Saúdskoarabská fotbalová revoluce hledá svou druhou superhvězdu. Tou první byl Cristiano Ronaldo a po neúspěšných pokusech přivést na Blízký východ Lionela Messiho a Kyliana Mbappého se museli tamní liga musela "spokojit" se třetím z velikánů této generace Neymarem, který podepsal smlouvu s Al Hilalem.
Vábení závratných peněz se těžko odmítá. Viděli jsme hráče, kterým ještě ani nebylo 30, jako jsou Sergej Milinkovič-Savič, Ruben Neves či Allan Saint-Maximin, kteří se rozhodli přestoupit. Je ovšem škoda, že hráče Neymarova formátu neuvidíme hrát na nejvyšší úrovni ještě nejméně dva roky, zvlášť když má jistě co nabídnout.
Neymar byl ještě dítě, když o jeho výkonech v Brazílii začal slýchat celý svět. Na sociálních sítích jste často vídali sestřihy s jeho nejzajímavějšími momenty. O sedmnáctiletém mladíkovi s talentem od Boha (a velmi nápadným účesem) se v Santosu mluvilo jako o fotbalistovi, který se objeví jednou za generaci.
Kluk ze Santosu
Brazílie měla konečně člověka, který mohl nastoupit na místo velkého Pelého. Mluvilo se o něm jako o budoucím držiteli Zlatého míče, což se v jihoamerické zemi bere velmi vážně.
Hned ve své druhé sezoně dovedl Neymar Santos k úspěchu v Campeonato Paulista a na cestě za titulem vstřelil 14 gólů v 19 zápasech. Sezonu 2010 zakončil se 42 góly v 60 zápasech, ale už tehdy se objevovaly otazníky nad jeho přístupem a tendencí ochotně padat...
Poté, co v témže ročníku ve vyhraném finále Copa do Brasil zahodil penaltu, rozhodl se ho manažer Dorival Junior během dalšího zápasu k penaltovému puntíku nepostavit.
Špatné rozhodnutí. Neymar dostal menší záchvat vzteku, začal se hádat se svým kapitánem.
Dorival Junior chtěl, aby byl Neymar suspendován, ale klub se nakonec postavil na stranu hráče a trenéra propustil. Neymar se nakonec omluvil, ale do myslí mnohých se začaly vkrádat pochybnosti o jeho chování.
Rok 2011 byl pro Neymara velký. Dovedl Santos k prvnímu triumfu v Copa Libertadores od roku 1963 a ve finále byl vyhlášen mužem zápasu. V posledním týmu Santosu, který tento titul vyhrál, byl Pelé – srovnávání nepolevovalo.
Do finále se Santos dostal také na mistrovství světa klubů, Neymar v semifinále skóroval. V boji o trofej však utrpěl drtivou porážku 0:4 se svým budoucím zaměstnavatelem Barcelonou.
Pochvaly se na novou superhvězdu brazilského fotbalu valily i nadále. S rekordním náskokem byl vyhlášen jihoamerickým fotbalistou roku a zároveň získal Puskásovu cenu FIFA za gól proti Flamengu, který jste patrně viděli.
Neymar zářil v Brazílii i další dva roky a v roce 2012 obhájil ocenění pro nejlepšího jihoamerického fotbalistu roku. Ve 138 zápasech za Santos vstřelil 71 gólů a přidal 37 asistencí. Další otázka byla jednoduchá – Real Madrid, nebo Barcelona?
Velký evropský přestup
Dne 3. června 2013 se Neymar rozhodl pro přesun do Evropy, když přestoupil do celku španělského giganta Barcelony. Dostal dokonalou platformu k dosažení svých cílů a splnění snu stát se nejlepším hráčem světa.
Jeho debutová sezona byla do značné míry o přizpůsobování.
Barca sama nedokázala vyhrát žádnou ze tří hlavních trofejí. Ve svém vůbec prvním El Clásiku však Neymar vstřelil úvodní gól a asistoval u vítězství 2:1 nad Realem Madrid. Hattrickem se blýskl také v zápase Ligy mistrů proti Celtiku.
V sezoně 2014/15 však v pouhých 22 letech skutečně mohl ukázat svou velikost, to když tvořil třetinu nejlepšího ofenzivního tria v souhře s Luisem Suárezem a Lionelem Messim.
Společně tato trojice nastřílela 122 gólů. Dokonalá fotbalová radost.
