji to máme nádherné a miluju to tady, máme tu kamarády, na fotbal se domluvíme s lidmi... To všechno je fajn. Venku budeme asi chvíli sami, ale není to konec světa a občas za námi někdo dojede, ať už rodiče, ségra nebo kamarádky. Adam je zatím hodný a docela spí, tak moc pomoci zatím nepotřebuji."
Co všechno znamená stěhování? Jak pak budete řešit hlídání?
"Nejvíc to záleží na tom, co budu chtít dělat já. Mamka může hlídat, je nám k dispozici. Taky táta by mohl občas vyjet, prostě by bylo fajn, kdyby se to mohlo trochu mixovat a Adámek byl s více lidmi."
Dnes už jste v roli maminky a dokonce jste s malým synkem a kočárkem zamířila na fotbalovou Letnou. Viděl tátu na Spartě, vnímal to vůbec nějak?
"Bylo to trochu náročnější. Kočár, taška, mamka, poločas byl i na tribuně ve vajíčku, podle mě ale ani netušil, že táta hraje. Ale Dávid pak za námi přišel a dal mu pusu. Adámek je maličký, jsou mu dva měsíce a kousek. Ale ono je to i o mně. Chci se trošičku začít hýbat a chceme, ať se malý otrká. Mám pocit, že má rád, když jsou kolem lidi, když je trochu hluk. Když jsme byli na Letné, měla jsem pocit, že se mu tam líbilo a byl v klidu, což někdy doma není… (úsměv). Nevzala jsem mu sluchátka, pak jsem si to chvíli vyčítala, ale máme takovou easy výchovu. Samozřejmě, dáváme pozor, ale pokud cítíme, že se nějak netrápí, tak tomu necháváme volný průběh."
Fotbal jako velká nuda
Jak se vám jako tenistce líbí fotbal a jeho prostředí?
"Dřív táta fandil hodně Litvínovu v hokeji a jak pak pár kluků přešlo z Litvínova do Slavie, tak jsme chodily jednu sezonu na hokej na Slavii. Ale fotbal šel úplně mimo mě. Znala jsem možná Dočkala, ale jinak nikoho a asi bych to nikdy nesledovala, přišlo mi to extrémně nudné. Ale teď už jsem tak daleko, že si pustím občas i českou ligu (smích). A samozřejmě, když chci vidět Dávida, tak si ten zápas pustím.”
A s přízní k nějakému klubu? Fandila jste Spartě i dřív?
"Ve fotbale jsem neměla asi nikoho oblíbeného, teď kvůli Dávidovi asi samozřejmě sparťanka jsem. Nemám ani na výběr (smích). Vnímám, že Sparta je pro něj důležitá a že mu přirostla k srdci. Opravdu myslím, že teď už by nešel do Slavie, jak se tohle občas řeší. Myslím, že se sem bude rád vracet a v Česku zůstane věrný Spartě, pokud ona o něj bude stát."
Dávid se stal nešťastným hrdinou nedávného pohárového zápasu s Vikingem Stavanger. Od vás pak přišlo krásné gesto, zpráva přes Instagram se srdíčkem, kterou viděla spousta lidí…
"Mohla bych mu to říct doma, bylo by to pro něj třeba stejné, ale věděla jsem, jak o tom strašně přemýšlel. Byl z toho opravdu zklamaný, já ho takhle nikdy nezažila… Už když jsem to viděla v zápase, ty poslední dvě minuty, bylo mi to úplně jasné. Podle toho, jak se tam pohyboval, jsem věděla, co se mu honí v hlavě. Byl to důležitý zápas, do toho se mluví o jeho přestupu, a když se to stalo, už se to ani nedalo ani zvrátit… Ten vzkaz na Instagramu byla první věc, která mě napadla."
Vnímali jste pak i negativní reakce od fotbalového publika, nebo převážila spíš podpora?
"Je pravda, že Dávid byl dva dny fakt na dně. Ale říkám si, vždyť nejde o život, jsou i jiné věci, má dítě, je táta. Bylo to těžké, hodně přemýšlel. Druhý den jsme pak šli ven s kočárkem, měl den volna. Ale samozřejmě, když to slyší a čte, musí s tím počítat. Samozřejmě, že pár lidí nadává a blbci mu to budou vyčítat. Ale nenávist tam nebyla, byla to snad jediná chyba za tři roky co byl ve Spartě, to se prostě stane. Na druhou stranu, tím jaký on je, tak ho spousta lidí podpořila.”
