Druhý Pirlo? Ale kdepak…
Pořádně hektické období prožívá na přelomu června a července Tonali. Nejenže s výběrem Itálie bojoval v základní skupině evropského šampionátu do 21 let, ale zároveň se stal součástí jednoho z nejpřekvapivějších přesunů dosavadního průběhu letního trhu s hráči – z milánského AC míří do anglického Newcastlu, kde podepsal smlouvu do roku 2029. S cenovkou 64 milionů eur se zároveň stal nejdražším italským fotbalistou v historii.
Hned zkraje je třeba vyvrátit mylná přesvědčení, která se dlouhodobě točí okolo jeho role na hřišti. Tonali totiž není hluboko hrajícím tvůrcem hry, ani osamocenou šestkou. Proto zcela zapomeňte na veškerá vyfabrikovaná srovnání s Andreou Pirlem.
I když není čistokrevným defenzivním záložníkem rozbíjejícím jeden útok soupeře za druhým, neznamená to zároveň, že by byl špatný při bránění. Jeho silné stránky ovšem nejvíc vyniknou při presinku. V AC plnil roli hráče, který jako první reagoval na jeho spouštěče a při napadání uplatňoval svou fyzickou sílu a schopnost odebrat míč v situaci, kdy aktivně vystoupí proti soupeři.
Což jsou všechno důvody, proč o něj trenér Newcastlu Eddie Howe tolik stál. Roli šestky bude v týmu velmi pravděpodobně i nadále plnit Bruno Guimaraes a Tonali dostane na pozici osmičky za úkol agresivně vyhrávat míče vysoko na hřišti, podobně jako se o to v minulé sezoně pokoušeli Joelinton, Joe Willock nebo Sean Longstaff.
Uznávaný anglický lodivod po svých osmičkách zároveň chce, aby rotovaly s křídly, anebo čas od času seskakovaly níž, což Guimaraesovi umožňuje operovat v meziprostorech. Tonali by neměl mít problém ani s jedním. Data ukazují, že je velmi schopný v zavážení míče středem hřiště a často jej svými náběhy dostává do nebezpečných prostorů. Ve finální třetině pak vyčnívá především jeho finální přihrávka.
V metrice očekávaných asistencí patří na své pozici mezi horních 10 % hráčů, to samé platí také o počtu vytvořených šancí na zápas. Nejnebezpečnější příležitosti tvoří diagonálními pasy z meziprostorů a spousty zajímavých situací vzniklo také z jeho centrů z hloubky nebo průnikových přihrávek do finální třetiny.
Zbývá tedy otázka, jak rychle se dokáže adaptovat na novou soutěž. Dobrým znamením by měly být jeho výkony v Lize mistrů. V jejím uplynulém ročníku odehrál hutnou porci 1122 minut a ve všech výše uvedených metrikách se mu dařilo stejně dobře (ba v některých případech dokonce ještě lépe) než v Serii A.
Ačkoli se právě obtížná adaptace v souvislosti s italskými hráči v Anglii skloňuje mezi fotbalovými experty pravidelně, tentokrát se jedná o přílišné zobecňování. Tonaliho cenovka zaručuje, že budou jeho rychlému začlenění do sestavy v Newcastlu věnovat velkou pozornost, navíc přichází do skvěle fungujícího týmu v čele s uznávaným trenérem, který s ním má podle všeho velmi konkrétní plány.
Zakončení je (zatím) Tijaniho slabina
V nadcházející sezoně se slávistickým fanouškům představí na pozici hrotového útočníka nejméně dva noví hráči. Společně s Mojmírem Chytilem bude trenéru Jindřichu Trpišovskému k dispozici také Muhamed Tijani, jenž do týmu přichází po povedené sezoně v dresu ostravského Baníku. Ačkoliv oba nastupují na stejné pozici, jedná se o typologicky odlišné hráče.
Chytil je vedle střílení gólů velmi platný také v rozehrávce, kde osvědčuje své výborné vedení míče, díky němuž se ve finální třetině umí dostat k nebezpečným centrům, pasům uvnitř pokutového území nebo přihrávkám pod sebe. Díky jeho síle a soubojovosti mu nedělá problém hra zády k brance a v okolí šestnáctky si často chodí pro odražené míče.
Naproti tomu Tijani je při hře bez míče platný zejména jako důležitá součást presinku. V Baníku patřil co do objemu podstoupených i vyhraných soubojů při napadání soupeřovy rozehrávky dokonce k nejlepším ligovým útočníkům. Kreativně do stejné kategorie jako jeho nový spoluhráč rozhodně nespadá, vše ale vynahrazuje svým pohybem uvnitř šestnáctky.
V pokročilé datové metrice hodnotící to, v jak nebezpečných prostorech hráč přebírá míč, byl mezi devítkami se vzorkem minimálně 1000 odehraných minut lepší už pouze další slávista Stanislav Tecl a v průměrném počtu doteků s míčem v šestnáctce pouze trio Chytil, Tecl a hradecký Daniel Vašulín. Jedná se nicméně o hráče, kteří se do rozehrávky zapojují výrazně častěji než Tijani, což se dobře ukáže v případě, když se stejná metrika přepočte nikoliv na zápas, ale na 100 doteků s míčem. V ní už je mírně lepší pouze jeho bývalý ostravský spoluhráč Ladislav Almási a Tijani se nachází někdy na úrovni sparťana Jana Kuchty.
Jak velké potíže svým pohybem soupeřovým obránců dělá, však nejlépe ukazuje metrika očekávaných branek. V té se s průměrnou 63 % šancí na vstřelení branky v zápase stal v uplynulé sezoně nejlepší ligovou devítkou. Během 1481 odehraných minut nastřádal dohromady 11 očekávaných branek a stejný počet reálných zásahů. Z celkem 47 střel (2,9 na zápas), jich na branku vyslal 41 z prostorů uvnitř vápna a navíc ukázal, že umí zakončovat oběma nohama i hlavou.
Největší otazník se vznáší právě nad jeho zakončením. Za dob svého působení ve dvou nejvyšších tuzemských soutěžích nasbíral dohromady 26 očekávaných branek a 21 gólů, což se sice na první pohled nemusí zdát jako velký nepoměr, ale ve srovnání s těmi nejlepšími zakončovateli viditelně zaostává. A na samotném hřišti se to projevuje vysokým počtem neproměněných šancí.
Stále je však řeč o vzorku necelých 4500 minut, z toho pouze 2000 ve FORTUNA:LIZE, což je stále příliš málo pro vynášení definitivních soudů. Tím spíš, že u 22letého hráče je zakončení často stále velmi nekonzistentní. Až příští ročník tedy napoví, jak na tom Tijani skutečně je.