Za suverénní Nizozemkou Tes Schoutenovou další plavkyně finišovaly vyrovnaně. Horská v první chvíli nevěděla, jak to dopadlo. "Neviděla jsem vůbec nic, protože to bylo pro mě strašně daleko, ale tím, že křičela, jak trenérka, tak rodiče, tak jsem si říkala, že to je něco dobrého, ale nebyla jsem si jistá, jestli to znamená český rekord nebo medaili. A ono to znamenalo oboje!" rozplývala se.
Na evropském šampionátu v krátkém bazénu se Horské daří pravidelně. Před dvěma lety si z Kazaně odvezla páté místo z polohového závodu na 200 metrů a čtvrtou příčku z prsařské dvoustovky, kde ji od cenného kovu dělily dvě desetiny sekundy.
Pak ale pro ni přišlo těžké období. V dubnu 2022 podstoupila kvůli arytmii operaci srdce. Letos v létě se jí zhoršily dlouhodobé potíže s očima natolik, že prakticky neviděla na jedno oko. Místo účasti na mistrovství světa v dlouhém bazénu musela odpočívat a na tiskové konferenci před odletem do Rumunska se svěřila, že se obávala konce kariéry. Nakonec se do bazénu vrátila. "Hodně jsem změnila svůj přístup. Cítím, že jsem ještě neprodala, co ve mně je," řekla před ME.
V závěru bojovala ze všech sil
A v městečku nedaleko Bukurešti se dočkala bronzové odměny. Předčila své časy z dob před zdravotními komplikacemi. Už v semifinále na 200 metrů prsa překonala svůj český rekord z roku 2020 a ve finále ho stlačila na 2:19,63 minuty. "Já jsem strašně ráda, že se mi to povedlo, že veškerá ta dřina, kterou jsem do toho zatím za celý svůj život dala, se vyplatila a že konečně tu medaili mám. Doteď tomu nemůžu uvěřit a jsem strašně šťastná," rozplývala se.
V závěru finále bojovala ze všech sil. "Poslední pětadvacítka nebo padesátka mě teda strašně bolela. Ale já jsem věděla, že jsem vždycky silnější ve druhé půlce, že ten začátek nemůžu přepálit, aby mi to nevzalo moc síly. Podle mezičasu, co mi říkala trenérka, jsem to rozjela o dost rychlejší než normálně, ale vyšlo mi tam snad úplně všechno. Plavalo se mi strašně skvěle. Ten konec bolel, ale stačilo to," popsala životní závod.