Zpětně se zdá, že to ani jinak dopadnout nemohlo. První El Clásico právě probíhající sezony nabídlo fanouškům zcela vyrovnanou podívanou, ať už z pohledu kontroly hry, tak co do počtu či kvality vytvořených šancí. A dělbou bodů nakonec také málem skončilo. Real Madrid má ovšem Bellinghama. Anglický fenomén nejprve po hodině hry vyrovnal nádherným pokusem z dálky a v nastaveném čase následně otočil průběh utkání pohotovým zakončením z hranice malého vápna. Tedy z prostoru, který se mimochodem v poslední době stal jeho druhým domovem. Ale o tom až později.
Jen během října se Bellingham trefil napříč všemi rozehranými soutěžemi šestkrát a navrch přidal dvě gólové přihrávky, čímž vylepšil svou bilanci už na 13 tref v průběhu dosud odehraných 1126 minut. Vysoký počet vstřelených branek je přímým důsledkem jeho nedávné poziční transformace. Zatímco v německé Bundeslize plnil jako hráč Dortmundu střídavě roli osmičky a defenzivního záložníka, po příchodu do Realu se okamžitě adaptoval na novou soutěž i přesto, že se jeho povinnosti na trávníku hned od začátku výrazně liší.
Přičemž to rozhodně není tak, že by svou někdejší úlohu nemohl velmi zdatně plnit také v novém působišti. Rozsah jeho dovedností byl totiž napříč oběma defenzivnějšími pozicemi ve středu hřiště jednoduše impozantní. Zejména to platí o katarským šampionátem proložené sezoně 2022/23. To stále jako teprve 19letý teenager nastupoval na pozici šestky a patřil na ní mezi nejlepší hráče Bundesligy. Během utkání se průměrně pokusil o čtyři aktivní odebrání míče a udržoval si v těchto zákrocích úspěšnost 90 %. Pokud tedy proti soupeři vystoupil, připravil ho o míč v devíti případech z 10.
Podle pokročilých datových modelů navíc získával míče v důležitých prostorech, čili v situacích, kdy zastavil nebezpečně se vyvíjející útok soupeře nebo se jednoduše míč nacházel blízko branky jeho týmu. Na hřišti působil dojmem mnohem zkušenějšího a vyzrálejšího hráče a udržoval si skvělé výsledky v modelech, které poukazují na skvělé čtení hry, jako jsou například zachycené přihrávky nebo zablokované střely. Navíc byl velmi silný v soubojích na zemi přesto, že fyzický vrchol má stále ještě daleko před sebou.
Ke skvělému rozhodování v defenzivě je navíc nutné přičíst také to, jak obrovský vliv na hru svého týmu měl v momentech, kdy držel míč. Dovedl jej posouvat do lepších prostorů jak vlastními náběhy, tak i přihrávkami pro spoluhráče, a to nejenom ve středu hřiště, ale také ve finální třetině, kam se díky svému dobrému pohybu pravidelně dostával. A to dokonce i v těch částech sezony, kdy plnil defenzivnější roli.
Jeho schopnost převzít balon, překonat velkou plochu hřiště, zavézt míč do nebezpečnějšího prostoru a následně připravit šanci spoluhráči nebo se sám dostat do zakončení reflektovaly i pokročilé datové metriky. Podle modelu GPA+ (goal probability added), který po celou sezonu mapuje všechny hráčovy doteky s míčem a následně spočítá, do jaké míry zvyšovaly šanci jeho týmu na vstřelení branky, byl na svém postu nejlepším hráčem v Bundeslize.
Tři odlišné pozice? Žádný problém...
Přesto měl ovšem trenér Carlo Ancelotti s posilou za 103 milionů eur jiné plány. Hned od úvodního kola La Ligy jako by fotbalovému světu vyslal jasný signál – tohle je nový Real Madrid. Úloha defenzivního záložníka leží na bedrech Auréliena Tchouaméniho a jako osmičky v týmu fungují další zástupci nastupující generace Federico Valverde s Eduardem Camavingou, se kterými alternuje ikona týmu Toni Kroos. A Bellingham? Ten se v rozestavení 4-4-2 postavil na vrchol středového diamantu, kde se spíš než jako desítka často chová v podstatě jako hrotový útočník. Podniká náběhy jako on, dostává se k podobným střelám jako on a také tak zakončuje.
Bellingham se zatím postaral o 26 % z celkového objemu očekávaných branek Realu (mezi hráči nad 450 minut – pozn. red.), což je druhý nejvyšší podíl za útočníkem Joseluem. Ten je aktuálně na 30 %. Až daleko za nimi jsou křídla Rodrygo a Vinicius Júnior. Bellinghamových 0,45 očekávaných branek na zápas je mezi ofenzivními záložníky v La Lize nejlepším výsledkem. Za zápas vyšle na branku soupeře 2,3 střely a udržuje si průměr necelé jedné reálné trefy na zápas.
Z celkem 24 dosud zaznamenaných pokusů vystřelil rovnou 19krát zevnitř šestnáctky, přičemž se v drtivé většině jednalo o pokusy z centrálních prostorů, často na hranici malého vápna a ve čtyřech případech dokonce přímo v něm. Přestože Bellingham nezahrává standardní situace, posílá do vápna obrovský objem přihrávek a v metrice očekávaných asistencí patří mezi horních 25 % středních záložníků. Skvěle si opět vede v modelech hodnotících celkový přínos přihrávek pro fungování týmu.
A to samé, stejně jako v Bundeslize, platí také pro jeho náběhy a driblink. Výborný pohyb neuplatňuje pouze v soupeřově vápně, nýbrž také v mezihře, kde po zisku míče pravidelně překonává soupeřovy řady a není divu, že patří mezi nejfaulovanější hráče v lize.
Bellingham během posledních 15 měsíců jasně ukázal, že zvládne podávat elitní výkony na třech odlišných pozicích, což je v moderním fotbale něco zcela nevídaného. Nejenže disponuje unikátním souborem dovedností, podle všeho také vysokou psychickou odolností a vůdcovskými schopnostmi. Na hřišti působí dojmem hráče v nejlepším fotbalovém věku a je proto snadné rychle zapomenout na to, že se ve skutečnosti jedná teprve o 20letého mladíka.