Máte krátce po dovolené. Říkal jsem si, jestli ji člověk vlastně po takovém ročníku potřebuje. Jestli si pocitově neříká, že by chtěl jít dál, aby to skvělé období ještě pokračovalo…

"Na jednu stranu by mi nevadilo, kdybychom jeli v kuse, protože ten konec sezony byl hodně pozitivní, ale na druhou stranu to bylo tak dlouhé, že jsem se nemohl dočkat, až si trochu odpočinu."

V Twente jste v uplynulém ročníku zaznamenal 13 gólů a 14 asistencí. Co všechno se u vás sešlo, že to tak fungovalo?

"Určitě mix toho, že jsem byl celý rok zdravý, nepotkalo mě ani miniaturní zranění, takže jsem mohl odehrát až na dva zápasy, kdy jsem měl červenou kartu, úplně všechno. A týmu se dařilo, měli jsme druhý dobrý rok po sobě."

Teď vás čeká poprvé v kariéře krok mimo nizozemskou Eredivisie. V čem pro vás Bundesliga bude jiná?

"Hrozně se na to těším, je to pro mě výzva, kterou jsem si přál vyzkoušet. A teď bude na mě, jak se na to připravím."

A je to tak, že už se na to právě teď nějak připravujete, že se díváte na zápasy Wolfsburgu z minulé sezony, nebo že si dokonce voláte s trenérem?

"Jednoznačně, s trenérem jsem byl v kontaktu i předtím, než k přestupu došlo, abych věděl vizi, plán, jak se bude hrát. A to jsou ty detaily, které rozhodují o tom, jestli bych do klubu eventuálně mohl pasovat, nebo ne. Na zápasy Wolfsburgu vyloženě nekoukám, ale ligu jako takovou jsem sledoval už předtím."

Čekáte, že to bude podobný styl hry jako v Twente? V září minulého roku jste v rozhovoru pro Livesport říkal, že hodně presujete, že je to hodně o aktivitě i bez míče, což předpokládám bude ve Wolfsburgu pod trenérem Kovačem asi hodně podobné…

"Určitě ve většině zápasů takhle hrát budeme, a jelikož jsem na to zvyklý z Twente a takhle jsme to aplikovali i tam, nemusí ten přechod být v tomto ohledu tak velká změna."

Dělá s vámi po letech v Nizozemsku ještě něco, když nastoupíte na velkém stadionu, který je naplněný lidmi? Mířím k tomu, jestli pro vás budou mít zvláštní kouzlo zápasy na Bayernu nebo na Dortmundu.

"To byla první věc, na kterou jsem si vzpomněl. Na tyhle dva specifické stadiony se těším neuvěřitelným způsobem, jsou to světové arény, nemůžu se dočkat! Jsou ty nejhezčí fotbalové momenty."

V reprezentaci už nechci o nic přijít

Jak velké je to zadostiučinění, že přestup přišel po sérii zranění, kdy jste si dvakrát utrhl vazy v koleni?

"Je to potvrzení toho, že když jsem si řekl, že se nevzdám, i to druhé zranění jsem překonal a vrátil jsem se v tomhle stylu, že když se každý člověk pro něco rozhodne, má sílu na to, aby uskutečnil, co si přeje. Jsem strašně rád, že se mi povedlo něco, co jsem vždycky chtěl. Musel jsem k tomu ovšem dojít trnitou cestou."

Úplně upřímně, věřil jste ve chvíli, když jste si utrhl koleno podruhé, že něco takovéhleho ještě přijde?

"Samozřejmě, jinak bych do toho nešel tak, jak jsem šel, s tím, že opět zvládnu se z toho zranění dostat. Ten sen jsem měl pořád, i když jsem věděl, že to bude složitější , protože i věkově mi není 20. A věděl jsem, že to bude test, který, jestli zvládnu, bude o to sladší. Ale že bych to vzdal? To nikdy."

Vezměte mě ještě trošku do hlavy člověka, kterému se tohle stane a ví, že po druhé po sobě v relativně krátké době bude skoro rok bez fotbalu. Propadá v tu chvíli trudným myšlenkám, nebo jste tohle ani chvíli neměl?

"Věděl jsem podruhé, do čeho jdu a co mě čeká, jak to bude dlouhé a jak to bude hlavně mentálně a fyzicky náročné. A protože já o věcech strašně rád přemýšlím a hodně, tohle mi bralo ze začátku trošku na energii. Pak jsem našel vypínač a řekl jsem si, OK, jdu do toho a nejede přes to vlak. A jediný pocit byl, že se vrátím silnější."