Neymar nasázel 39 gólů ve všech soutěžích, skóroval v každém zápase od čtvrtfinálové fáze Ligy mistrů. Tři góly proti PSG, tři góly proti Bayernu Mnichov a gól ve finále proti Juventusu. S 10 brankami se stal společně s Ronaldem a Messim nejlepším střelcem soutěže.
Byl rovněž prvním hráčem, který se nejmenuje Ronaldo nebo Messi, jenž se stal nejlepším kanonýrem Ligy mistrů od sezony 2006/07, a zároveň prvním hráčem, který skóroval ve finále Ligy mistrů i Copa Libertadores.
Barceloně pomohl k historickému tažení, stala se prvním klubem v historii, který dvakrát po sobě vyhrál treble.
V roce 2015 skončil Neymar v anketě o Zlatý míč na třetím místě za dvěma hráči, které snad ani nemusím jmenovat. K prvnímu místu se však stále více přibližoval. Svět mu v tak mladém věku ležel u nohou.
V sezoně 2015/16 vyhrála Barca domácí double a obávaná trojice MSN zažila svou nejlepší sezonu. Dohromady nastříleli 131 gólů, čímž překonali vlastní rekord v počtu vstřelených branek útočným triem. Neymar se trefil jednatřicetkrát.
Nejvíce vyniklo období ke konci roku 2015, kdy byl Messi šest týdnů zraněný. Suárez a Neymar pokračovali ve fenomenálních výkonech i během jeho nepřítomnosti a vypadalo to, že drobný Argentinec Barce téměř nechybí. Dynamické duo nastřílelo 17 gólů včetně Neymary trefy proti Villarrealu nominované na Puskásovu cenu.
Dne 21. listopadu 2015 se Messi vracel po zranění a v El Clásiku na Bernabeu seděl na lavičce. Neymar byl ve své rtuťovité, majestátní, hypnotické formě, řídil show, při vítězství 4:0 jeden gól dal a na další nahrál.
Tenhle kluk z brazilských ulic už byl mužem. Stával se hráčem, kterého z něj všichni chtěli mít.
Sezona 2016/17 byla z osobního i týmového hlediska méně úspěšná, Barca vyhrála jen Copa del Rey. Neymar vstřelil svůj 105. a nakonec i poslední gól za klub ve finále proti Alavésu.
V Lize mistrů Barcelona vypadla ve čtvrtfinálové fázi s Juventusem, předtím ale ještě zažila speciální večer ve Španělsku.
Po prohře v prvním zápase s PSG v Paříži 0:4 se zdálo, že je veškerá naděje ztracena. Barcelona však připravila jeden z nejsenzačnějších comebacků v historii fotbalu a vyhrála druhé utkání 6:1.
Málokdo o tom mluví, ale Neymar byl strůjcem tohoto zázraku. Dvakrát skóroval a asistoval u vítězné branky Sergiho Roberta, byl vyhlášen mužem zápasu.
Jeden z nejneuvěřitelnějších týmových i individuálních výkonů, jaký jsme kdy v Lize mistrů viděli, ještě více umocnil legendu, kterou byl Neymar.
V roce 2017 opět skončil na třetím místě v anketě Balon d'Or – hned za nedostižným duem.
Jeho působení ve Španělsku však nebylo úplně jednoduché. Ve finále Copa del Rey v roce 2015, kdy Barca kráčela k vítězství, se Neymar pokusil o fintu s přehozením míče přes hlavu u rohového praporku proti Athletiku Bilbao, což vyvolalo velkou zlost mezi hráči soupeře a následně i menší roztržku.
Mnozí ho považovali za exhibicionistu a kritizovali ho za jeho chování.
Přestup, který rozhodl o kariéře
To, co následovalo, bylo pravděpodobně největší rozhodnutí, které kdy Neymar udělal. Poté, co se dvakrát umístil na třetím místě v anketě Balon d'Or, se po celém světě hodně mluvilo o tom, že nikdy nebude uznán jako nejlepší hráč světa v týmu, který prakticky patřil Messimu.
To se Neymara zjevně dotklo. Chtěl vést svůj vlastní celek. Chtěl být tím, komu se dostane uznání, když jeho tým vyhraje Ligu mistrů. Chtěl být vnímán jako nejlepší hráč světa.
Když mu byl představen projekt PSG, který su dával za cíl vyhrát Ligu mistrů se skupinou drahých hráčů a Neymarem v čele, nemohl odmítnout.
