Až nyní se dostávám v Prostoru k volbě nového trenéra české reprezentace. Zpětně se vrátím k dění na začátku měsíce. Přiznám se, že podle průběhu výběru trenéra a jaké člověk časem získával informace, tak sázka na Ivana Haška nijak zvlášť nepřekvapila. Spíš jsem počítal s tím, že to takto dopadne.
Kolem volby nového kouče českého národního týmu byla spousta emocí, ale jsem s finální podobou v pohodě, čímž ale neříkám, že bych z ní byl zrovna nadšený. Nepomohla tomu ani tisková konference na začátku ledna. Nepřesvědčila mě. Hlavně ze strany předsedy pana Fouska. Ale k tomu se dostanu později.
Pojďme se víc bavit o Ivanu Haškovi a jeho týmu. Líbí se mi, že si k sobě vzal za asistenta Jaroslava Köstla, to je za mě určitě pozitivní krok. Trenér to navíc dobře odprezentoval, že k sobě chtěl nejlepšího asistenta v republice, tak ho dostal. Nehrál v tom roli kamarádský vztah, ale čistý profesionalismus.
V případě Jaroslava Veselého už ale šlo o zkušenost z minulosti, kdy spolu už pracovali a ví, co od sebe mohou očekávat. Znají se, jsou kamarádi. Navíc Veselý měl v minulé sezoně dobré výsledky s Bohemians a dostal se s nimi až do předkola Konferenční ligy. Dává to smysl. Nicméně i v tomto případě oficiální komunikace jeho angažování působila amatérsky.
Köstl se ale po boku Jindřicha Trpišovského vyprofiloval v jednoho z nejzajímavějších adeptů na post hlavního trenéra v blízké budoucnosti. Dovedu si představit, že na úspěchu Slavie měl svůj podíl, určitě nebyl jen do počtu, aby nosil kužele. I proto doufám, že z toho bude reprezentace těžit. Od něho si slibuji možná nejvíc a dost v jeho schopnosti věřím.
Jak se bude nároďák vlastně prezentovat?
Ostatně i pan Hašek na tiskové konferenci pronesl, že se chce prezentovat aktivním způsobem jako Slavia a Sparta. To se sice dobře poslouchá, ale člověk si z toho žádný konkrétní obrázek neudělá. Dosud nezaznělo, jak by se měl český nároďák prezentovat. Nevíme, jakou taktiku budou trenéři preferovat, zda chtějí změnit rozestavení, nebo pokračovat v tom, co započal trenér Jaroslav Šilhavý.
Říct, že chceme hrát moderní fotbal, aby se líbil divákům, je strašně snadné, ale už se to složitěji přenáší na hřiště. A čas hraje proti. Zajímá mě například, zda se budou dělat v týmu z kvalifikace jen kosmetické úpravy, nebo se nový realizační štáb pustí do větších změn. Co trio hříšníků? Jak to bude s Antonínem Barákem?
Logické by bylo, kdyby změny nastaly, protože hra i výsledky v posledních měsících nebyly optimální. Každý trenér má navíc jiné oblíbené hráče, ale nyní je strašně složité tohle predikovat. I proto, že těch informací od lidí z reprezentace je opravdu málo. Jsme v podstatě ve fázi, kdy je národní tým nečitelný i pro vlastní fanoušky.
Nic na tom nezměnil ani rozhovor asistenta Jaroslava Veselého v deníku Sport, kde na dotaz, jak bude vypadat nový národní tým, odpovídá nekonkrétně. "Když byl tým dobře nastavený, nachystaný, běžecky, vycházel z dobré organizace, byl aktivní, hrál přímočaře, tak byl úspěšný."
Tím se vrátím k oné tiskové konferenci, kde jsem se toho více dozvěděl o soukromém životě pana Fouska, než o důležitých věcech, které pálí český fotbal v posledních měsících. Lidé chtějí vědět, co bude. Jaký je plán do budoucna. Nechci tvrdit, že na Strahově to sami neví, ale nedělá to navenek dobrý dojem.
Délka smlouvy je zvláštní
Další věc, která mě zrovna dvakrát nepřesvědčila, je smlouva trenéra do listopadu 2025 s opcí na MS či případnou baráž. Poslouchali jsme vyjádření o tom, že FAČR chce vybrat dlouhodobé řešení a pak zjistíme, že ve finále zas až tak dlouhodobé není. Proč se pak mluví o koncepci? I sám trenér Hašek řekl, že pro něj je optimální, když trenéři dostanou čas na čtyři roky. Z tohohle pohledu je to pro mě zvláštní.
Samozřejmě si všichni přejeme, aby se na MS postoupilo a smlouva se prodloužila, ale bude to extrémně těžké. Je to daleko větší dřina než postup na Euro. Navíc nesdílím předsedův názor, že by český fotbal měl takový potenciál, aby byl v případné kvalifikační skupině favoritem. Stačí se rozhlédnout kolem nás. Jen namátkou: Maďarsko, Slovensko či Rakousko rozhodně nejsou za námi, ale možná i krok před.
Poslední kauzou kolem národního týmu je výběr reprezentačního manažera. Navenek spojení Haška s Pavlem Nedvědem působilo moc dobře. Český tým by získal respekt doma i v zahraničí. Nedvěd by mohl prokázat zkušenosti, které nasbíral v Juventusu. Ale stalo se, co se stalo… Kvituji názor Ivana Haška, který by chtěl do této role někoho podobného. Padala jména jako Vladimír Šmicer, Karel Poborský či Petr Čech. To by mi dávalo smysl.
Nicméně si myslím, že je to pro trenéra hned jedno minus na začátku nové etapy. Počítalo se s tím, že tam bude s Nedvědem, který by mu pomohl i u veřejnosti. A přiznám se, že oficiální odůvodnění, proč nabídku stát se manažerem týmu odmítl, mě moc nepřesvědčilo.
Je 16. ledna, blíží se první sraz a odpovědná osoba stále není zvolena. Táhne se to již dlouho a pokud by se v budoucnu reprezentaci nemělo dařit, může se to vedení českého fotbalu vrátit v podobě nepříjemné kritiky.