Co vám dalo to, že jste vlastně vyrůstal mimo český systém, že jste od 15 let v Nizozemsku?

"Spíš hodně věcí do života, protože jsem tam samozřejmě šel bez rodiny, a to v 15 letech, to je obrovský krok. Nějaké osamostatnění se, to mi to dalo jednoznačně. No a fotbalově? Škola Ajaxu je známa světově, a myslím si doteď, že to byl fantastický krok, který se mi poštěstil, že jsem mohl vyrůstat právě tam."

Ono se i teď po tom reprezentačním srazu a po tom vašem výkonu proti Faerským ostrovům mluvilo o tom, že máte až takové nečeské sebevědomí, že jste vlastně takový nečeský hráč. Vnímáte to tak, že jste jiný než třeba ostatní kluci z národního týmu, kteří prošli tou českou výchovu.

"Není na mě, abych tohle posoudil. Snažím se hrát fotbal tak jako vždycky, a to, že to je atypické pro Česko, může být na jednu stranu i pozitivní."

Je to cesta, kterou byste doporučil mladým klukům? Protože když se podívám na spoustu hráčů, i od vás z Příbrami, tak…

"…je to hrozně specifické, že ten krok bych doporučil úplně každému. Zvlášť, když se jedná o destinaci jako byl v mém případě Ajax. Tam si to žádá mnohem víc věcí, než jen fotbal jako takový. Je to odejít od rodiny, vědět, že se musíš naučit jazyk, být samostatný, vědět, co chceš, protože tě to může změnit v mnoha směrech. Může tě potkat cestou i tohle zranění a najednou to může vypadat všechno úplně, ale úplně jinak. Takže to má hrozně moc aspektů a doporučit něco… Já to měl také od všech jinak nalajnované, i od vás z médií, když mi bylo 17. Nastupoval jsem za áčko, no a pak se ta cesta změnila. Ne každý na to je připravený. Něco radit je těžké, a ne na mě."

Já si pamatuju v Evropské lize váš gól za Ajax proti Celticu, to vám bylo, tuším, 18. Vypadalo to, že budete budoucí hvězda Ajaxu. Asi by vás tenkrát nenapadlo, že se vám kariéra takhle zašmodrchá, že? 

"To nikoho samozřejmě. Ale je strašně hezké, když se ta cesta takhle zamotá a udělá se těžší. Je to potom o to sladší, když se ten konec zase najde a ty věci se pak plní, jak jsme vždycky chtěli."

Na konec se zeptám na reprezentaci. Už byla řeč o zápase na Faerech, který se vám hodně vydařil. Je vaším dlouhodobým cílem být klíčovým hráčem reprezentace? 

"Určitě, to bych si přál a budu na tom makat a bojovat o to, aby to takhle bylo do konce kariéry. Protože nároďák je speciální a přišel jsem v něm zraněními o spoustu hezkých zápasů. Už nechci zmeškat vůbec nic. Pokud to bude možné, chtěl bych si vybudovat takovou pozici v týmu, abych mohl co nevíc pomoct."

A aniž bych to chtěl rozmazávat, na sraz předtímu jste v zápasech s Polskem a Moldavskem nedostal moc šanci. Bylo pro vás těžké to strávit?

"Jasně, že bylo. Už v té době jsem se nacházel v takové formě, že jsem si myslel, že bych eventuálně mohl být pro tým přínosem. Ale s trenérem jsem si tohle v klidu probral a vysvětlil mi to. A na dalším srazu se to nějakým způsobem vyvinulo tak, že jsem prostor dostal a snad jsem si řekl o to, že by to takhle mohlo fungovat."

Co by se muselo stát v příští sezoně, abyste ji prohlásil z vašeho pohledu za úspěšnou? Jaký je ten cíl pro první rok v Bundeslize? 

"Pro mě zůstává osobní cíl stejný. Strašně bych chtěl, abych zůstal zdravý, abych mohl hrát co nejvíc zápasů. Přál bych si, abych v klidu splnil ty cíle, které jsou dané a to je, že vrátit klub do evropských pohárů. K tomu bych chtěl být nápomocen. A sobě, co se týče čísel? Chci být stejně nebezpečný, stejně gólový, branky připravovat. A kolik to bude, to se musí vyvinout během roku."

Ale míříme někam ke statistice z minulého ročníku, že? Takže kdyby to bylo 10 gólů a 10 nahrávek, byl byste spokojený?

"Minimálně! (usmívá se) Čísla samozřejmě nevím. Já si přeju, abych sám sobě ukázal, že se můžu v Bundeslize měřit s hráči, kteří v ní nastupují."