A tak bylo rozhodnuto. Opustil Španělsko a přestěhoval se do Francie. PSG za něj zaplatilo dodnes rekordní částku, která činí 222 milionů eur. Byl to přestup, který otřásl fotbalovým světem.
Z brazilského prince se konečně stal král.
Ale podobně jako někdejší francouzský panovník Ludvík XIX., který vládl pouhých 20 minut, byl i Neymarův trůn brzy uzurpován.
Později téhož srpna se totiž v PSG zjevil jistý Kylian Mbappé. Neymarův sen o vlastním týmu se již stával noční můrou. Už zase nebyl v hlavní roli, dělil se o ni s Mbappém.
Během následujících šesti let v Paříži se neustále objevovaly zprávy o hádkách a bojích mezi touto dvojicí.
V roce 2022 Neymar odmítl nechat Mbappého kopat penaltu poté, co ji předtím v zápase s Montpellierem zahodil, a spekulovalo se, že se poté v šatně pohádali. Dvě ega bojující o jeden trůn nebylo to, co Neymar chtěl.
Rok předtím se rozhodl přestoupit do Paříže samotný Messi. O Neymarovi a Messim je známo, že jsou velmi blízcí přátelé, ale Brazilec se od Argentince musel vzdálit na sportovní bázi. Nyní se opět setkali.
V kombinaci s napětím mezi ním a Mbappém se Neymarovo působení v Paříži nevyvíjelo podle jeho představ ani v jiných ohledech. V únoru své premiérové sezony utrpěl zlomeninu metatarzu, která jeho tažení předčasně ukončila.
Začal být extrémně náchylný ke zraněním, problémy s kotníkem se stále opakovaly. Když se mu podařilo dostat na hřiště, jeho forma nebyla ideální, ale PSG přesto získalo během šesti let pět titulů v Ligue 1.
Nejvíce však záleželo na Lize mistrů.
Během šesti pokusů v Neymarově éře se PSG dostalo přes osmifinále pouze ve dvou případech. Kapitulace proti Manchesteru United v ročníku 2018/19 a Realu Madrid o dva roky později byly pro klub skutečným dnem, protože se mu nepodařilo získat evropskou korunu, po které tak zoufale toužil
Samotný Neymar se nedokázal výrazněji prosadit. Tedy kromě sezony 2019/20.
Kvůli covidové pandemii se fáze od čtvrtfinále dále hrály jako jednozápasové vyřazovací duely na neutrální půdě v Lisabonu během srpna. Neymar byl v té době naprosto výjimečný, PSG pomohl do finále klíčovými asistencemi proti Atalantě a Lipsku.
Ve finále však podlehl Bayernu 0:1. Neymar se rozplakal, sen o vítězství v Lize mistrů v PSG mu byl zase rozprášen.
PSG se nikdy nestalo Neymarovým týmem. A nikdy nevyhrálo Ligu mistrů. Neymara jsme viděli v nejlepších okamžicích, ale bohužel to byly skutečně jen okamžiky.
Kontroverze ho obklopovaly i nadále. Pravidelně sklízel kritiku za svůj styl hry. Bizarně v roce 2020 dostal od rozhodčího kartu za to, že (opět) předvedl fintu s přehozením balonu přes hlavu. Sudí to považoval za zbytečnou exhibici.
Po prohře s Rennes ve finále Coupe de France v roce 2019 navíc Neymar udeřil pěstí fanouška, který ho natáčel a urážel.
Nakonec Neymar odešel z PSG ve zlém poté, co odmítl za klub znovu hrát. Posbíral v něm 118 gólů a 77 asistencí ve 173 zápasech, což zní ohromně.
Zklamání v národním týmu
Ani Neymarova mezinárodní kariéra nebyla zdaleka jednoduchá. Od začátku byl oslavován jako muž, který vrátí titul pro mistry světa zpět do Brazílie. Jeho první pokus přišel v roce 2014.
Byl velkolepý, když v podstatě sám dovedl Brazílii do čtvrtfinále, vstřelil čtyři góly a v osmifinále dal vítěznou penaltu v rozstřelu proti Chile.
Ve čtvrtfinále proti Kolumbii však Neymar utrpěl strašlivé zranění po nechutném zákroku Juana Zunigy, který mu zlomil obratel. Bylo tragické vidět, jak skončila pravděpodobná hvězda mistrovství světa.
