Jmenuje se Pablo Martin Paez Gavira, ale všichni ho znají jako Gaviho. Je to teprve pár měsíců, co mu bylo osmnáct, přesto se nadále musí nechat na tréninky vozit, jelikož ještě nemá řidičský průkaz. Jeho nevinná dětská tvář kontrastuje s intenzitou, a v některých případech dokonce agresivitou, kterou vnáší na hřiště bez ohledu na soupeře a zápas.
Ofenzivní záložník se narodil v roce 2004 v Palacios y Villafranca, sevillské obci s asi 35 tisíci obyvateli. Starosta města Juan Manuel Valle Chacón mu nedávno předal cenu pro nejlepšího mládežnického sportovce za rok 2021, což ho pravděpodobně nadchlo o něco méně než trofej Raymonda Kopy, o níž logicky bojoval s daleko větší konkurencí.
Gaviho fotbalové kořeny leží právě v místě, kde vyrůstal. Konkrétně v amatérském oddílu La Liara Balompie nedaleko Sevilly. Se sedmičkou na zádech už v přípravce ostatní děti převyšoval, vzhledem k jeho drobné postavě pochopitelně nikoliv fyzicky, nýbrž fotbalově. Dnes měří 173 cm, což je v jeho profesi podprůměrná výška, i když je možné, že ještě povyroste a zesílí.
Z obrázků poskytnutých jeho prvním klubem je patrné, že Gavi byl drzý, odvážný a rychlý. Měl mentalitu útočníka a jeho myšlenky směřovaly výhradně k soupeřově brance. To mu vydrželo, vždyť už v mládeži Realu Betis dokázal během jediné sezony nastřílet 96 gólů, což stačilo k tomu, aby upoutal pozornost Barcelony a započal cestu ke slávě.
Pro Barcelonu bylo začlenění Gaviho, když mu bylo pouhých 11 let, mimořádně dobrým a prozřetelným krokem do budoucna. Přeskakoval mládežnické kategorie a v roce se 2020 se odehrál jeho poslední krok k profesionálnímu fotbalu, když s katalánským klubem podepsal první profesionální smlouvu a začal hrát za rezervní tým Barcy.
Když mu bylo pouhých 16 let, absolvoval za něj dva zápasy ve třetí lize tehdy. Paralelně s tím nastupoval i za dorostenecký výběr, za který stihl v sezoně 23 zápasů. V následující sezoně 2021/22 odehrál ještě jeden zápas za druhý tým, ale to už s ním tehdejší trenér Ronald Koeman začal počítat i do prvního týmu.
K zabydlení v něm mu sice pomohla početná marodka v řadách spoluhráčů, avšak jeho jeho role rostla, i když se lazaret vyprázdnil. Výpověď nizozemského trenéra a příchod Xaviho nebyl v tomto ohledu krokem zpět, naopak. Nakonec v loňském ročníku zvládl Gavi odehrát 34 ligových zápasů, v nichž zapsal dva góly a pět asistencí.
Přestože mu bylo teprve 17 let, rozhodl se Luis Enrique povolat jej do reprezentace, za níž nastoupil hned při první příležitosti v zápase proti Itálii loni v říjnu. Od té doby se stal stálou pevnou součástí jak La Roja, tak Barcelony, byť o víkendu v El Clásicu šel do hry až na závěrečnou půlhodinu. A za Španělsko už si připsal i premiérovou trefu – v červnu v Lize národů srovnával v utkání s Českem v Edenu na 1:1.
Za pouhý rok svého působení v prvním týmu už Gavi světu ukázal, čeho je schopen. "Je mi ctí toto ocenění získat. Chci poděkovat Barceloně, spoluhráčům v klubu i v národním týmu a všem trenérům, kteří mi dali příležitost hrát," prohlásil při převzetí trofeje Raymonda Kopy. Jen čas ukáže, zda ji promění ve Zlatý míč. Předpoklady k tomu bezpochyby má.