Štěpánek dnes dává trenérské rady Sebastianu Kordovi, ve Wimbledonu si však sám zahrál společně se Sebastianem Grosjeanem turnaj legend. I když ani na jednom poli neuspěl, rozplýval se nad triumfem Markéty Vondroušové. "Díval jsem se v šatně a pak jsme se potkali před nimi. Měl jsem obrovskou radost, dali jsme si s Honzou Hernychem jedno pivo a nechal jsem je slavit. Byl tam i pan Hřebec. To, co dokázali, jim přeju, mám k nim obrovský respekt. Markéta byla loni turistka se zlomenou rukou a teď je šampionka. Takové věci se dějí a je to nádherné," vyznal se Štěpánek.
Vnímáte také, že Markéta vyhrála turnaj právě trochu netradičním způsobem hry na ženský tenis?
"On to byl po dlouhou dobu netradiční způsob hry i pro mužský tenis. Hra se začala ubírat tím směrem, že všichni dávali rány od základní čáry a začaly se z ní vytrácet kreativní prvky, pestrost a tenisové myšlení. Na Markétě je vidět, že si právě to myšlení ponechala. U ní to není o tom, kdo dá větší ránu. Navíc zvládla důležité momenty po psychické stránce, proto se tou šampionkou stala. Její triumf byl neuvěřitelný, je to speciální zápas do historie."
Čím to je, že českým ženám se dlouhodobě daří?
"To kdybychom věděli, bude ve světové špičce i pět kluků... Ale je to myslím zpravidla zásluha úplných začátků. Toho, jak se dětem rodiče věnují, když jsou malé, co vám dají do vínku, jak se říká. Pak samozřejmě i to, na koho pak narazíte, jací lidé okolo vás jsou, jak vás trenéři vás formují, jak s vámi dokážou pracovat a rozvinout vás."
Vedete Sebastiana Kordu. Ten si před Wimbledonem trochu naběhl s prohlášením, že se cítí být jedním z favoritů turnaje…
"Samozřejmě, že po tom, co řekl v Queensu, mu to neulehčilo roli. Přidalo to tlak na jeho osobu. Určitě je to pro něj ponaučení, že je lepší vyhrát bez prohlášení, než s prohlášením, že se cítí být favoritem. I já jsem ale za svou kariéru udělal spoustu chyb. Na druhé straně trénuju sebevědomého kluka, který věří tomu, že je dobrý. A to je rozhodně lepší než to, když někdo sám sobě nevěří. Dnes sebedůvěra hraje velkou roli, však i Markétě Vondroušové pomohla víra v sebe samotnou."
Jak k tomu propojení s Kordou mladším vlastně došlo?
"Říkám tomu kruh života. Petr Korda trénoval dlouhá léta mně a já teď to, co jsem dostal od svých rodičů i samotného Petra, předávám dál jeho synovi. Sebastiana trénuju, to je dnes má priorita. Prohrál teď sice v 1. kole s Jiřím Veselým, ale někdy musíte zažít porážku, aby vás to posunulo dopředu. S rodinou Kordů jsem strávil půlku života, takže je to pro mě samozřejmě výzva i zodpovědnost a zároveň. Myslím ale, že Petr, protože největší část kariéry trénoval právě mě, může být v klidu."
Je na Sebastianovi vidět, že už je zástupce nové mladé generace? Jak hodně je jiný, než jste bývali vy?
"Samozřejmě, že ta generace je jiná, všechno je pro ni přístupné. My si museli vybojovat i to, abychom mohli jet někam do zahraničí na turnaje. Dnes máte telefony, počítače, nicméně tu dobu je třeba respektovat. A tenis? Říkám, že historie už všechno dokázala a dnes se jen opakuje, pouze v jiném nastavení. Ctím historii sportu, pořád je to jeden na jednoho, kurt je stejně velký a musíte vyhrát poslední míč."
Ve finále jste fandil Novaku Djokovičovi, kterého jste také před časem připravoval…
"Ano, jsme 20 let přátelé, takže jsem mu logicky přál. Ale to, co předvedl Alcaraz ve svých 20 letech, hlavně ve druhém a pátém setu, zaslouží respekt. Ztrácel, a kdyby jen maličko polevil, ten rychlík semohl rozjet do cíle ještě rychleji. Ale bylo na něm vidět, že je mu úplně jedno, že prohrává. Byla na něm vidět víra. Byl neuvěřitelně odolný, každým míčem se chtěl chytit. A když se mu to povedlo, byla to pak čistá pouliční válka. Bylo vidět že Novak ztratil aktivitu, hru diktoval Alcaraz. Přehrál Novaka 18:13 na vítězné míče, to je naprosto výjimečné. Byl to mimořádný den a možná dobře pro tenis, že to tak dopadlo."
Odstartoval podle vás Alcaraz tímto triumfem ve Wimbledonu novou éru, v níž králem bude on?
"Nemyslím si, že se generace mění jedním zápasem. Novak byl letos ve finále všech tří grandslamů. Nelze říct, že za rok se s ním už nedá počítat. Ve 36 letech stále dominuje. Jak ho znám, prohru bude kousat těžce, ovšem o to hladovější bude na US Open. Ale samozřejmě je cítit, že obměna přichází. Po dlouhých letech je tu hráč, kterého tenis strašně baví, a to z něj dělá jednoho z nejlepších."