Brazílie v semifinále utrpěla strašidelný debakl od Německa 1:7, ale zdálo se, že emoce ze ztráty Neymara převládly ještě před začátkem zápasu, kdy hráči plakali během státní hymny. Kdo ví, jestli by s ním turnaj vyhráli.
V roce 2018 Brazílii vyřadila ve čtvrtfinále Belgie. Neymar hrál na tomto turnaji dobře, ale všichni nakonec mluvili jen o jeho divadle – válení se po zemi a hlasitém křiku při zákrocích.
Během mistrovství světa 2022 si ve druhém zápase skupinové fáze pochroumal vazy v kotníku, ale do osmifinále, kde proměnil penaltu při výhře 4:1 nad Jižní Koreou, se zázračně zotavil.
Čtvrtfinálová fáze však Neymarovi znovu zlomila srdce. Ve 105. minutě prodloužení ukončil nerozhodný stav geniálním kouskem, který se zdál být vítězným. Chorvatsko však čtyři minuty před koncem vyrovnalo a nakonec zvítězilo na penalty. Známý pohled na zklamaného a uslzeného Neymar se zase opakoval.
Brazílie je od roku 2002 bez titulu mistrů světa a Neymar zatím na mezinárodní úrovni nedokázal to, co si mnozí Brazilci mysleli, že dokáže.
V roce 2019 dokonce mnozí začínali spekulovat, že bez něj jsou Kanárci možná lepším a vyváženějším týmem.
V tomtéž roce Brazílie vyhrála první Copa América po 12 letech – bez Neymara, který byl mimo hru s poškozenými vazy v kotníku. Mnozí to přičítali tomu, že hráli víc jako tým, než aby se spoléhali na Neymarovu individuální kvalitu.
O dva roky později se Brazílii nepodařilo udržet korunu a ve finále prohrála s úhlavním rivalem Argentinou. Neymar byl po celou dobu vynikající, ale odešel s prázdnou.
V současnosti je se 77 góly nejlepším střelcem v historii národního týmu – má jich stejně jako Pelé. Nevyhnutelně se stane absolutním lídrem, ale dokud pro svou zemi nezíská nějakou významnou trofej, bude se to všechno zdát neúplné.
Jeho odkaz
Neymar by měl být zapsán jako fotbalová legenda. Byl součástí nejlepší útočné trojice v historii a neustále (když byl zdravý), podával výkony na neuvěřitelně vysoké úrovni. Je však třeba dodat, že se od něj čekalo víc.
Fanoušci ho chtěli vidět na vrcholu mnohem déle než jen tři nebo čtyři sezony, které "v topu" skutečně odehrál.
Většina by si patrně přála, aby v Barceloně zůstal. V méně toxickém prostředí by se mu dařilo lépe. Messi by tu nebyl věčně a nastal by okamžik, kdy by Neymar mohl převzít štafetu a udělat z Barcelony svůj vlastní tým.
Zoufalá touha po individuální slávě ho však přiměla k odchodu do Paříže. Bude toho litovat? Možná. Ale v té době musel věřit, že je to správné.
Minimálně tři roky patřil bezesporu mezi tři nejlepší fotbalisty světa. A je také posledním skutečným velkým bavičem tohoto sportu. Takové hráče, jako je on, už jen tak neuvidíte – někoho, kdo dokáže podat tak nadstandardní výkon, ale zároveň být tak výrazný a excentrický.
Ne všichni ho však měli rádi. Mnozí ho považovali za exhibicionistu a simulanta a našlo se dost těch, kteří si ho nikdy neoblíbili. Dokázal skutečně frustrovat, ale některé kritiky byly nespravedlivé a přehnané.
Na druhou stranu má stále ještě na své straně čas. Mnoho zpráv uvádí, že chtěl v létě přestoupit z PSG do Barcy, ale španělský klub si ho nemohl dovolit. Velmi pravděpodobně by se tak za dva roky mohl do svého bývalého klubu vrátit.
Barcelona bez Messiho v čele s Neymarem? Není to to, po čem vždycky toužil?
V roce 2026 bude mít také poslední pokus vybojovat si slávu na mistrovství světa. Kdo ví, třeba za pár let budeme o Neymarovi mluvit jako o dvojnásobném vítězi Ligy mistrů, vítězi mistrovství světa a držiteli Zlatého míče.
V tuto chvíli však ještě nedosáhl zázračných výšin a věcí, které se od něj očekávaly.