Tajemství s miminkem
Minulý rok jste si ještě zahrála US Open a krátce poté oznámila konec sezony kvůli problémům s ramenem. Ale možná to tehdy bylo jinak…
"Mě rameno trápilo rok a půl nebo dva, byla tam operace na spadnutí a nakonec se to nějak zachránilo. Ale ano, když už jsem tu zprávu vydávala, to bylo po turnaji Astaně, tak jsme to věděli."
Bála jste se říct pravdu?
"Já jsem si ten pocit, že čekáme miminko, chtěla nechat chvilku pro sebe, pro nás. Protože když to pak řeknete jednomu člověku, zvlášť v tenisovém prostředí, tak to jede a je z toho strašný humbuk. A já to tak nechtěla."
Byla pro vás tenisová pauza hodně velký šok?
"Popravdě, celý život byl tenis, cestování, všechno se řídilo podle mě a dělala jsem si, co chtěla. Teď se priority změnily. I kvůli Dávidovi, už jen to že se budeme stěhovat, k tomu přišel malý… Už se to netočí kolem mě. Je tam dost změn, ale řekla bych, že jsou dost k lepšímu. A tenis? Když budu hodně chtít, tak se k tomu nějak na chvíli vrátím, ale stejně to nebude napořád. Taková je úloha ženských."
Mluvíte o návratu k tenisu. Jak reálně ho vidíte?
"Určitě nebudu moci hrát tak, jak jsem byla zvyklá: na měsíc si odjet do Austrálie, pak na měsíc do Ameriky, zase měsíc někam, pak Asie. To už určitě nebudu možné. Ale Dávid chce abych to zkusila. Je opravdu vstřícný a chtěl by, abych se vrátila, podporuje mě. Samozřejmě je to těžké, Adámek je maličký a ty plány jsou spíš na příští rok.”
Tenisoví tatínci
Podporu manžela máte, ale s dítětem na tenisovém okruhu to bude jistě náročné.
"Dávid ani nechce, abychom cestovali jako dřív. Ono to u nás bude jiné, než to mají ostatní holky, co mají děti. Pokud jsou mámy, tak s nimi cestují chlapi a jsou vlastně rodina na turnajích. Chlapi pohlídají, a i když je to divné, tak bydlí s nimi na hotelích. Je to zvláštní, ale je to tak."
Dávid ale jako fotbalista asi bohužel nebude moci pomáhat…
"Je to tak, model tenistky a dítěte je většinou takový, že fungují tatínci. Jenže náš, ten se s námi skoro nikam nepodívá… Každý to má nějak, ale sama s dítětem jezdí po turnajích snad jen Vika Azarenková. Asi proto se jejich vztah s partnerem rozpadl. Ale já to zkusit chci."
Kde se bere ta touha, vzít zase do ruky raketu a objíždět turnaje?
"Já bych hrát chtěla, protože mi to dost chybí. Vrátit se k tomu později, třeba nebude možné. Pak za nějakých 5-6 let, až budeme mít třeba dvě děti, tak už vidím, jak si říkám: že já to tehdy nezkusila. Čas běží a s jedním dítětem to myslím ještě jde. Určitě je to víc v pohodě než se dvěma."
Samozřejmě nejste jedinou, která přemýšlí o návratu. Podobně to má i Barbora Strýcová. Bavily jste se o tom?
"S Bárou jsme se viděly, a myslím, že to pořád v plánech má a za rok by to asi opravdu chtěla zkusit a něco obehrát. Vím, že na sobě maká, ale ona už je dál, jejímu malému bude rok. Ale třeba Šafi (Lucie Šafářová, pozn. red.), ta se vůbec vracet nechtěla. Mám pocit, že ta si to tak naplánovala a je šťastná."
Viktoria Azarenková není jedinou maminkou na okruhu, dítě vychovává i Serena Williamsová a třeba Tatiana Mariaová letos uhrála po druhém dítěti semifinále Wimbledonu…
"Jasně, že mě to napadlo, jak to ty holky dělají. A ještě když jsem neměla Adama, tak jsem si říkala, že se jim to vůbec chce absolvovat. Ale teď, když v té situaci jsem, tak chápu jak to člověku chybí. Kvůli ségře pořád koukám na všechny turnaje a říkám si: tam jsem ještě loni byla. Loni na US Open, to jsem ještě nebyla těhotná, mi to navíc docela i šlo."
