Volba to byla přirozená. Ondřej Němeček se stal během posledních sezon hráčským lídrem a role šéfa kabiny mu patří ve střešovickém Tatranu, který letos jasně vládne české superlize. Navíc má za sebou i dvouleté švédské angažmá v Linköpingu, které mu pomohlo k respektu od slavných protihráčů ze Švédska či Finska. Však také pod Němečkovým vedením vyhrál český národní tým poslední turnaj Euro Floorball Tour, generálku před mistrovstvím světa.
Jaké to je začít velet kabině, ve které sedí dva předchozí kapitáni Tom Ondrušek a Matěj Jendrišák?
“Je to zajímavá situace. Nepochybně to byl zpočátku takový nezvyk, že mluvím ke klukům vlastně z lehce vyšší pozice. Ale bylo to přirozené, vyplynulo to ze situace. Máme skupinku zkušenějších kluků, takových lídrů, kde diskutujeme věci okolo týmu. Komunikace je úplně v pohodě, naopak Matěj s Tomem se mi snaží pomoct, dávat tipy, zkušenosti. Moc si toho, vážím. Všechno zatím funguje, jak má.”
Musel jste se kvůli roli kapitána změnit? Vždy jste byl považován spíše za tichou sílu.
“Myslím, že když je nutné zvýšit hlas, tak to dokážu. Umím být někdy i zlý, když je to potřeba. Už jsem se to naučil a jsem jako ochotný to udělat. Ale jinak máte pravdu, snažím se spíš působit tou svou klidnou silou, dodávat lidem okolo sebevědomí a spíš vést tým výkony v zápasech než tím, že bych nějak hodně mluvil.”
Roli kapitána už máte vyzkoušenou z Tatranu a tam vám to šlape. Přinášíte si pohodu i do národního týmu?
“Teď vedeme ligu, ale je to spojené s tím, že máme neskutečně kvalitní mančaft od základní sestavy po lavičku a k tomu skvělé gólmany. Opravdu jsme na vlně. A i když nám to v některých zápasech tolik nešlo nebo když si naše lajna potřebovala odpočinout, tak jsme si to mohli dovolit a zastoupili nás jiní.”
Na tatranskou první formaci se bude spoléhat i na MS, i když je trochu pozměněná. Jste rádi, že vás trenéři nechali pohromadě?
“Když to budu brát ke své osobě, tak mi určitě pomáhá to, že hraju s klukama, se kterými se znám. S Filipem Langerem jsme toho za Tatran dost odehráli v předchozích sezonách, s Markem Benešem hrajeme spolu dlouhá léta, Matěj Havlas to samé. Teď k nám do první lajny v nároďáku přišel Adam Hemerka, který je neskutečně šikovný. Hodně spolu mluvíme o situacích na hřišti, jsme do toho zapálení. Měli jsme dost času hru vyladit, pohoda je jednoznačná. A opravdu si toho vážím, že to tak v reprezentaci můžeme mít a že v téhle lajně mohu hrát.”
V kariéře jste si i dvě sezony zahrál ve švédské SSL. Co vám dalo angažmá v Linköpingu?
“Ve Švédsku jsem hodně změnil pohled na spoustu věcí. Ať už na život nebo na hřišti na nějaké taktické věci. Směrem do další kariéry mi to hodně pomohlo. Myslím, že jsem tam hodně získal na defenzivní činnosti i na intenzitě hry. Možná se tam tolik netaktizuje, jak se někdy říká, ale je tam velký tlak na výsledky. Je tam jednodušší hra, o něco víc se tam týmy tlačí do gólů, je to takové silovější.”
Je možné, že jste se pak ještě lepším hráčem stal po návratu do Tatranu? Vaše hra je nyní jiná, daleko ofenzivnější.
“Když jsem šel zpátky do Česka, chtěl jsem pomoct pozvednout klub. Trochu jsem cítil, že hraju na defenzivnější pozici, jak mi to ze Švédska zůstalo pod kůží. Proto jsem se začal snažit makat na ofenzivně, zlepšit se v ní. Chtěl jsem taky začít tvořit góly, tlačit se do zakončení. Ono je to o něco lehčí v české lize, dostávám se dopředu o něco víc. Můžu si dovolit jít do útoku a kluci mě tam najdou. Dokážeme se navzájem najít. Myslím, že to funguje.”
Do národního týmu se vrací Matěj Jendrišák, se kterým jste se potkal právě Linköpingu. Vnímáte to jako přínos?
“Jednoznačně. Jsem rád, že to tak dopadlo kvůli týmu, ale i kvůli samotnému Matějovi. Má velké zkušenosti, stále má obrovskou kvalitu. Už jsme mluvili o tom, že dřív byl kapitán, jaká byla jeho role. Tím, jaký je, pomáhá i mně osobně. Jsem rád, že je v týmu s námi a je zřejmé, že má týmu pořád co dát.”
Pro mnohé fanoušky je tradičním cílem zisk medaile. Jak byste vy popsal ambice týmu?
“Cítím hlad. Je opravdu znát, že tomu dáváme hodně. Věnujeme týmu spoustu času, i trenéři jsou hodně zapálení. Je tam ambicióznost, kterou ti kluci mají sami v sobě, a navíc se navzájem motivujeme. Chtěli bychom zvítězit v každém utkání turnaje. Myslím, že se v poslední době už tolik nezalekneme klíčových momentů. Máme větší sebevědomí i dost hlubokou znalost taktiky. Takže se budeme snažit podat nejlepší výkony a uspět.”
Česká reprezentace je navzdory návratu dvou zkušenějších florbalistů stále nejmladším týmem světové špičky. Může to být výhoda?
“To je těžké posoudit. Mistrovství světa bývá většinou taktičtější, svázané. Takže to asi logicky spěje k tomu, že ve výběrech jsou spíš starší kluci. Finsko, Švédsko, Švýcarsko mají v nominaci spoustu hráčů, kteří jezdí už dlouhá léta. Ale myslím, že ten mix, který máme my, je ideální. Je skvělé mít v týmu mladší kluky, kteří jsou lehce divočejší, a pak k tomu ty zkušené.”
Ti mladší poznali pocit vítězství na juniorském mistrovství světa. Myslíte, že to mohou zopakovat i mezi dospělými?
“Na rovinu, aby úspěch na mužském šampionátu udělal nějaký supermladý tým, to bývá vzácnost. Ale myslím, že my teď máme skvěle nastavené kluky, kteří vyhráli juniorská mistrovství světa. Mají vítěznou mentalitu, chuť něco dalšího dokázat, a to je někdy víc než zkušenosti. Jak jsem zmínil, ten mix u nás je a myslím, že je ideální. Uvidíme, jak to vyjde.”
Švýcarsko není daleko, pár hodin cesty autem. Čekáte podporu fanoušků i na tribunách?
“Určitě už jsme něco domlouvali, za mnou tam přijedou moji rodiče. Sháněli jsme lístky a ačkoli nejsou nejlevnější, tak počítáme s početnou podporou. Věřím, že fanoušci pojedou v hojném počtu. Těšíme se na ně.”