Alcaraz – Djokovič 1:6, 7:6, 6:1, 3:6, 6:4
Carlos Alcaraz odehrál před startem letošní sezony jen osm zápasů na trávě s bilancí 4:4 a jeho maximem ve Wimbledonu bylo loňské osmifinále. Španělský supertalent ale znovu potvrdil, že je z jiného těsta než jeho vrstevníci plus ti, kteří už několik let marně usilují o ukončení dominance Big Three na grandslamech.
Zatímco většina talentů na grandslamový triumf stále čeká, rodák z El Palmaru zvládl i své druhé finále na podnicích velké čtyřky. Navíc letošní rok zakončí se stoprocentní úspěšností na nejrychlejším povrchu, a to 12:0. Po prvenství v londýnském Queen's Clubu, kde hrál svůj vůbec první travnatý turnaj ATP, nenašel přemožitele ani na tom ze slavnějších londýnských pažitů.
Už cesta do finále nebyla jednoduchá. Poradit si musel s Nicolásem Jarrym hrajícím v životní formě, bývalým finalistou Matteem Berrettinim či vrstevníkem Holgerem Runem. A v souboji o titul přišla ta v současnosti nejtěžší možná výzva, a sice téměř pětihodinový duel se sedminásobným šampionem, vítězem posledních čtyř ročníků a největším favoritem Novakem Djokovičem.
Djokovič přesně jako v semifinále proti Sinnerovi odvrátil v úvodním gamu s pomocí skvělého podání brejkbol, soupeři následně sebral servis a vypracoval si náskok 3:0. Favorizovaný Srb dostával Alcaraze na jeho podání pod tlak i nadále, v dalším gamu sice nevyužil stav 15:40, ale dostal se k třetí šanci a tu už proměnil. Alcaraz odvrátil hrozbu kanára na poslední chvíli, ovšem takřka bezchybný Djokovič další snížení skóre nepřipustil.
Alcaraz vstoupil do druhé sady mnohem lépe, svůj servis si udržel bez problémů a pak využíval toho, že se Djokovičovi nedaří trefovat první podání. Srb úvodní brejkbol odvrátil, ale na druhý udělal nevynucenou chybu z forhendu. Djokovič ovšem zareagoval okamžitým rebrejkem. V následující hře ale pokračovalo Djokovičovo trápení s úspěšností trefených prvních servisů a opět čelil brejkbolu, který zlikvidoval v maratonské výměně trvající 29 úderů. Tentokrát skóre srovnal.
Djokovič se i ve třetím gamu na servisu dostal do stavu 0:30 a tentokrát si s ním poradil suverénně, čtyřmi body v řadě nepříznivý vývoj otočil a srovnal na 3:3. Druhé dějství musela nakonec rozklíčovat zkrácená hra. Djokovič v ní disponoval náskokem 3:0 a jako první setbolem, vyrobil však dvě laciné chyby z bekhendu v řadě a Alcaraz po fantastickém returnu z bekhendu zvítězil 8:6. Djokovič tak přišel o sérii 15 vyhraných tie-breaků na grandslamech.
Očividně rozhozený Djokovič po promarněné šanci hned na začátku třetího setu ztratil servis a za stavu 1:2 nevyužil dva brejkboly v řadě. Ve festivalu nevynucených chyb pokračoval Srb i za stavu 1:3 a maratonský 26minutový game po 13 shodách a šesti odvrácených brejkbolech nakonec prohrál.
Hru na podání nezvládl už potřetí v zápase, což je stejný počet jako v šesti předchozích utkáních. Další ránu nesl Djokovič těžce a v následujících dvou gamech získal jen dva fiftýny. Ve třetí sadě trefil jen šest vítězných úderů a spáchal 18 nevynucených chyb.
Djokovič se po ztraceném třetím dějství vydal do útrob stadionu a po přestávce na toaletu se postupně zlepšoval hlavně na returnu. V úvodním gamu na podání zlikvidoval dvě brejkbolové hrozby a za stavu 2:2 dokázal Alcarazovi sebrat servis a po dlouhé době se propracovat k nějakému typu vedení. A nepustil ho, dokonce set zakončil dalším brejkem po dvojchybě soupeře a šel do toho rozhodujícího s výhodou možnosti začít podávat.
Všechny tři úvodní gamy rozhodující sady nabídly brejkbol, Djokovič si s ním poradil skvělým servisem a pak na síti zkazil jednoduchý volej, kterým si mohl vypracovat náskok 2:0. Možná se nakonec jedná o klíčový bod zápasu, protože Alcarazovi se vzápětí podařilo Srbovi sebrat podání a měl nakročeno k triumfu. Náskok brejku si navzdory enormnímu tlaku, jemuž musel ze všech stran čelit, udržel až do konce.
Alcaraz je prvním vítězem Wimbledonu mimo Big Four (Djokovič, Roger Federer, Rafael Nadal a Andy Murray) po 21 letech, poprvé od Lleytona Hewitta v roce 2002. Ve 20 letech a 72 dnech je třetím nejmladším šampionem nejslavnějšího turnaje po Borisovi Beckerovi a Björnovi Borgovi, teprve třetím španělským vítězem po Rafaelovi Nadalovi a Manuelovi Santanovi a čtvrtým španělským vícenásobným grandslamovým šampionem (Nadal, Santana a Sergi Bruguera).
Tím ale výčet úspěchů rozhodně nekončí. Djokovičovi sebral sérii 15 vítězných tie-breaků na grandslamech, více než 10letou neporazitelnost na wimbledonském centrálním dvorci, šňůru 27 grandslamových výher, šanci na kalendářní Grand Slam a také sérii 34 vítězství v tomto dějišti.
Djokovič si může vyčítat dva body v utkání, které nejspíše rozhodly o jeho nečekané porážce. A to lacinou chybu z bekhendu při setbolu v tie-breaku druhé sady a také zkažený jednodušší volej při brejkbolu na vedení 2:0 v rozhodujícím dějství. Zatímco předloni byl od kalendářního Grand Slamu jedinou výhru, letos jeho naděje skončila už ve finále Wimbledonu.
Rodák z Bělehradu si zhoršil bilanci ve finále Wimbledonu na 7:2 a nepodařilo se mu dorovnat rekordmana Federera (osm titulů). Navíc zatím nevyrovnal ani absolutní rekordmanku v počtu grandslamových vavřínů Margaret Courtovou (24 trofejí), vítěz letošních Australian Open a French Open nicméně drží mužský rekord a má nejvíce finálových účastí na podnicích velké čtyřky v historii (35).