Nkunku má ofenzivní kvalitu
Letošní léto se v táboře londýnské Chelsea nese ve znamení masivní přestavby, byť probíhá v trochu jiném hávu, než je tomu u ostatních týmů Premier League. Po skončení uplynulé sezony čítal její první tým více než čtyři desítky hráčů, což je už zkrátka příliš mnoho, a proto se zatím o něco více řeší hráčské odchody. Co se posil týče, o příchodu jedné z těch největších bylo rozhodnuto už loni, kdy klub získal francouzského útočníka Christophera Nkunka.
Jedná se hráče, který není typickou devítkou, ale spíše ideálním second strikerem (omlouváme se, ale české názvosloví v tomto směru trochu pokulhává) nebo desítkou. Ačkoli Pochettino u jeho podpisu ještě nebyl, mělo by se jednat o ideálního hráče do jeho systému. Za dob svého působení v Tottenhamu praktikoval rozestavení 4-2-3-1 s Harrym Kanem nahoře, Sonem a Eriksenem na křídlech a Delem Allim pohybujícím se v prostoru pod útočníkem.
Útočná čtyřka hrála v kompaktním postavení a šířku hřiště proto argentinský kouč naordinoval bekům Walkerovi s Rosem. Tím se ovšem jejich prostor stával zranitelným z protiútoků, což řešil roztažením stoperů do šířky a posunutím defenzivního záložníka Diera do prostoru mezi nimi. Volné místo ve středu hřiště následně zaujal Eriksen a Dele Alli se vysouval takřka po bok Kanea. A přesně tuto roli by mohl v týmu zdatně plnit Nkunku.
Jeho ofenzivní kvalita je nesporná. Ve vápně soupeře má skvělou orientaci i pohyb a často se díky svým dovednostem dokáže dostat do dobrých pozic pro zakončení. A protože je navíc střelecky velmi aktivní a historicky patří mezi skvělé zakončovatele, pravidelně střílí vysoké množství branek. V uplynulém ročníku to bylo 16 ligových zásahů, o sezonu dříve dokonce 20.
Zároveň je také velmi platný v mezihře a přechodové fázi, kde uplatňuje svoji další silnou stránku. A tou je rychlé řešení situací. To se projevuje zejména ve chvílích, kdy je potřeba zrychlit hru přihrávkou z prvního doteku. V pokročilé datové metrice, která hodnotí to, do jaké míry hráčovy náběhy a přihrávky zvyšují šanci týmu na vstřelení branky, se společně s Kolem Muanim, Munasem Dabburem a Sheraldem Beckerem zařadil mezi absolutní špičku Bundesligy.
Jeho přehled se promítá také do kvality finální přihrávky. Třeba v metrice očekávaných asistencí se řadí mezi horních 15 % útočníků. Navrch má velmi dobré vedení míče a v modelu sledujícím, do jaké míry hráč svými náběhy s míčem vylepšuje ofenzivní pozice svého týmu, se pravidelně umisťuje mezi hrstkou nejlepších útočníků. Pro soupeřovy obránce je nepříjemný také svým driblinkem na malém prostoru. Ačkoli se bude muset adaptovat na způsob, jakým týmy v Premier League brání, styl hry Chelsea by mu měl sedět. Navíc má dostatečnou individuální kvalitu na to, aby se stal platným hráčem.
Černý – křídlo, které pálí
Profesionální kariéru Václava Černého zbrzdila za dobu jeho působení v Nizozemsku hned dvě vážná zranění kolene, následkem kterých byl nucen vynechat závratnou porci 68 utkání. Během sezony 22/23 ho ale zdraví nezradilo. Zvládl odehrát 2746 minut a nebýt karetního trestu, pravděpodobně by nastoupil do všech ligových utkání. Důvěru trenéra Rona Janse navíc v Twente splatil skvělou bilancí 13 branek a 11 asistencí. A naplno ukázal, jak komplexním křídlem je.
Žádný jiný hráč na jeho postu neměl v uplynulé sezoně tak pozitivní vliv na hru svého týmu. V pokročilém datovém modelu sledujícím všechny doteky hráče s míčem a to, do jak velké míry zvyšují šanci na vstřelení branky, se Černý umístil nejvýš, a to s výrazným náskokem na své nejbližší pronásledovatele. Těmi byli například Oussama Idrissi z mistrovského Feyenoordu, jeho spoluhráč Alireza Jahanbakhsh nebo třeba Dušan Tadič z Ajaxu.
S míčem na noze Černý disponuje opravdu širokým repertoárem možných řešení. Od kreativních pasů, přesných finálních přihrávek až po náběhy s míčem do finální třetiny, kdy se zbaví vysokého počtu protihráčů a následně sám zakončí nebo díky svému přehledu přihraje do ještě lepší pozice. Mezi hráči se vzorkem minimálně 800 minut hry vznikaly z jeho přihrávek ty nejnebezpečnější situace.
Mezi absolutní špičku se řadil také v metrice očekávaných branek, která hodnotí kvalitu finální přihrávky. Podle ní měl Černý v každém zápase průměrně 32% šanci na gólovou přihrávku (očištěno od standardních situací), což už překonali pouze Tadič a Jahanbakhsh. Oba jeho konkurenti však tvoří výrazně méně svým pohybem a driblinkem, takže i proto byl jejich celkový přínos pro tým menší než v případě Černého. Ten byl totiž jedním z nejaktivnějších driblérů v celé Eredivisie.
Spíše než kličky jeden na jednoho jsou jeho devizou rychlé výpady do strany a do volného prostoru, kterými si dělá prostor pro svoji další akci. Tuhle svoji výsostnou dovednost prodává třeba i v případech, kdy si z křídla navede míč dovnitř a vystřelí na branku. Stačí si představit tradiční zakončení Arjena Robbena, což je malý oslí můstek k další jeho silné stránce.
Je totiž dlouhodobě vynikajícím zakončovatelem. Zpravidla není příliš žádoucí, aby křídelní útočník vyslal na branku víc než polovinu svých střel mimo šestnáctku. V případě českého hráče to ale tolik nevadí, a to právě proto, že dokáže pravidelně konvertovat i střely z dálky nebo velkého úhlu. Navíc je nesmírně střelecky aktivní a dokáže se dostávat i do kvalitních centrálních prostorů ve vápně. Jeho finální produkt je díky tomu obrovský – víc branek už mezi křídly vstřelil pouze Xavi Simons.
Černého největším konkurentem v boji o základní sestavu ve Wolfsburgu bude 22letý Rakušan Patrick Wimmer, o jehož služby se Vlci přihlásili během minulého léta. Na pravém křídle následně odehrál 1730 minut a k osmi asistencím přidal i čtyři přesné zásahy. Kreativně se jedná o nesmírně platného hráče, navíc se zkušenostmi z Bundesligy, nicméně v osobě českého reprezentanta dostane trenér Niko Kovač hráče, který dokáže nejenom tvořit, ale také dostávat se do velkého objemu šancí a zakončovat je.