Je to už téměř 12 let, co Rossi, rodák z italského Piemonte, změnil svůj život a kariéru přestěhováním do Maďarska. Poté, co se v červnu 2012 přestěhoval do Honvédu, kterému měl po 25 letech vrátit zašlou slávu, je nyní trenérem maďarské reprezentace.

Ačkoli už Maďaři zdaleka nejsou takovou značkou, která se zapsala do fotbalové historie v padesátých letech minulého století, jsou na třetím mistrovství Evropy v řadě, z toho na druhém s Rossim v roli trenéra.

V exkluzivním rozhovoru pro Livesport Zprávy italský kouč hovořil o maďarském dobrodružství, které začne v červnu a před nímž jeho tým čekají v březnu dva přátelské zápasy, z nichž první je proti Turecku, které vede Rossiho krajan Vincenzo Montella.

V rámci přípravy na Euro 2024 už vyzýváte Itala... Těšíte se?

"Jakmile jsme se oba kvalifikovali, mluvil jsem s Vincenzem a napadlo nás, že by bylo dobré uspořádat přátelské utkání. Budeme hrát v Budapešti a bude to důležitý test, abychom zjistili, jak na tom jsme, čtyři měsíce po našem posledním oficiálním zápase."

Kromě vás dvou budou na Euru ještě dva italští trenéři. Francesco Calzona ze Slovenska a samozřejmě Luciano Spalletti, trenér Azzurri. Už jste s nimi také mluvil?

"S Calzonou jsme občas v kontaktu, zejména když přebíral slovenskou reprezentaci. Musím říct, že mě s velkou pokorou požádal o několik rad. A jsem rád, že odvedl dobrou práci. Jeho tým má dobré hráče jako Škriniar a Lobotka."

A Spalletti?

"V Neapoli odvedl skvělou práci, vyhrál titul a dominovali v Serii A. Myslím, že v prvních čtyřech pěti měsících hráli nejlepší fotbal v Evropě. To, co dokázali, bylo neopakovatelné. Spalletti si to pravděpodobně uvědomoval, a proto přemýšlel o odchodu. I proto je nyní u Itálie."

Zopakovat to by bylo prakticky nemožné...

"Vyhrát titul se Neapoli nepodařilo 33 let a zopakovat to by bylo určitě ještě složitější. Já sám jsem svým malým způsobem udělal podobné rozhodnutí, když jsem po titulu opustil Honvéd a od té chvíle už Honvéd nejenže nikdy nevyhrál, ale ani neskončil v první trojce."

Vrátí Spalletti úspěch i italskému národnímu týmu?

"Vítězství s Neapolí bylo vyvrcholením vynikající práce během celé jeho kariéry. Luciano toho sice moc nevyhrál, ale jeho římský tým byl velkou podívanou, a pak ještě vyhrál v Rusku a dokázal, že s důležitými hráči může triumfovat."

Sníte o tom, že byste se s ním na Euru střetl?

"Upřímně, sním o tom, že se Itálii vyhnu (smích)! Pokud budeme mít štěstí a schopnosti projít skupinovou fází, rád bych se Azzurri vyhnul, i proto, že si myslím, že poslední zápas, který jsem prohrál, byl právě proti nim."

Co se týče losování skupin, tentokrát to pro Maďarsko dopadlo zdánlivě lépe než v roce 2020, kdy váš tým získal dva body ve skupině s Portugalskem, Francií a Německem. Ulevilo se vám?

"Tehdy jsme udělali několik chyb, za které jsme zaplatili. Nakonec se štěstí a smůla vždycky vzájemně vyrovnají. Tentokrát je to na papíře jednodušší, ale i tak se najdou nástrahy. Především proto, že Německo je pořadatelem a bude mít čas se na turnaj připravit a může se spolehnout na špičkového trenéra, jakým je Julian Nagelsmann. Švýcaři se na velký turnaj také umí dobře nachystat. Skotsko by mohlo překvapit, mají dobré hráče jako je třeba McTominay a Robertson a jsou fyzicky velmi zdatným týmem. Naší představou je hrát se všemi rovnocenně."

Takže to berete tak, že vám karma za silnější skupinu na posledním Euru nalosovala hratelnější skupinu v poslední kvalifikaci, kde jste hráli se Srbskem, Černou Horou, Bulharskem a Litvou?

"Můžeme říct, že tomu tak bylo, ale nakonec jsme skupinu vyhráli před Srbskem, tedy týmem, který je na papíře lepší než my. Ve dvou zápasech jsme byli lepší a měli jsme i trochu více štěstí, když se nám podařilo v obou případech zvítězit. A poprvé jsme na Euro postoupili, aniž bychom museli projít play off, a skončili první, to je samo o sobě velká satisfakce. Cesta za poslední tři roky byla téměř dokonalá, až na dvě porážky s Itálií v Lize národů."

V roce 2023 váš tým neprohrál ani jeden zápas, což se povedlo jen pár zemím...

"Skvělý počin. To jsou věci, které nám zvedají sebevědomí."

Kdy jste si uvědomili, že to bude ve skupině tak jednoznačné kvalifikační tažení?

"Myslím, že v září, když jsme se dostali před Srbsko, které jsme o pár týdnů později v Budapešti také porazili. Tam jsme si konkrétně uvědomili, že reálně hrajeme o postup. Co se týče prvního místa, definitivní pocit jsem měl, až když jsme poslední hrací kolo postoupili proti Černé Hoře poté, co jsme prohrávali."

Jak se připravujete na tak důležitý turnaj, když máte tolik měsíců bez zápasu?

"Já i můj realizační tým jsme s kluky v neustálém kontaktu. Víme, že kromě přátelského utkání s Tureckem nás čeká ještě jeden přátelský zápas, který bude brzy oficiálně oznámen. Máme před sebou ještě kus cesty. Vím, že jsme se v různých aspektech hodně zlepšili a navázali jsme na zkušenosti z roku 2020. Důležité je, abychom si byli vědomi toho, čeho jsme schopni, ale nikdy nehráli se strachem, protože strach je v tomto typu utkání nejhorším nepřítelem."

Když pomineme Szoboszlaie, tak maďarský tým nemá k dispozici vyložené superhvězdy. Sázíte tedy víc na týmové pojetí?

"Je tu Dominik, který je v Liverpoolu hráčem číslo 10 a naší hvězdou. Pak máme sedm až osm hráčů, kteří hrají Bundesligu a dlouhodobě se pohybují na vysoké úrovni. Ale nikdo v mém týmu, včetně Szoboszlaie, nemá hvězdné manýry. Všichni se obětují ve prospěch týmu, protože pochopili, že jednou z našich nejlepších vlastností je právě kompaktnost."

Maďarsko nemělo tak úspěšné období již desítky let. Inspiruje vás zlatá éra z 50. let?

"Musím říct, že už se necítím pod takovým tlakem. Podařilo se nám vrátit do Maďarska nadšení z fotbalu, lidé chodí ve velkém počtu na stadion, a to je asi nejdůležitější věc, kterou tu zanecháme pro budoucí generaci."