V podcastu z dílny Tifo football měli Jon Mackenzie a Jamie Hamilton debatu o rozdílnosti těchto dvou přístupů. Evropský fotbal se snaží vytvořit herní model a do něj optimálně zakomponovat hráče. Povinností špičkového evropského trenéra je mít jasnou vizi toho, jak by hra jeho týmu měla vypadat.
Pokud ho probudíte ve tři ráno, měl by vám vyjmenovat své herní principy, jak by se hráči měli chovat v různých situacích a jak se fotbal s jeho týmem bude odehrávat. Tomu všemu se souhrnně říká herní model. Na nejvyšší úrovni je minimum trenérů, kteří by svůj vlastní neměli a adaptovali se za běhu.
Jihoamerický přístup spočívá mnohem víc v tom nechat fotbal plynout a přitom oceňovat a využívat struktury, které vznikají na hřišti automaticky. V Evropě známe náběhy jako tandem nebo hra na třetího (tzv. third man run) a máme dobře popsané vzdálenosti mezi hráči. Jihoamerický přístup je mnohem méně poziční a mnohem méně nacvičený. Fotbalisté mají víc volnosti při tvorbě hry a trenér reaguje spíš na kooperace dvou až tří hráčů, které následně trénuje.
Titeho Brazílie – to nejlepší z obou světů
Brazílie hraje pro mě nejlepší fotbal na mistrovství světa. Přesto se před turnajem mezi tamními experty rozhořela debata, jestli její kouč Tite nedrží evropskými prvky brazilské hračičky zkrátka a nebere jim jejich přirozenou kreativitu a invenci tvořit a zkoušet triky. Pokud se ale podíváme na brazilskou sestavu, je už od začátku turnaje nesmírně ofenzivní. V tomto ohledu se Tite nijak neomezuje.
Nejvýraznějšími evropskými prvky současné Brazílie jsou:
1. Zbytková obrana. Brazílie zůstává ve struktuře 3 – 2, kdy se Danilo zasouvá do středu zálohy podobně, jako to dělá Manchester City pod vedením Guardioly. Tým se tak může lépe bránit případným protiútokům.
2. Obsazení všech horizontálních prostorů v ofenzivní linii. Opět koncept inspirovaný španělskou poziční hrou, kdy se hráči snaží najít prostor mezi obranou a záložní řadou, zároveň ale drží maximální šířku v nejvyšší linii hry.
3. Struktura v rozehrávce. Danilo se z prostoru levého beka posouvá výš a Brazílie hraje při vlastním držení míče se třemi obránci vzadu. Tím v zápase s Koreou docílila proti presinku útočníků přečíslení tři na dva. Zároveň mohla přečíslovat levou stranu, kde Danilo kombinoval s Neymarem a Viníciusem.
Přestože je Brazílie pozičně strukturovaná, její kreativní hráči mají prostor tvořit. A v ofenzivě skutečně nenajdeme takového, který by tuhle schopnost neměl, což je ostatně další ze znaků tohoto zábavného týmu. Tite sice využívá evropské prvky, ale zároveň nechává vyniknout individuální kvalitu, což je na turnaji evidentní.
Jestli Brazílie šampionát vyhraje, nevím, její fotbal ale chci sledovat co možná nejdéle…
Jakub Dobiáš, fotbalový analytik, zakladatel a šéf společnosti 11Hacks