Pobřeží slonoviny vstoupilo do šampionátu výhrou 2:0 nad Guineou-Bissau, následně ale podlehlo 0:1 Nigérii a 0:4 Rovníkové Guineji, což byla jeho historicky nejvyšší porážka, jak doma, tak na africkém šampionátu. Zároveň šlo o největší debakl hostitelské země v dějinách turnaje. Vedení tamního svazu po druhé porážce za sebou odvolalo trenéra Jeana-Louise Gasseta, jehož nahradil asistent Faé.
"Sloni" postoupili do osmifinále jako poslední ze všech mužstev. Ve vyřazovací fázi si nejdříve poradili na penalty s obhájcem zlata Senegalem, následně v prodloužení s Mali, poté zdolali Kongo a ve finále Nigérii. S výjimkou semifinále s Kongem Faého svěřenci v play off pokaždé prohrávali.
Zázraky i úleva
"Těžko si to teď uvědomuju. Když si v hlavě projdu vše, čím jsme si prošli - těžké chvíle, kdy jsme skoro vypadli, a zápasy, v nichž jsme se vrátili v posledních minutách - tak se nám povedlo několik zázraků. Zároveň se nám to ale podařilo i díky tomu, že jsme bojovali až do konce navzdory nepřízni," řekl čtyřicetiletý Faé.
"Především cítíme úlevu po všech těžkostech. Byli jsme blízko ponížení, ale když se nám naskytla druhá šance, byli jsme odhodlaní ji nepromarnit," uvedl Faé, který v mládežnických výběrech reprezentoval rodnou Francii, ale v seniorské kategorii už nastupoval za Pobřeží Slonoviny.
"Sloni" ve finále po první půli prohrávali, jenže Franck Kessié a Sebastian Haller po změně stran otočili skóre. "O poločase jsme se v šatně bavili s hráči o tom, že musí dál bojovat a dostávat Nigérii pod tlak. Utkání jsme začali dobře, kontrolovali ho a vytvořili si příležitosti. Ztratili jsme ale koncentraci a Nigérie navzdory průběhu zápasu skórovala. Pořád jsme ale věřili, že to obrátíme, jelikož Nigérie vypadala vyčerpaně," prohlásil Faé.
Při oslavách nezapomněl ani na Gasseta. "Měl by být s vítězstvím spojován," podotkl někdejší záložník Nantes, Nice a Readingu, kde se sešel se současným kapitánem Mladé Boleslavi Markem Matějovským.
Západoafrická země ovládla kontinentální šampionát potřetí po triumfech z let 1992 a 2015. Pořadatel turnaje zvítězil na mistrovství po 18 letech, naposledy slavil před domácím publikem Egypt v roce 2006. Shodou okolností v tehdejším finále proti Pobřeží slonoviny nastoupil v dresu poraženého týmu Faé.