Možná by se toho o urostlém českém hokejistovi, který více než sedm let tráví v zámoří, tolik nenapsalo, kdyby jeho otec v předvečer prvního startu v NHL svého syna nezveřejnil půvabnou slohovou práci.
V lednu 2011 se v úhledných řádcích školního sešitu skrývá příběh jednoho velkého snu: "Chtěl bych být profesionálním hokejistou, protože táta a máma od mích dvou nebo tří let se mnou chodili bruslit na zbraslavský zimní stadion…" napsal tehdy (doslovně) desetiletý Ondra Pavel ve svém vyznání.
Jednička ze slohu
Dozvíte se, jak hokej bolí už i malého kluka, ale i to, že první rady dnešnímu debutantovi dával nedávno zesnulý legendární brankář Jiří Kulíček, který získal v dresu Československa dvě bronzové medaile na z MS v letech 1957 a 1959. "Teď mě trénuje nejlepší trenér Petr Hrbek," zmiňoval malý Ondra. Ke střelci pražské Sparty jistě vzhlížel a zřejmě i slyšel vyprávění, jak se jeho kouč zkoušel prosadit v zámoří. Brány NHL se mu ale narozdíl od jeho svěřence nikdy otevřít nepodařilo, ač na farmě Detroitu v Adirondacku pár pěkných gólů dal.
"Jestli se chci dostat do NHL, nejlepší hokejové ligi na světě, záleží jen na mně. To co teď umím, mi vůbec nestačí, musím na sobě pořád pracovat," věděl už tenkrát Ondřej. Milé je na textu třeba i to, že za řádky, které psal srdcem, dostal velkou jedničku a opraveny jsou jen čárky mezi větami. Nad měkkým a tvrdým i/y kantor sympaticky zavřel oči.
O téměř 13 let později se přání malého kluka naplnilo, i když cesta do prestižní ligy byla úplně jiná, než jakou zná většina dnešních hokejistů v NHL. Ondřeje Pavla si skauti klubů nijak výrazně nevšimli, a tak se nikdy neobjevil ve vstupním draftu. Podíváte-li se na jeho statistiky, zjistíte, že si ho kouč Jared Bednar vytáhl z farmářského týmu Colorada Eagles navzdory tomu, že se letos v 10 zápasech ani jednou nezapsal do statistik.
Chlap pro černou práci
Platný totiž bývá na ledě trochu jinak. Je to pracant. Chlap pro černou práci. Když mu před aktuální sezonou organizace Avalanche nabídla vůbec první profesionální kontrakt, bylo zřejmé, že si ho váží třeba kvůli počtu zblokovaných střel či úspěšnosti na vhazováních. Koneckonců, podobně využil 189 centimetrů vysokého a dnes už více než metrák vážícího borce i Václav Varaďa na mistrovství světa dvacítek v prosinci 2019.
Mezitím se Pavel protloukal nižšími americkými ligami. Z pražské Kobry a pak i Sparty zamířil ve svých 16 letech do Iowy a poté hrál NAHL za téměř neznámý tým Minot Minotauros v Severní Dakotě. Velkým posunem ale byla štace v USHL, kde v klubu Fargo Force dělal kapitána. Další tři sezony už strávil na univerzitě v Minnesotě a tam stíhal vedle zápasů NCAA také studium strojního inženýrství, matematiky a byznysu. Právě tam si ho všimli skauti Avalanche, které přesvědčil v předsezonní přípravě třeba tím, že skóroval proti Dallasu ve vlastním oslabení.
Na začátku listopadu přišla chvíle, na kterou čekal. "O tomhle každý hokejista sní. Jsem rád, že jsem tuto příležitost dostal a pokusím se ji využít,” vyprávěl po povolání do prvního týmu. Na sociálních sítích pak kolovala videa, jak využívá možnosti jít na led při dobrovolném tréninku, kde mu společnost dělali hvězdní Cale Makar a Nathan MacKinnon. "Cílem není dostat se do NHL na jeden zápas. Cílem je v NHL zůstat," říkal.
Už na rozbruslení byl první, první také vkročil do arény před zápasem s New Jersey Devils, Avalanche totiž nechávají debutantům možnost užít si symbolický nástup ve světlech ramp. Jenže hned první střídání bylo kruté. Po 28 sekundách na ledě byl Pavel u inkasovaného gólu. Pak prohrál i jednu buly, kterou považuje za svou silnou zbraň. V zápase mu kouč Jared Bednar dal prostor 10 střídání, přišla i jedna gólová šance. "Vždycky je dobré zavřít oči, trefit puk a věřit, že to tam spadne," usmíval se při otázce na příležitost skórovat. Z toho, že se něco napoprvé nepodařilo, smutný být nemusel. Colorado vyhrálo 6:3.
Ondřej Pavel se stal 16. českým hokejistou, který oblékl dres Avalanche. Před ním to byli Josef Marha, Martin Ručinský, Milan Hejduk, Martin Škoula, Radim Vrbata, Václav Nedorost, Jaroslav Hlinka, David Kočí, Tomáš Fleischmann, Jan Hejda, Tomáš Vincour, Roman Will, Pavel Francouz, Martin Kaut a Lukáš Sedlák.
Teď bude doufat, že v týmu zůstane co nejdéle a případně, že přijdou i další příležitosti. Do sestavy se totiž dostal kvůli zranění Švéda Fredrika Olofssona. I kdyby další start nepřišel, může být na sebe hrdý. Stejně jako je jeho táta, který se na první zápas svého syna naladil slivovičkou…