Odion Ighalo. Říká vám to jméno něco? Nigerijský fotbalista toho zažil ve své kariéře opravdu mnoho – už ve svých 15 letech debutoval v domácí soutěži, o tři roky později pak jako plnoletý vyrazil do Evropy. Přes Norsko si proklestil cestu až mezi elitu, solidní stopu totiž zanechal v italské Serii A i La Lize. Posléze si dokonce splnil dětstký sen, když oblékl dres slavného Manchesteru United.
Po představení v Divadle snů, jak se přezdívá ikonickému stadionu Old Trafford, následovalo druhé asijské dobrodružství. Forvard, jenž si vyzkoušel i angažmá v čínské lize, se vydal na Blízký východ. Jako jeden z prvních průkopníků vyrazil do Saúdské Arábie právě Ighalo, který se do pouštního státu přestěhoval už v roce 2021, dlouho předtím, než jistý Cristiano Ronaldo na začátku roku 2023 překvapil přestupem do Al Nassru.
Portugalského forvarda v létě následovaly další velké osobnosti – Neymar, Karim Benzema, Riyad Mahrez, Rúben Neves nebo Sadio Mané. Kluby saúdské Pro League investovaly za jedno léto do přestupů téměř 950 milionů eur, tedy mnohem více než Bundesliga či Serie A.
Zároveň je třeba zdůraznit, že výdaje měly z většiny na svědomí čtyři nejambicioznější celky. Al Hilal, Al Nassr, Al Ahli SC a Al Ittihad utratily dohromady 825 milionů eur. Třeba Ighalův klub Al Wahda v létě šetřil a pořídil jen jednatřicetiletého Maročana Jawada El Yamiqa za 1,25 milionů eur. Celek, který sídlí ve světoznámém poutním místě Mecce, jednoduše nemůže nabídnout hvězdám tak atraktivní podmínky jako zmiňovaná "velká čtyřka".
Dominanci prvních čtyř týmů tabulky odpovídá i místy zoufalá návštěvnost. Ve 14. kole přišlo na zápas zmiňované Al-Wehdy proti Al-Khaleej jen 447 fanoušků. Na rozlehlém stadionu krále Abdula Azíze, který má kapacitu 38 tisíc sedadel, se dali diváci snadno spočítat pouhým pohledem. Kdo nedorazil, přišel nejen o výhru domácích 3:1, ale také o hattrick světoběžníka Ighala, který se posunul mezi desítku nejlepších střelců ligy.
První čtyřka, pak dlouho nic
Právě příběh Al Wehdy tak nějak symbolizuje propastně rozdělenou ligu. Mimo "elitní čtyřku" je průměrná návštěvnost jen 4600 fanoušků a dokonce i hvězdný trenér Steven Gerrard musel nedávno se svým klubem Al Ettifaq hrát před méně než 700 diváky. Návštěvnost je od pátého místa tabulky níže srovnatelná s maďarskou první ligou a výrazně pod průměrem rumunské nejvyšší soutěže. Více lidí zkrátka chodí na fotbal i v Česku. Zatímco většina ligy hraje před prázdnými tribunami, čtyři nejpopulárnější kluby mají průměrně v ochozech výrazně přes 20 tisíc diváků na zápas – takové číslo je přitom téměř srovnatelné s francouzskou Ligue 1.
Celkový průměr ligy přitom zůstal ve srovnání s předchozími lety velmi podobný. S hodnotou kolem 8800 diváků na zápas je zhruba na stejné úrovni jako v sezoně 2021/22, tedy předtím, než se v Saudi Pro League zjevil hvězdný Ronaldo. Šílenství okolo portugalské superstar vedlo v ročníku 2022/23 k navýšení průměru přes 10 tisíc diváků, letos ale čísla navzdory příchodu dalších hvězd klesla zpět k devíti tisícům. Je zřejmé, že v zemi s více než 35 miliony obyvateli, kterou prezident FIFA Gianni Infantino nedávno označil za "posedlou fotbalem", je stále na čem pracovat.
Divácký úbytek byl způsoben jedním důležitým faktorem. Tím, že liga chce být strategicky zajímavá nejen pro svou zemi, ale i pro mezinárodní trh, rozdělila program zápasů i do dnů, kdy se v Evropě nic nehraje. V rámci globální sportovní televizní ofenzivy jsou časy zápasů ve čtvrtek a pátek nastaveny už na 18 hodin místního času, což je v Saúdské Arábii součást běžného pracovního dne a spousta lidí v podstatě nemá šanci zápasy navštěvovat. Například v Česku je v tu chvíli 16 hodin a arabská liga tak bývá předkrmem pro čtvrteční evropské poháry a páteční ligové předehrávky.