Neúnavná Karolína
Sestra Karolína pořád neúnavně bojuje na okruhu WTA. Šest let v kuse se držela v TOP 10, loni hrála finále Wimbledonu. Jak její snahu vnímáte? Má jistě vaši podporu.
"Já už jsem jí psala nedávno, co vypadla v San Jose, ať už se na to vy.. (smích). Prostě, nechceš tu sezonu zabalit dřív? Odehrát Ameriku a dát si pauzu? Přijde mi, že i když vůbec nemusí, tak turnaje honí do poslední chvíle. I když samozřejmě, v minulosti byla pořád ve špičce a na konci vždycky hrála Masters. Teď jí spadly body, řešila trenéry… Tak mi na to nějak kývla, ale už vidím, že jakmile se jí povedou dva-tři turnaje, tak zase pojede až úplně do konce. Ale já jí rozumím... Dokud je takhle vysoko, tak by to asi měla opravdu hrát. Přeju jí to."
V létě jste se potkaly, Karolína vám pomáhala asi i v prvních týdnech po narození Adámka. Jak se cítila v roli tety?
"Ona se mnou byla týden v Praze, než odletěla do Ameriky, byly jsme bez kluků a když viděla Adama, tak byla taková úplně přirozená, bylo to opravdu super. Myslím, že se jí to líbilo."
Je těžké proti Karolíně hrát? V bilanci zápasů to máte skoro vyrovnané (6:5 pro Karolínu), na trávě jste ji třikrát porazila a vítězně vyšla i z posledního zápasu.
"Já mám tu výhodu, že ji opravdu dobře znám. Ona mě taky, to je jasný, ale vždycky se mi s ní hrálo dobře. Ale ten poslední zápas v Birminghamu (hrálo se v červnu 2019, pozn. red.), to bylo strašně nepříjemný. Cítíte, jak spousta lidí říká, že je to domluvený, ale tenis, takový tříseťák nedomluvíte… My tam spolu dokonce bydlely na pokoji, takže to byla docela i depka - každá jsme volala svému psychologovi, jedna v osm, druhá v devět, co máme dělat. Pak mi lidi říkali, proč nehraješ takhle jako proti ségře i jiný zápasy? Tohle je věčný boj, to porovnávání. Ať už v tenise, nebo kdekoli jinde.”
I sestry Williamsovy kdysi mluvily o tom, že vzájemný zápas byl vždy spíš deprese.
"Když jsme spolu hrály dřív na těch menších turnajích, tak mi to tak nepřišlo, to zas tolik prožívané nebylo. Byl to spíš sparing. Ale teď už ty poslední zápasy na velkých turnajích, to je úplně jiná rovina. Kdybych si mohla vybrat, tak už to nikdy nechci zažít. Hrát proti Káje není nic příjemného, a už vůbec ne pro rodiče."
Pořád se ve vašich odpovědích vracíme k návratu k tenisu. Na instagramu se nyní objevila i fotka z prvního výběhu, takže příprava už opravdu začala?
"Zatím to konkrétně není o návratu k tenisu, ale o tom, aby se tělo dalo dohromady. Protože jsem přes těhotenství přibrala asi 26 kilo a chtěla bych se vrátit tam, kde jsem byla. Ono to lidem moc nepřijde, protože jsem vysoká a něco se v té výšce ztratí, ale pořád mám osm kilo nadváhu. Chodila jsem na dlouhé procházky a teď jsem zkusila první běh."
A když návrat, můžeme vás čekat třeba zase ve dvojici se sestrou ve čtyřhře?
"My jsme si slíbily, že kdybych to já zvládla s návratem, tak si příští sezonu zahrajeme spolu. Věřím, že by mi tím i Kája pomohla. Bylo by fajn, kdybychom zase spolu všude hrály debly. Chtěla bych, abychom chytily stejnou vlnu a třeba bychom se společně pokusily vyhrát ten grandslam. Kdoví, jak ona ještě dlouho bude hrát. Myslím, že si řekne že dá ještě jednu nebo dvě sezony. A pokud ona skončí, tak už se k tomu asi už vracet nebude."
Takže i vy pořád tak nějak sníte o grandslamovém titulu, i kdyby byl jen ze čtyřhry?
“To je krásná představa. Kdyby nám to vyšlo, tak by to byl určitě poslední zápas kariéry. To bych to pak asi zapíchla (smích)... Myslím, že by to i pro rodiče bylo krásný loučení.”