Antonín Svoboda, dvaadvacetiletý útočník ve službách Vyškova, se poměrně dlouho snažil prorazit ve slavné akademii Salcburku. Právě tam se potkal s Haalandem, který tehdy přišel v osmnácti jako neobroušený diamant z norského Molde.
Dlouhý čas na aklimatizaci ale Nor nepotřeboval. "Okamžitě byl zřetelný jeho zabijácký instinkt střelce. Dokázal dávat góly hned a ze všeho," vzpomíná Svoboda na svého tehdejšího konkurenta. "Bylo hned vidět, že nás převyšuje a že nevydrží dlouho."
Tak se také stalo, v Rakousku vydržel jen rok, než v lednu 2020 přestoupil do Borussie Dortmund. Během onoho roku však udělal podstatné kroky k tomu, aby byl nyní tam, kde je.
"Po tréninku zůstával na hřišti. Ale taky v posilovně, kde dělal svoje věci od svého kondičního trenéra. Taky nám říkal o večerních rituálech, které má. Včas vypíná televizi, má speciální brýle a další vymoženosti. Nepřidá to asi moc, ale když se procenta sčítají, výsledek to udělá," popisuje Svoboda a nezapomíná na klíčovou postavu celého jeho cesty – otce Alfa-Ingeho.
"Všechny ty věci asi nebyly z jeho hlavy. Měl kolem sebe tým vedený hlavně jeho tátou, který mu hodně pomáhal a tlačil ho. Otec na něm má velký podíl," myslí si současný hráč Vyškova.
Lidsky se formoval už v Salcburku
Haaland patří mezi nejlepší útočníky světa i díky tomu, že ke svému urostlému a vysokému tělu dokáže skloubit bleskovou rychlost. A mnohdy se nedá zastavit. "Tohle měl vždycky," přikyvuje Svoboda. "Vždy byl extrémně silný, v osobních soubojích to bylo hodně cítit. Má dobrou stavbu těla, navíc dělá vše proto, aby byl co nejsilnější. Nebylo pro mě překvapení, že s tím v Anglii neměl problém. Naopak, ještě z toho udělal svou přednost."
V Salcurku se formoval také lidsky. V současné době je vnímání jeho osoby trochu rozpolcené. Dokáže si ze sebe udělat srandu, ale na spoustu lidí působí arogantně. "Takový osobně vůbec není. Naopak, je velmi pracovitý, k ostatním férový, vtipný v kabině. Super borec," odmítá Svoboda zkazky o nesympatickém jednání.
Na dotaz, proč na některé fanoušky působí trochu horším dojmem, našel Svoboda odpověď. "Je to trochu salámista. Když je někde kritizovaný, je mu to fuk. Pro něj jsou nejdůležitější góly – a v tom nemá konkurenci."
V minulé sezoně dal v 35 ligových zápasech 36 gólů, v té současné ve skvělém tempu pokračuje a například v Lize mistrů je jen těsně pod průměrem gólu na zápas.
Čísla se však trochu zpomalují, a to i proto, že poměrně dost času poslední dobou tráví na marodce. Jen v této sezoně to je zatím 60 dnů. Komplikace se objevovaly už v Dortmundu, naopak jen málo patrné to bylo při rakouském angažmá. "Co si pamatuji, byl snad jen jednou nemocný. Jinak byl zdravý a připravený," pátrá Svoboda v paměti.
Život si dokáže užít
Důvodů, proč se více obnovují zranění, je jistě hodně. Opotřebení, větší náročnost, spousta zápasů, tvrdší liga. Vydalo by to na celou studii. Nikdy však nebylo tajemství, že i přes svou výjimečnou připravenost je to taky jenom člověk, co potřebuje upustit páru. Krátce po příchodu do Anglie prohlásil, že miluje kebab s pizzou, v Dortmundu se prý občas vydal do klubu.
"Erling si dokáže užít. Když je náročný týden nebo období, je samozřejmě naprostý profík, ale jakmile se trochu povolí a je volno, dokáže za to vzít a užije si," potvrzuje s vlastními zážitky Svoboda. "Když se něco dělo v kabině, byl pro každou srandu."
Přehled zápasu Norsko – Česko (pátek, 18:00)
Otázkou je, co bude dál. Řeč je o dvou metách – o gólové a o klubové. Je mu teprve 23 let a nastavil takové tempo, že bude lámat střelecké rekordy ještě na roky dopředu. A druhé dilema? V jakém dresu to bude.
"Nemyslím si, že by měl nějaký limit. Gólů střílí mraky, těžko říct, kam na jaké počty by mohl dosáhnout," přemítá váhavě Svoboda.
Ale o Norově budoucnosti má celkem jasno. "Řekl bych, že bude chtít zůstat v Manchesteru City. Alespoň zatím. Šlape to tam, nic mu tam nechybí, chce něco dokázat v Premier League. Ale do tří nebo čtyř let si myslím, že by pro něj mohl být nejlepší přesun do Realu Madrid," uzavírá bývalý parťák.