Benzema nadšen, Jota odstaven
Saúdové přitom mají plno důvodů k návštěvě stadionů. Pokud totiž kluby získají větší ofenzivní hvězdu, většinou mají záruku, že bude produktivní. Ronaldo s 15 góly a sedmi asistencemi lize kraluje, v závěsu má ale další obrovskou kvalitu – Aleksandar Mitrovič, Malcom i Karim Benzema dali devět gólů. Mezi desítkou nejlepších střelců najdeme jen dvě neznámá jména – Maročan Mourad Batna a domácí hráč Feras Al-Brikan nikdy nehráli žádnou evropskou ligu.
Francouzský internacionál Benzema, který do Al Ittihad zamířil na začátku července z Realu Madrid, mluví o nové misi v superlativech. "Je tu spousta vášně a jsem spokojený i s úrovní fotbalu. Úroveň ligy v Saúdské Arábii mě opravdu překvapila. Evropa dlouho neměla možnost sledovat žádný zdejší zápas a teď je zdejší fotbal k vidění všude," nechal se slyšet vítěz Zlatého míče z roku 2022.
Najdou se však i tací, kteří by se nejraději otočili na patě a vrátili se zpět do Evropy. Podivnou zkušenost s přesunem na Blízký východ má Jota, 29milionová posila Al Ittihadu. Portugalský driblér přišel do saúdského království v létě z Celtiku Glasgow, aby se o několik týdnů později dozvěděl, že byl vyřazen ze soupisky pro ligu kvůli příliš velkému počtu cizinců.
Naposledy se čtyřiadvacetiletý křídelní útočník objevil v Pro League prvního zářijového dne, přičemž později mohl hrát pouze v asijské obdobě Ligy mistrů. V průběhu podzimu tedy horečně vyjednával o návratu do Skotska, momentálně se však otevířá i možný přestup do Tottenhamu, kde působí jeho bývalý trenér Ange Postecoglou.
Další velké přestupy do Saúdské Arábie však neočekávejme, alespoň tedy ne v takovém měřítku, jako v roce 2023. Saúdská fotbalová profi liga totiž zaměstnala Michael Emenala, bývalého technického ředitele londýnské Chelsea. Nigérijský odborník pracuje v náborovém centru s honosným názvem (Player Acquisition Centre for Excellence – PACE) a má na starosti nábor hráčů do všech klubů. Zdrojem mají být mladí talentovaní saúdští hráči, ale i mladíci z evropských akademií.
Podpisy drahých hráčů z Evropy jednoduše byly jen prvním krokem v dlouhodobé strategii. "Doufám, že se toho v lednovém přestupovém okně tolik nestane, protože práce, která byla odvedena, vypadá dobře. Většina klubů má to, co potřebuje," říká 58letý Emenalo. "Věřím, že nyní se pozornost obrátí do tréninkových center, abychom zlepšili nováčky a dali jim čas na adaptaci a výkonnost."
Krach Číny varuje
Saúdové vědí, že si nesmí počínat jako kdysi superbohatá čínská liga, ale že bude zapotřebí dlouhodobá strategie. V letech 2016 až 2018 totiž čínský drak doslova pobláznil celý přestupový trh. Jenže další vývoj událostí už nebyl takový, jaké byly původní očekávání. Vládní aparát si chtěl ukousnout kus koláče, zvýšil klubům daně a zavedl platový strop. Efekt byl okamžitý – přestupy za vysoké částky se vytratily a zároveň nebylo ani možné vyplácet mzdu již získaným fotbalistům. Hvězdy postupně Čínu opustily a mnohé z tehdejších významných klubů v současnosti už ani neexistují.
I tehdy u toho byl Ighalo, který, jak se zdá, měl vždycky čich na lukrativní angažmá. V Číně začínal v provinčním Changchun Yatai, později ale nastupoval za bohatý Shanghai Shenhua. Fotbalová bublina v Číně splaskla dřív, než by ji zlikvidovala pandemie koronaviru. Dopadne saúdskoarabský projekt lépe?
